28 CO 82/2021-416 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Jihlavě jako soud prvního stupně rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 13. 1. 2021, č. 12 C 22/2016-332, jehož výrokem č. I uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 2 477 224 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 749 944 Kč od [datum] do [datum] z částky 2 477 224 Kč od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jehož výrokem č. II rozhodl, že žalobci se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení a jehož výrokem č. III uložil žalované povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě zbytek státem zálohovaného znalečného ve výši 3 093,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. 2. Takto rozhodl soud prvního stupně v řízení zahájeném žalobou ze dne [datum], v níž žalobce uvedl, že v roce 2015 provedl u něj Finanční úřad pro kraj [obec], Územní pracoviště v [obec] (dále případně jen správce daně) daňovou kontrolu v rozsahu daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2012 a roku 2013, silniční daně za zdaňovací období roku 2012 (správně a za zdaňovací období roku 2013) a daně z přidané hodnoty (dále případně jen DPH) za zdaňovací období I. až IV. čtvrtletí roku 2012, roku 2013 a roku 2014. Na základě zjištěných nedostatků správce daně doměřil žalobci příslušnou daň, jen na DPH za kontrolované období částku 6 827 619 Kč, a v dodatečných platebních výměrech současně uložil žalobci zaplatit penále. Dalšími platebními výměry uložil žalobci uhradit úroky z prodlení za prodlení s úhradou příslušné daně. Žalobce v rámci možností získání potřebného množství finančních prostředků daňové nedoplatky bez zásadního prodlení doplatil. Na základě jeho žádosti mu byla prominuta část penále vyměřeného na nedoplatcích DPH za rok 2012 ve výši 260 814 Kč. Penále i úroky z prodlení žalobce správci daně uhradil. Pochybení zjištěná správcem daně žalobce s odkazem na příslušnou část jeho zprávy o daňové kontrole přičítá žalované, která mu v té době až do roku 2015 zpracovávala účetnictví a řešila s tím související záležitosti v režimu mandátní smlouvy ve smyslu § 566 a násl. obchodního zákoníku, aniž by byla uzavřena v písemné formě. Dle žalobcova tvrzení žalovaná vystupovala vůči němu vždy suverénně, nemluvila o pochybnostech stran postupu v účtování a žalobce tak zcela důvěřoval jejím odborným znalostem. Poukázal na jednání samotné žalované, která, i pokud by od žalobce obdržela informaci (což však žalobce za popírá), že pořizuje ojeté automobily z jiného členského státu EU ve zvláštním režimu, nebylo v takovém případě možné zároveň uplatňovat DPH při pořízení zboží z jiného členského státu EU, což však bylo žalovanou prováděno. Dle žalobce tak žalovaná postupovala s nedostatkem odborné péče. Svou žalobou, po marné předžalobní výzvě ze dne [datum], žalobce nejprve žádal po žalované zaplacení částky 749 944 Kč vážící se k jím uhrazenému penále a úrokům z prodlení k doměřeným daním za zdaňovací období roku 2012. Poněvadž mezi stranami se dohoda o smírném vyřešení jejich sporu nejevila reálná, a to ani cestou mediace, žalobce v návaznosti na marnou předžalobní výzvu ze dne [datum] podáním ze dne [datum] doručeným soudu prvního stupně dne [datum] rozšířil žalobu o další částku 1 727 280 Kč vážící se k jím uhrazenému penále a úrokům z prodlení k doměřeným daním za zdaňovací období roku 2013 a roku 2014 na celkem po žalované žádanou částku 2 477 224 Kč, to spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 749 944 Kč od [datum] do [datum] a z částky 2 477 224 Kč od [datum] do zaplacení. Změnu žaloby soud prvního stupně připustil usnesením ze dne 4. 5. 2017, č. j. 12 C 22/2016-167. 3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě potvrdila, že na základě ústní smlouvy uzavřené se žalobcem v rámci své podnikatelské činnosti účetního poradce pro žalobce zpracovávala mimo podnik žalobce účetnictví. Jednotlivé položky zaúčtovávala na základě dokladů, které jí byly předkládány, neměla přístup k žalobcovým účtům, když žalobce jí neudělil v roce 2012 plnou moc pro zastupování před finančním úřadem. Vyjádřila názor, že ústní smlouvu v tomto směru lze nejspíše podřadit pod ustanovení smlouvy o dílo podle § 536 a násl. obch. zák. Žalobou uplatněný nárok neuznala, nerozporovala jej pouze v části týkající se penále a úroků z prodlení vážících se k dani z příjmu fyzických osob a k silniční dani. Zdůraznila, že při zpracování účetnictví vycházela výlučné z podkladů a údajů poskytnutých jí žalobcem. Když později žalobce rozšířil