44 CO 124/2021-281 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2021, č. j. 55 C 240/2017-234 bylo rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 492 799 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 492 799 Kč od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žaloba se v části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 88 537 822 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 88 537 822 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá (výrok II.), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Proti rozsudku soudu I. stupně podal včasné a přípustné odvolání žalobce, navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil ve výrocích II. a III. tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 000 846,83 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, žalovanému bude uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů. Žalobce má za to, že soud ve vztahu k výroku o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za morální újmu na přirozených právech způsobenou nepřiměřenou délkou řízení před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 51 C 194/94, které trvalo ke dni vynesení rozsudku 26 let a 8 měsíců, měl vycházet při dalším kalkulu hodnoty přiměřeného zadostiučinění z částky 25 000 Kč za jeden rok řízení s tím, že vzhledem k délce trvání řízení celkem přes 26 let a 8 měsíců se měl jednoznačně přiklonit k horní hranici této sazby (tj. 25 000 Kč za jeden rok řízení), tuto základní sazbu dále navýšit o 10 % za účelovou procesní obranu žalovaného působící žalobci další újmu, navýšit o 15 % za postup soudu v řízení (prodlevy atd.), a navýšit tuto částku o 20 % z důvodu významu řízení pro žalobce. Současně má žalobce za to, že soud ve vztahu k výroku o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za morální újmu na přirozených právech způsobenou nepřiměřenou délkou řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55/ 26 Cm 31/99, které trvalo 17 let a 2 měsíce, měl vycházet při dalším kalkulu hodnoty přiměřeného zadostiučinění z částky 25 000 Kč za jeden rok řízení s tím, že vzhledem k délce trvání řízení celkem přes 17 let a 2 měsíce se měl jednoznačně přiklonit k horní hranici této sazby (tj. 25 000 Kč za jeden rok řízení), tuto základní sazbu dále navýšit o 10 % za jednání žalovaného působící žalobci další újmu, navýšit o 40 % za postup soudu v řízení (prodlevy atd.) a navýšit tuto částku o 20 % z důvodu významu řízení pro žalobce. U obou těchto nároků má žalobce za to, že soud neměl přistupovat k žádnému z provedených snížení základní částky. Po tomto přepočtu by tak soud měl přiznat zadostiučinění ve vztahu k věci MSBR 51 C 194/94 v celkové výši 151 041,67 Kč, a ve vztahu k věci KSBR 55/ 26 Cm 31/99 v celkové výši 687 083,33 Kč. Pokud jde o škodu ve výši 11 200 000 Kč, žalobce má za to, že byl v důsledku nesprávného úředního postupu soudu ve věci KSBR 55/ 26 Cm 31/99 krácen na svém vlastnictví garáží, nebo alternativně byl krácen na svém právu nárokovat po třetí osobě náhradu způsobené škody, když soudy žalobci neposkytly právní ochranu v přiměřené době. Z titulu nepřiměřeně dlouhého řízení tak žalobci krom morální újmu nárokované výše, vznikla právě škoda ve výši nejméně 11 200 000 Kč. Žalobce považuje za nesprávné též rozhodnutí soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení. 3. Proti rozsudku soudu I. stupně podal včasné a přípustné odvolání též žalovaný, navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil ve výroku I. tak, že žalobu i v tomto rozsahu zamítne, žalovanému přizná právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Pokud jde o řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 51 C 194/94, žalovaný souhlasí s tím, že soud I. stupně z tohoto řízení posuzoval pouze dobu 5 let a 2 měsíce, na rozdíl od prvostupňového soudu se však žalovaný domnívá, že doba 5 let a 2 měsíců pro obdobné řízení není dobou nepřiměřenou. Žalovaný také nesouhlasí se závěrem, že nepřiměřenost délky tohoto řízení je dána nepřiměřeností délky samotného konkurzního řízení, pro které bylo toto řízení přerušeno. Žalovaný dále nesouhlasí s výpočtem odškodnění, resp. s modifikací základní částky, jak ho provedl soud I. stupně. Pokud jde o kritérium složitosti řízení, žalovaný se domnívá, že snížení základní částky o 10 % plně nevystihuje složitost věci; za odpovídající by žalovaný považoval snížení základní částky o 30 %. Pokud jde o kritérium postupu soudu v řízení, pak žalovaný má za to, že není žádný důvod zvyšovat základní částku z pohledu kritéria postupu soudu. Shodně pak není důvod pro navýšení o 20 % z hlediska kritéria významu věci pro žalobce, když dle názoru žalovaného šlo ze strany žalobce o zcela marné bránění práva. Jak je z rozhodnutí soudů v obou věcech zřejmé, žalobce se nikdy vlastníkem sporných nemovitostí nestal, resp. neměl ani žádný putativní důvod pro tvrzení svého vlastnického práva k nim. Odvolací soud dle názoru žalovaného by proto neměl akceptovat navýšení o 25 %, jak učinil soud I. stupně, nýbrž naopak by měl přistoupit k ponížení o 30 % z hlediska složitosti řízení (a z hlediska postupu soudu a významu věci pro účastníka základní částku nenavyšovat). Pokud jde o řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55/ 26 Cm 31/99, i zde žalovaný vzhledem k vysoké složitosti řízení má za to, že nedošlo k zásahu do práva na přiměřenou délku řízení. Pro případ jiného názoru odvolacího soudu pak žalovaný namítl nesprávnost výpočtu odškodnění, když snížení základní částky vzhledem ke kritériu složitosti řízení dostatečně nevystihuje složitost věci, za odpovídající by žalovaný považoval snížení o 40 %, též z hlediska kritéria chování poškozeného by měl odvolací soud přistoupit k vyššímu snížení, za vhodné by žalovaný považoval snížení o 11 %. Žalovaný dále neshledává důvod pro zvýšení základní částky z pohledu kritéria postupu soudu v řízení, zde soud I. stupně postupoval v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu vyjádřenou např. v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1240/2013 či 30 Cdo 3411/2011. Pokud jde o kritérium významu věci pro žalobce, žalovaný má za to, že řízení mělo standardní, nikoliv zvýšený význam, tudíž nelze odškodnění z tohoto důvodu navyšovat. Za nesprávný žalovaný považuje též výrok o náhradě nákladů řízení, když žalobce byl částečně úspěšný v otázce nemajetkové újmy, jejíž tarifní hodnota činí 50 000 Kč, žalovaný byl zcela úspěšný v otázce náhrady škody, jejíž tarifní hodnota činí 11 328 381 Kč, poměr úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného dle tarifních hodnot jednotlivých nároků je tak nepatrný, že žalovanému by mělo být přiznáno právo na úplnou náhradu nákladů řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 68/2018, dále též 30 Cdo 1198/2018 ze dne 10. 9. 2019 či 30 Cdo 4401/2016 ze dne 16. 5. 2017). 4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobce i žalovaného bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnými osobami (§ 201 o. s. ř.), jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání účastníků nejsou důvodná. 5. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též„ Listina“) každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. 6. Podle čl. 36 odst. 3 Listiny každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. 7. Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. – dále též jen„ OdpŠk“). 8. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a/ celkové délce řízení, b/ složitosti řízení, c/ jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d/ postupu orgánů veřejné moci během řízení a e/ významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb.). 9. Ve věci byl uplatněn nárok na náhradu nemajetkové újmy