28 CO 104/2020-95 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud Brno-venkov jako soud prvního stupně vydal ve věci výše označený rozsudek, jehož výrokem č. I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 520 Kč„ s 8,5% úrokem ročně z prodlení" od 17. 3. 2018 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 150 Kč a částky 552 Kč, a jehož výrokem č. II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Takto rozhodl soud prvního stupně o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném tvrzených nároků ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dle jejího tvrzení se žalovaným dne 6. 2. 2018, jejíž součástí byly Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému jednorázově splatný neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 4 000 Kč. Peněžní prostředky v této výši převedla na účet žalovaného uvedený pro tento účel ve smlouvě, žalovaný se je zavázal zaplatit spolu s úrokem dle zápůjční úrokové sazby ve výši 920 Kč, tj. celkem 4 920 Kč, v termínu do 8. 3. 2018. Uvedla, že dne 13. 2. 2018 uzavřela se žalovaným dodatek k této smlouvě, na jehož základě došlo k navýšení původní částky 4 000 Kč na částku 8 000 Kč Částku sjednaného navýšení 4 000 Kč převedla na účet žalovaného uvedený pro tento účel ve smlouvě. Žalovaný se zavázal uhradit částku úvěru ve výši 8 000 Kč spolu s úrokem dle zápůjční úrokové sazby ve výši 1 728 Kč, tj. celkem částku 9 728 Kč, v termínu do 15. 3. 2018. Dne 14. 2. 2018 pak žalobkyně dle svého tvrzení uzavřela se žalovaným další dodatek, na jehož základě došlo k navýšení částky 8 000 Kč na částku 12 000 Kč Částku sjednaného navýšení 4 000 Kč převedla na účet žalovaného uvedený pro tento účel ve smlouvě. Žalovaný se zavázal uhradit částku úvěru ve výši 12 000 Kč spolu s úrokem dle zápůjční úrokové sazby ve výši 2 520 Kč, tj. celkem částku 14 520 Kč, v termínu do 16. 3. 2018. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na vrácení poskytnutého úvěru ničeho neuhradil, a to ani po předžalobní výzvě žalobkyně sepsané jejím advokátem. Podanou žalobou žádala po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 14 520 Kč sestávající z nezaplacené jistiny ve výši 12 000 Kč a úroku dle zápůjční úrokové sazby ve výši 2 520 Kč, dále zaplacení částky 150 Kč odpovídající paušálnímu poplatku (dle smlouvy a Obchodních podmínek) na úhradu účelně vynaložených nákladů celkem za tři písemné upomínky po 50 Kč a zaplacení další částky 552 Kč na smluvní pokutě vycházející ze sjednané výše 0,1 % denně z dlužné jistiny (čl. 3. Obchodních podmínek a příslušná ustanovení smlouvy), a to za období od 17. 3. 2018 do 1. 5. 2018. Poté, kdy ve věci vydaný elektronický platební rozkaz ze dne 20. 5. 2019, č.j. EPR 81863/2019-5, byl soudem prvního stupně podle § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, žalobkyně na výzvu soudu prvního stupně doplnila svá dosavadní skutková tvrzení k okolnostem stran uzavření tvrzené smlouvy o úvěru podáním ze dne 19. 11. 2019 a označila k nim důkazy. V tomto a v následném podání ze dne 6. 1. 2020 se vyjádřila rovněž k tomu, jak posoudila úvěruschopnost žalovaného. 3. Stanovisko žalovaného ve věci nebylo zjištěno, k žalobě se písemně nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu prvního stupně se bez omluvy nedostavil. 4. Po dokazování provedeném listinnými důkazy předloženými žalobkyní při jednání konaném v nepřítomnosti obou účastníků řízení (žalobkyně se z účasti na něm omluvila) soud prvního stupně dospěl k závěru, že podané žalobě vyhovět nelze. Uzavřel, že žalobkyně neprokázala, uzavření tvrzené smlouvy, či smluv, či dodatků smluv, mezi ní a žalovaným. Uvedl, že žalobkyně předložila k důkazu několik sjetin formulářových smluv totožného obsahu lišící se pouze ve výši úvěrové částky bez jakéhokoliv podpisu či ověření. Tyto listiny listiny neprokazují uzavření smlouvy se žalovaným, případně to, zda žalovaný byl s touto listinou vůbec seznámen. Tvrzení žalobkyně, že smlouva byla uzavřena prostředky elektronických komunikací, z předložených listinných důkazů nevyplývá. Žalobkyně předložila k důkazu rovněž listinu (bez data, čísla, či jakéhokoliv jiného nezaměnitelného označení), již nazvala„ logy“, z níž soud prvního stupně nemohl vzít za prokázané žádné tvrzené skutečnosti. Dle jeho názoru skutečnost, že si žalobkyně sama v jí vyhotovených listinách uvede údaje žalovaného, neprokazuje skutečnost, že mezi ní a žalovaným byla skutečně prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva