27 CO 192/2021-74 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném 24. 2. 2021 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 6 000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč a dále částek 1 800 Kč a 6 408 Kč. K tomu uvedl, že na základě žádosti ze dne 19. 10. 2020 poskytl žalovanému 21. 10. 2020 spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč splatný původně 23. 11. 2020. Před poskytnutím úvěru (v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb.) prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, k čemuž si od žalovaného vyžádal potvrzení o jeho příjmech formou: výplatní pásky vydané zaměstnavatelem/daňovým přiznáním/výpisem z bankovního účtu. Výdaje žalovaného byly získány na základě jeho čestného prohlášení. V případě, kdy jsou výdaje nižší než částky životního minima stanovené zákonem a náklady na bydlení dle statistických údajů zveřejňovaných ČSÚ, žalobce při posuzování úvěruschopnosti počítá s náklady stanovenými na základě životního minima a dle statistických údajů ČSÚ. Porovnáním příjmů žalovaného a sumy nákladů žalobce dospěl k závěru, že žalovanému zůstanou volné prostředky pro úhradu úvěru. Za účelem zjištění dosavadního plnění závazků žalovaným provedl žalobce lustraci v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registru dlužníků [právnická osoba] [anonymizováno], to vše s negativním výsledkem. Žalobce zohlednil i skutečnost, že v minulosti se žalovaným uzavřel i jiné úvěrové smlouvy, které žalovaný řádně splatil. Po odeslání žádosti o úvěr prostřednictvím prostředků komunikace na dálku žalobce vyzval žalovaného k zaslání registrační a ověřovací platby ve výši 1 Kč z jeho bankovního účtu spolu s vygenerovaným variabilním symbolem, což se stalo. Ověřovací platba ve výši 1 Kč byla odeslána již dříve, neboť účastníci v minulosti uzavřeli více smluv; ověřovací poplatek byl požadován před uzavřením první z nich. Provedenou platbou žalovaný potvrdil svoji totožnost, kdy jméno vlastníka bankovního účtu se shodovalo se jménem v žádosti a zaslaném občanském průkazu. Na splacení úvěru (6 000 Kč), včetně poplatku za jeho poskytnutí ve výši 6 408 Kč, žalovaný dosud ničeho neuhradil. V důsledku neplnění povinností žalovaným vznikly žalobci náklady ve výši 450 Kč (paušální částka) a ve výši 650 Kč (zaslané upomínky). Dále žalobce v souvislosti s předáním pohledávky k inkasnímu řízení vyúčtoval žalovanému částku 1 500 Kč (čl. 7 smlouvy). Z důvodu prodlení žalovaného vyúčtoval žalobce rovněž smluvní pokutu ve výši 1 800 Kč (tj. 2 x 900 Kč dle čl. 7 a 7.3 smlouvy). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem, kterým žalobu v celém rozsahu zamítl (I. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). V odůvodnění stručně zrekapituloval tvrzení žalobce a uvedl zjištění z provedených důkazů. Věc právně posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ-III“). S ohledem na § 86 a § 87 ZSÚ-III se zabýval otázkou, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Konstatoval, že ještě před nařízeným jednáním vyzval žalobce k doplnění tvrzení a důkazů v tomto směru, na což žalobce nereagoval. S ohledem na (byť omluvenou) neúčast nemohl být žalobce o nedostatku tvrzení a důkazů poučen soudem při jednání (§ 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce sice tvrdil, že úvěruschopnost žalovaného prověřoval, avšak ke svým tvrzením nedoložil žádný důkaz, soud uzavřel, že žalobce splnění své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost dlužníka před uzavřením smlouvy neprokázal. Dále soud uvedl, že žalobce neprokázal ani své tvrzení o uzavření smlouvy mezi účastníky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Poukázal na to, že za situace, kdy žalobce opírá autentizaci totožnosti žalovaného o údaje uvedené na místě podpisu smlouvy, není dodržena ani písemná forma úvěrové smlouvy. Ze znalosti osobních údajů totiž nelze bez dalšího dovozovat totožnost osoby, která smlouvu uzavřela, neboť tyto údaje může mít kterákoliv z osob blízkých žalovanému. Uvedeným způsobem nelze ztotožnit osobu, která právní jednání učinila, tedy