44 CO 143/2022-328 — Krajský soud v Brně

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce náhrady škody na zdraví, kterou utrpěl dne 17. 9. 2016 na dětském dni„ Rozloučení s létem“, pořádaným žalovanou na Maršovském mlýně v rámci soutěže„ Běž, jeď, veď“. K jeho zranění došlo, když ho matka zdvihala, aby jej předala pořadateli k vysazení na koně, pořadatel se však u koně nenacházel, kůň jevil známky neklidu, splašil se a kopl žalobce do pravé části hlavy. Žalobce požadoval zaplacení částky 3 231 215 Kč s příslušenstvím, představující odškodnění ztížení společenského uplatnění a částky 531 457 Kč s příslušenstvím, představující bolestné, celkem 3 762 672 Kč s příslušenstvím. 2. Shora označeným rozsudkem byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta (výrok I.), žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady řízení v částce 309 798 Kč (výrok II.), ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalované nebylo žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a žalobci byla uložena povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 725 Kč (výrok IV.). 3. Na základě provedeného dokazování, zejména z výslechu svědků a obsahu Policejního spisu [obec] ČR [číslo jednací] soud příčinu celé události shledal v tom, že matka žalobce nevěnovala pozornost pokynům pořadatele, dvojí předvedení závodu neviděla (v té době se s žalobcem závodu ještě účastnit nechtěla), průběh závodu vypozorovala z běhu jiných účastníků, nezaznamenala, že u poslední položené překážky má zpomalit, nezpomalila, ale překážku oběhla a tak se dostala s žalobcem až za koně, aniž by tomu mohl jeden z pořadatelů zabránit (svědek [anonymizováno]), celá událost se seběhla rychle, že svědek [příjmení] nemohl zareagovat. 4. Soud nezjistil, že by ze strany žalované došlo k protiprávnímu jednání, když žalovaná prokázala, že v rámci závodu, co se týče koní, nezanedbala potřebnou pečlivost, když přijala všechna bezpečností opatření, před závodem dostatečně vysvětlila jeho průběh včetně bezpečnostních pokynů s tím, že se nikdo nemá za koně přibližovat, závod byl dvakrát předveden. 5. Matka žalobce dostatečně znala průběh závodu, když sledovala předcházející účastníky ještě před zápisem žalobce do závodu, ale i kdyby pravidla a průběh závodu neznala, měla lépe zvážit účast tříletého syna v soutěži, o které nic neví. 6. Soud tak uzavřel, že za situace, kdy chybí protiprávní jednání žalované, chybí též příčinná souvislost mezi vznikem škody a případným protiprávním jednáním, je žaloba nedůvodná, a proto ji v celém rozsahu zamítl. 7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání a namítal jednak nesprávná skutková zjištění, jednak nesprávné právní posouzení věci. Z hlediska skutkových okolností považuje žalobce za relevantní otázku, jak se s matkou přibližoval ke koni, co se dělo v blízkosti koně a jaká byla a měla být učiněna opatření. 8. Pokud soud vzal za prokázané, že matka se s žalobcem ke koni přibližovala rychle, pak klade otázku, proč soud neuvěřil výpovědi svědkyně [příjmení], která na rozdíl od svědkyně [příjmení] a [příjmení] vypověděla opačně – v tom shledává rozsudek nepřezkoumatelný. Co se týká této rychlosti, poukazuje na výpověď svědkyně [příjmení], dle které matka se žalobcem běželi stejně rychle jako starší holčička, které bylo 6-7 let a z toho žalobce dovozuje, že tato rychlost nebyla jakýmkoli způsobem extrémní. To, že matka s žalobcem měla na zpomalovací překážce zpomalit, nemohla vědět, neboť nebyla poučena o pravidlech soutěže. 9. Pokud soud uzavírá, že matka se snažila žalobce vysadit na stojícího koně, tak tento závěr opírá jednak o usnesení o odložení trestní věci, jednak o výpověď všech svědků (když není zřejmé, které svědky má soud na mysli, když přinejmenším matka žalobce, jakožto svědkyně vypovídala jinak), tak s takovým závěrem se dle žalobce nelze ztotožnit, z výpovědi jeho matky vyplývá, že neměla v úmyslu žalobce sama na koně vysadit a dále z toho, že by bylo nelogické, aby se ho snažila vysadit přes zadek koně, s ohledem na její výšku by toho nebyla schopna, výpověď svědkyně [příjmení] není nic jiného, než nepodloženou domněnkou. 