svoji podnikatelskou činnost o dovoz ojetých motorových vozidel ze zahraničí, předával jí k zaúčtování v daňové evidenci doklady o nákupu jednotlivých vozidel v zahraničí (faktury z jiného členského státu v německém jazyce, který neovládala) a doklady o jejich prodeji v České republice. Upozornila žalobce, že dokladům v německém jazyce nerozumí, ten jí sdělil, že vše vyplyne z dokladů o prodeji vozidla, které jí bude předávat následně. Při zavedení těchto nákupů motorových vozidel do daňové evidence, nedošlo k vlivu na výši DPH. Až při prodeji takových motorových vozidel docházelo v daňové evidenci k aplikaci zvláštního režimu ve smyslu § 90 zákona o dani z přidané hodnoty. Při této účetní operaci žalovaná dle svého tvrzení vycházela vždy z pokynu žalobce. Tento pokyn představovala písemná doložka na veškerých dokladech o prodeji motorových vozidel v předmětném období, ze kterých vyplývalo, že se jedná o prodej použitého zboží obchodníkem za použití zvláštního režimu, kdy je základem daně přirážka snížená o daň z přirážky. Tato přirážka se stanoví jako rozdíl mezi prodejní cenou obchodníka a pořizovací cenou tohoto zboží a takto žalovaná postupovala u jednotlivých obchodních případů při vedení daňové evidence, která sloužila jako výstup k čtvrtletním daňovým přiznáním daně z přidané hodnoty. Dle přesvědčení žalované k pochybení zjištěnému správcem daně při kontrole v roce 2015 nedošlo v důsledku její neodborné péče tvrzené žalobcem. 4. [ulice] účastník řízení, [právnická osoba], člen holdingu ČSOB, který vstoupil do řízení na straně žalované dne [datum], navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Neměl za prokázané skutečnosti, ze kterých by bylo zřejmé, že k chybnému účtování došlo výlučně pochybením žalobkyně, za prokázanou neměl ani příčinnou souvislost mezi případným chybným jednáním žalované, vyměřením penále a úroků z prodlení. 5. Po dokazování provedeném předloženými listinnými důkazy, výslechy obou účastníků řízení, znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba] ze dne [datum], výslechem znalce a listinami z připojeného vyšetřovacího spisu Policie České republiky, Krajského ředitelství kraje [obec], č.j. KRPJ-58896-288/TČ-2015-160081 soud prvního stupně dospěl k závěru o plné důvodnosti žaloby. Zjistil, že na základě ústí dohody účastníků žalovaná zpracovávala pro žalobce účetnictví od roku 2012 do roku 2015. V návaznosti na nedostatky zjištěné při daňové kontroly provedené u žalobce správcem daně v roce 2015 v rozsahu daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2012 a roku 2013, silniční daně za zdaňovací období roku 2012 a roku 2013 a daně z přidané hodnoty za zdaňovací období I. až IV. čtvrtletí roku 2012, roku 2013 a roku 2014 správce daně dodatečnými platebním výměry doměřil žalobci příslušnou daň a daňové penále a dalšími platebními výměry úroky z prodlení za prodlení s úhradou příslušné daně. Soud prvního stupně učinil v bodu 4. odůvodnění svého rozsudku zjištění z jednotlivých dodatečných platebních výměru a platebních výměrů na úroky z prodlení vystavených správcem daně. Jde-li o nedostatky zjištěné správcem daně ohledně daně z přidané hodnoty, konstatoval, že„ bylo v období od roku 2012 do roku 2014 nesprávně účtováno DPH z aut dovezených žalobcem ze zahraničí, kdy dle sdělení Finančního úřadu byl nesprávně pro účtování DPH z dovezených aut v tomto období použit zvláštní režim dle § 90 zákona č. 235/2004 Sb.“ Správce daně z vyměřeného penále na nedoplatku DPH za rok 2012 prominul žalobci částku 260 814 Kč. Soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, že žalobce na vyměřeném a uhrazeném penále a úrocích z prodleních zaplatil správci daně celkem částku 2 477 224 Kč. 6. Při právním posouzení věci, vycházeje z přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), soud prvního stupně citoval ustanovení § 567 odst. 1 a 2 a § 262 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (obch. zák.), § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.) a § 90 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty. K citovaným ustanovením § 262 odst. 1 a 2 obch. zák. uvedl:„ Protože v konkrétním případě bylo zjištěno, že strany se nedohodly na tom, že by se náhrada škody řídila obchodním zákoníkem, bylo nutné posoudit náhradu škody, kterou žalobce po žalované požadoval podle příslušných ustanovení dříve platného občanského zákoníku.“ Jako předpoklady úspěšnosti žaloby uvedl prokázání vzniku škody a její výše žalobci, to, zda mezi vznikem škody a jednáním žalované je příčinná souvislost a zda žalovaná