tvrzeného znění, že žalovaný byl s textem smlouvy seznámen, že s ním vyslovil svůj souhlas a že tedy došlo ke kontraktačnímu procesu. Za této situace by si žalobkyně mohla vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázala seznámení a souhlas žalovaného s jejich textem. Uvedené listiny tak nemají žádnou důkazní hodnotu, není z nich patrné, kdy a za jakým účelem byly vytvořeny, zda se vůbec vztahují k osobě žalovaného a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listinách uvedeny. Žalobkyně by mohla předkládat jí vyhotovené tabulky a výpisy z informačních systémů s prakticky jakýmikoliv daty a částkami. V řízení nebyl žalobkyní předložen jakýkoliv důkaz, kterým by mohla spolehlivě prokázat své tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy se žalovaným. Toto dle soudu prvního stupně platí také o tvrzení, že žalovanému byly poskytnuty předmětné finanční prostředky. K tomuto tvrzení žalobkyně předložila výpisy z účtu, z nichž se podává, že z účtu [číslo] byla dne 6. 2. 2018 odeslána částka 4 000 Kč, dne 13. 2. 2018 částka 4 000 Kč a dne 14. 2. 2018 částka 4 000 Kč, a dále výpis z účtu, z něhož se podává, že na účet [číslo] byla přijata platba 0,01 Kč. Jak uvedl soud prvního stupně, z těchto důkazů mohl mít za prokázané pouze to, že žalobkyně odeslala na uvedený účet celkem částku 12 000 Kč a že jí byla uhrazena z účtu částka 0,01 Kč, z čehož nemohl vzít za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému tvrzené finanční prostředky. Za situace, že žalobkyně na výzvu obsaženou v usnesení ze dne 14. 11. 2019, č. j. 41 C 100/2019-22, k doplnění svých tvrzení, mimo jiné ohledně data a způsobu uzavření úvěrové smlouvy se žalovaným., zopakovala svá žalobní tvrzená nacházející se již v žalobě, další tvrzení nebo návrhy důkazů nedoložila a k jednání soudu se s omluvou nedostavila., soud prvního stupně nemohl poučit žalobkyni a vyzvat ji ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s. ř. k doplnění rozhodujících skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy se žalovaným. Uzavřel, že žalobkyně neprokázala uzavření tvrzené smlouvy či smluv či dodatky smluv, a poněvadž nebylo prokázáno ani poskytnutí finančních prostředků žalovanému, žalobu neshledal důvodnou a v celém rozsahu ji zamítl. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z nich právo na náhradu nákladu řízení nemá, když úspěšnému žalovanému žádné náklady, o jejichž náhradě by muselo být rozhodováno, nevznikly. 5. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu podala odvolání žalobkyně podáním ze dne 6. 2. 2020 doplněné po výzvě soudu dalším jejím podáním ze dne 17. 2. 2020, majíc napadený rozsudek soudu prvního stupně za vadný a nesprávný jak po stránce skutkové, tak po stránce právní. Tento rozsudek se dle žalobkyně jeví do určité míry jako exces, viditelně zatížený nepřiměřeně formalistickým a také subjektivním posouzením soudu prvního stupně. Ze skutečností uvedených a doložených v žalobě a jejím doplnění ze dne 19. 11. 2019 je dle žalobkyně zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva formou elektronické komunikace a žalovaný sjednané finanční prostředky obdržel. Žalobkyně dostatečně v rámci svých možností prověřila úvěruschopnost žalovaného v rozsahu, který po ní lze spravedlivě požadovat. Zjištění soudu prvého stupně uvedená v odůvodnění rozsudku jsou dle žalobkyně v příkrém rozporu s obsahem žaloby a jejího doplnění podáním ze dne 19. 11. 2019 a takový postup soudu lze dle jejího názoru označit za porušení jejího práva na spravedlivý proces. Žalobkyně trvá na tom, že smlouva uzavřená mezi ní a žalovaným je jednoznačným projevem vůle obou účastníků a měla by platit (§ 574 o. z.) a být dodržena (§ 4 odst. 1 o. z.). V opačném případě se vytváří precedent, který dlužníkům umožňuje půjčovat si relativně malé částky, aniž by je museli včas a řádně vracet a nést důsledky porušení svých povinností. Pro případ, že by soud k tomu shledal oprávněné důvody, odvolacímu soudu navrhla, stejně jako již za řízení před soudem prvního stupně v podání ze dne 6. 1. 2020, aby postupoval v souladu s ustanovením § 577 o. z. a upravil uplatněné nároky žalobkyně v souladu se spravedlivým uspořádání s tím, že tento způsob je realizován soudy a je podle žalobkyně nejlepší procesní cestou ke spravedlivému rozhodnutí v tomto a podobných případech. V té souvislosti s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, má za to, že přiznaná úroková sazba by v tom