27 CO 180/2021-73 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném 30. 10. 2020 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 25 875,46 Kč s kapitalizovanými (zákonnými) úroky z prodlení ve výši 2 287,41 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 2 473,07 Kč, s 8,05% (zákonnými) úroky z prodlení z částky 18 273,91 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a 28% úroky z částky 18 273,91 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. K tomu uvedl, že jeho právní předchůdce – společnost [právnická osoba], [obec a číslo], [IČO], uzavřel se žalovaným 29. 10. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejím základě téhož dne žalovanému poskytl v hotovosti 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 17 114 Kč (úroky 3 448 Kč, odměna za zpracování 2 000 Kč a poplatek za administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti 11 666 Kč) v 60 týdenních splátkách po 619 Kč; poslední splátka byla splatná 23. 12. 2017. Žalovaný však naposledy splátku uhradil 29. 11. 2016 a ke dni 9. 4. 2017 činila dlužná jistina 18 731,45 Kč a dlužný poplatek 15 782,55 Kč. Následně žalovaný uhradil ještě 1 250 Kč. Dále žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy splnil povinnost dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávku ze smlouvy o zápůjčce původní věřitel žalobci postoupil smlouvou ze dne 14. 6. 2018, o čemž byl žalovaný písemně informován dopisem z téhož dne. Za dobu do postoupení pohledávky žalovaný uhradil celkem 3 850 Kč, od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby neuhradil ničeho a dluží tak na jistině 18 273,91 Kč a na poplatku 7 601,55 Kč. 2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud prvního stupně věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když žalobce svoji neúčast na jednání omluvil. 3. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 12 300 Kč (I. výrok) a žalobu zamítl co do částky 13 575,46 Kč s kapitalizovanými (zákonnými) úroky z prodlení ve výši 2 287,41 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 2 473,07 Kč, s 8,5% úroky z prodlení z částky 18 273,91 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a 28% úroky z částky 18 273,91 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení (II. výrok). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). V odůvodnění shrnul skutková tvrzení žalobce a uvedl zjištění z provedených důkazů. Věc právně posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ-II“). Konstatoval, že v daném případě žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele a jednou z podmínek platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle § 1 ZSÚ-II rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že původní věřitel svoji povinnost řádně nesplnil, a proto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou (§ 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 ZSÚ-II). K tomu odkázal i na rozhodnutí SDEU ve věci sp. zn. C [číslo]. Vzal za prokázanou aktivní legitimaci žalobce i skutečnost, že původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Uzavřel, že žalovaný zaplatil celkem 7 700 Kč a jeho dluh vůči žalobci z titulu bezdůvodného obohacení činí 12 300 Kč (§ 2991 a 2993 o. z.). V tomto rozsahu shledal žalobu za důvodnou a ve zbývající části žalobu včetně požadovaného příslušenství jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci byl přibližně stejný, a proto žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. 4. Dne 18. 6. 2021 podal žalobce odvolání proti části II. výroku rozsudku soudu prvního stupně. Současně navrhl vydání opravného usnesení ve vztahu k I. výroku rozsudku s ohledem na administrativní chybu spočívající v absenci řádné specifikace sazby úroků z prodlení. Podotkl, že žalobou požadoval přiznání úroků z prodlení ve výši 8,05 %. Vyslovil přesvědčení, že mu vznikl nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 16 150 Kč s 8,5% úroky z prodlení od 15. 6. 2018 do zaplacení, oproti soudem přiznanému nároku na bezdůvodné obohacení pouze ve výši 12 300 Kč. Soudu prvního stupně vytkl, že dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění o plnění žalovaného v celkové výši 7 700 Kč; tato skutečnost neplyne ani z tvrzení žalobce ani z jím předložených důkazů. Naopak v návrhu na vydání elektrického platebního rozkazu výslovně uvedl, že žalovaný do data postoupení pohledávky uhradil celkem 3 850 Kč a za dobu od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby již nezaplatil ničeho. 5. Odvolací soud posoudil podání žalobce podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) jako odvolání směřující do části II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky 3 850 Kč s 8,05% úroky z prodlení z částky 16 150 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. 6. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil. 7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je z větší části důvodné. 8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování částí listinných důkazů, a to smlouvou o zápůjčce, tabulkou umoření, oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku, předžalobní upomínkou včetně podacího lístku a výpisem ze základního registru ohledně bydliště žalovaného. 9. Dne 29. 10. 2016 uzavřela společnost [právnická osoba], [obec a číslo], [IČO], se žalovaným smlouvu o zápůjčce ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatkem ve výši 17 114 Kč, tj. celkem 37 114 Kč uhradit v 60 týdenních splátkách po 619 Kč. Ve smlouvě je uvedena pouze jediná adresa [adresa]. Z tabulky umoření vyhotovené 1. 7. 2018 vyplývá, že žalovaný uhradil 28. 11. 2016 částku 2 600 Kč a dne 15. 6. 2017 částku 1 250 Kč, tj. celkem 3 850 Kč, a způsob zápočtu těchto plateb. Dopisem ze dne 14. 6. 2018 původní věřitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky a současně ho vyzval k úhradě dluhu ve výši 36 910,80 Kč do 10 dnů od data jeho doručení. V záhlaví dopisu je uvedena adresa žalovaného [ulice a číslo], [PSČ] [obec] a dle podacího lístku byla zásilka 13. 7. 2018 podána k odeslání na tuto adresu. Právní zástupce žalobce dopisem z 12. 3. 2020 vyzval žalovaného k úhradě částky 42 292,53 Kč nejpozději do 19. 3. 2020. Výzva byla dle podacího lístku ze dne 13. 3. 2020 žalovanému odeslána na adresu [adresa], uvedenou i v záhlaví dopisu. Z výpisu ze základního registru vyplývá, že žalovaný nikdy neměl zapsán trvalý pobyt na adrese [adresa], ani tuto adresu nikdy neměl zapsánu jako adresu doručovací. Od 17. 10. 2012 (dosud) má žalovaný zapsán trvalý pobyt na adrese [adresa] (adresa úřadu). 10. Na základě zopakovaného dokazování odvolací soud shledal za důvodnou námitku žalobce, že mu vznikl nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 16 150 Kč a nikoliv pouze ve výši 12 300 Kč (jak uzavřel soud prvního stupně), neboť z provedených důkazů se podává, že žalovaný zaplatil žalobci jen částku 3 850 Kč, nikoliv 7 700 Kč. 11. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená. 13. Pro případ vydání bezdůvodného obohacení je právo věřitele (žalobce) domáhat se plnění vázáno na výzvu k plnění a dlužník (žalovaný) musí plnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). 14. V projednávané věci uplatnil žalobce nárok na úroky z prodlení od 15. 6. 2018 do zaplacení, odvolací soud však ani na základě zopakovaného dokazování nemá za prokázané, že by žalobce před podáním žaloby řádně vyzval žalovaného k plnění, neboť obě výzvy byly žalovanému zaslány na adresu, která není uvedena ve smlouvě a nejedná se ani o evidovanou adresu trvalého pobytu žalovaného či adresu doučovací. 15. Žalobce ani po poučení odvolacího soudu žádné další důkazy v tomto směru nepředložil. 16. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 29 Cdo 3607/2019) lze za kvalifikovanou upomínku (žádost věřitele o plnění) považovat i podání žaloby na zaplacení pohledávky. Z tohoto