jednoznačně ověřit identitu podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Smlouva tak postrádá podpis žalovaného jakožto nezbytnou náležitost písemného právního jednání. Soud proto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou (§ 588 o. z.). Nárok žalobce však neshledal důvodným ani z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobce neprokázal poskytnutí částky 6 000 Kč žalovanému. Ze žalobcem předložených důkazů (potvrzení [právnická osoba] o výdaji v částce 6 000 Kč a o přijetí částky ve výši 1 Kč) nevyplývá, že finanční prostředky byly skutečně poukázány na účet žalovaného a dostaly se do jeho sféry. Žalobu proto v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Konstatoval, že v řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. 4. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. V prvé řadě vyslovil přesvědčení, že provedl dostatečnou identifikaci klienta – žalovaného, který zaslal kopii svého občanského průkazu a dále platbu 1 Kč ze svého bankovního účtu. Zdůraznil, že v dnešní době se svět a jeho služby přesouvají do prostředí internetu a nevidí tedy nic neobvyklého na tom, že veškeré odsouhlasení se odehraje na dálku. V doplnění odvolání navrhl, aby odvolací soud rozhodl o vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 6 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 6. Žalobce podaným odvoláním nebrojil proti závěru soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy o úvěru, předmětem odvolacího řízení tak bylo posouzení nároku žalobce na vrácení částky 6 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. 7. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru, 2 x potvrzením [právnická osoba], o platbách ze dne 29. 9. 2020 a 21. 10. 2020, výpisem z účtu žalovaného vedeného [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba], za září 2020 a výpisem z běžného účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] za srpen 2020. 8. Smlouva o spotřebitelském úvěru měla být uzavřena dne 21. 10. 2020 mezi žalobcem (úvěrujícím) a žalovaným (úvěrovaným). Ve smlouvě se žalobce zavázal poskytnout úvěr ve výši 6 000 Kč na bankovní účet úvěrovaného uvedený v záhlaví smlouvy, tj. na účet číslo: [bankovní účet]. Z potvrzení [právnická osoba], o platbě se podává, že dne 29. 9. 2020 byla na účtu vedeném na majitele [právnická osoba] zúčtována platba ve výši 1 Kč pod variabilním symbolem [číslo], číslo protiúčtu [bankovní účet], se zprávou pro příjemce:„ [jméno] [příjmení]“. Z potvrzení [právnická osoba], o platbě vyplývá, že dne 21. 10. 2020 byla na účtu vedeném na majitele [právnická osoba] zúčtována platba ve výši 6 000 Kč, a to jako platba výdajová na protiúčet č. [bankovní účet], [variabilní symbol], se zprávou pro příjemce:„ Simple pujcka splatnost 23. 11. 2020“. Dále byl předložen výpis z běžného účtu žalovaného za měsíc září 2020 vedený [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba], a výpis z běžného účtu žalovaného za měsíc srpen 2020 vedený [právnická osoba] 9. Na základě zopakovaného dokazování souhlasí odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce neprokázal poskytnutí peněžních prostředků ve výši 6 000 Kč žalovanému. Skutečnost, že majitelem účtu, na který byla částka 6 000 Kč poukázána (účet vedený u mBank S.A. – viz kód banky [číslo]), je právě žalovaný, z potvrzení o platbách vystavených [právnická osoba], nevyplývá. Majitel účtu zde není definován a z pouhé zprávy pro příjemce„ [jméno] [příjmení]“, nelze dovodit, že majitelem tohoto účtu (či osobou oprávněnou k dispozici s účtem) je skutečně žalovaný. Výpisy z tohoto účtu (vedeného u mBank S.A.) předloženy nebyly. 10. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný rozsudek soudu prvního stupně v části I. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky 6 000 Kč, a ve II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. 11. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a proto by byl povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení. Protože však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému v průběhu odvolací