10. Žalobce dále zpochybňuje závěr soudu, že animátoři nemohli zranění žalobce zabránit,„ neboť se vše událo velmi rychle“ – s ohledem na popis pohybu matky s žalobcem (jak jej popsal svědek [příjmení]) by takový nestandardní pohyb musel být patrný již dostatečně dlouhou dobu před přiblížením se ke koni, aby někdo z animátorů mohl zasáhnout a zastavit je. 11. Žalobce dále zpochybňuje skutkový závěr soudu, že matka byla o průběhu soutěže poučena, což soud dovozuje z toho, že alespoň krátce pozorovala průběh soutěže nepřímo. Poukazuje na to, že k jakémusi všeobecnému poučení došlo při zahájení soutěže. Matka žalobce sice krátce sledovala průběh soutěže, to jí však nemohlo nahradit plnohodnotné poučení organizátorů soutěže, neměla, jak zjistit, že za poslední překážkou měla zpomalit, nebyla poučena o bezpečnostních zásadách. 12. Žalobce dále nesouhlasí, že žalovaná nemohla přijmout žádná jiná opatření, která by mohla zabránit, aby došlo ke zranění – měla být přijata opatření směrem k uklidnění koní a v této souvislosti je otázkou, zda-li animátorka starající se o koně správně zareagovala, když na koni pozorovala neklid. 13. Žalobce rovněž namítá nesprávné závěry o náhradě nákladů řízení, kdy dle jeho názoru měl soud postupovat dle ust. § 150 o. s. ř. a navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. 14. Žalovaná ve vyjádření k odvolání vyjádřila přesvědčení, že rozsudek je správný, když soud I. stupně správně zjistil skutkový stav a ten též správně právně vyhodnotil. 15. Ve vztahu k žalobcem namítaným nesprávnostem skutkových zjištění, konkrétně k rychlosti pohybu žalobce a jeho matky, žalovaná poukazuje na tvrzení samotné svědkyně [příjmení] (matky žalobce), že po dráze s žalobcem běželi, k rychlosti pohybu se vyjádřili i svědci [příjmení], [příjmení] či [příjmení] a soud proto v konfrontaci s tvrzením svědkyně [příjmení] neuvěřil výpovědi svědkyně [příjmení], která zůstala ohledně rychlosti pohybu žalobce a svědkyně [příjmení] osamocenou. 16. Jde-li o poučení svědkyně [příjmení] o pravidlech soutěže, pak bylo prokázáno, že organizátoři průběh soutěže demonstrovali, pomocí mikrofonu vysvětlili průběh, jednotlivé účastníky vedli na seznamu a vyvolávali je jménem, aby se předešlo pohybu neoprávněných osob v prostoru soutěže. Svědkyně [příjmení] taktéž uvedla, že průběh soutěže vysledovala od předchozích soutěžících. Skutečnost, že svědkyně [příjmení] nevěnovala proběhnuvším poučením a demonstraci průběhu soutěže pozornost, nelze klást k tíži žalované, bylo to svobodné rozhodnutí svědkyně [příjmení] přesto se soutěže zúčastnit. 17. Polemizuje-li žalobce se závěrem soudu, dle nějž se svědkyně [příjmení] snažila vysadit žalobce na stojícího koně, pak je nutno upozornit zejména na výpověď svědkyně [příjmení] 10. 10. 2016 na Policii ČR, kdy uvedla„ chtěla jsem ho vyzvednout, aby si sedl na koně“. Nelogické je pak tvrzení svědkyně [příjmení], že žalobce zvedla, aby jej podala animátorovi, který však dle svědkyně u koně nestál – bylo by nelogické podávat žalobce před zadek koně animátorovi. 18. Pokud jde o opatření, které dle žalobce měla žalovaná přijmout k zabránění vzniku újmy na zdraví, pak žalovaná poukazuje na rozdělení úkolů mezi jednotlivé organizátory, demonstraci průběhu soutěže a další opatření citovaná v obsahu rozsudku. 19. Odkazuje-li žalobce na výpověď svědkyně [příjmení], jež má dle žalobce prokazovat neklid koně, tak k jeho chování se vyjádřili svědci [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení], chování koně bylo zřejmé i z provedeného videozáznamu a ze všech těchto důkazů lze dovodit, že kůň byl klidný. 20. Žalobce v podaném odvolání jen opětovně opakuje svá předchozí tvrzení, fakticky však pouze vyjadřuje nesouhlas s rozsudkem, který neopírá o žádná podložená právní tvrzení. 21. Žalovaná rozhodnutí považuje za správné i co do výroku II. ukládajícího žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení, a to z toho důvodu, že žalobce byl v řízení zastoupen rodiči, kteří se pro vedení tohoto sporu rozhodli zcela dobrovolně a skutečnosti nést náklady řízení v případě neúspěchu si museli být vědomi. Žalovaná byla do sporu vtažena, za vzniklou situaci nenese žádnou vinu a je správné, aby jí náklady přiznány byly. 22. Z těchto důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. 23. Odvolací soud poté, co přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně z pohledu uplatněných odvolacích důvodů, učinil následující závěry: 24. Žalobce podaným odvoláním zejména zpochybňuje závěry soudu I. stupně ohledně skutkového stavu, když vyjadřuje výhrady k hodnocení jednotlivých svědeckých výpovědí jak ohledně pohybu matky žalobce v průběhu soutěže, tak o její informovanosti ohledně pravidel soutěže a dále zpochybňuje závěr soudu ohledně přijetí dostatečných opatření stran bezpečnosti účastníků soutěže. 25. Jeho námitky stran objasněného skutkového stavu však