58 CO 239/2021-293 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Uherském Hradišti (soud I. stupně) rozsudkem ze dne 30. 6. 2021, č. j. 2 C 92/2020-232, rozhodl takto: I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 297 063,25 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částek: 47 193,15 Kč ode dne [datum] do zaplacení, 44 316,15 Kč ode dne [datum] do zaplacení, 39 735,39 Kč ode dne [datum] do zaplacení, 11 949,93 Kč ode dne [datum] do zaplacení, 39 600,74 Kč ode dne [datum] do zaplacení, 101 067,65 Kč ode dne [datum] do zaplacení, 8 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení, 4 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení, se zamítá.; II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 59 895 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Podle podstatné části odůvodnění soud I. stupně uzavřel, že Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] ze dne [datum] a Smlouva o sdružených službách dodávky zemního plynu [číslo] ze dne [datum], dále i jako„ Smlouvy o dodávkách energií“, byly uzavřeny v režimu zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2015, dále jako„ energetický zákon“, a to Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] ze dne [datum] podle § 50 odst. 2 energetického zákona a Smlouva o sdružených službách dodávky zemního plynu [číslo] ze dne [datum] podle § 72 odst. 2 energetického zákona. Při posouzení otázky pasivní věcné legitimace žalované se soud I. stupně nejprve zabýval výkladem [příjmení] moci a potvrzení o právních vztazích ze dne [datum], dále jako„ [příjmení] moc“, vystavené žalovanou pro EPK s přihlédnutím k definici v ní užitých pojmů v energetickém zákoně /§ 2 odst. 2 písm. a) bod 6, § 2 odst. 2 písm. b) bod 4, § 2 odst. 2 písm. a) bod 17, § 2 odst. 2 písm. b) bod 26 energetického zákona [příjmení] [příjmení] moci vystavené v intencích Smlouvy o energetickém poradenství a správě odběrných míst a odběrných zařízení pro spotřebu elektrické energie a zemního plynu ze dne [datum], dále jako„ Smlouva o energetickém poradenství“, jejíž výkladová pravidla jsou obsažena v § 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jako„ obch. zák.“, pak uzavřel, že žalovaná uzavřela s EPK smlouvu podle § 557 a násl. zákona obch. zák.; tedy smyslem Smlouvy o energetickém poradenství byla komise a smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny a zemního plynu proto měla jako odběratel s příslušnými distributory elektřiny a zemního plynu tak, jak vyplývá z [příjmení] moci (ujednání o přeregistraci odběrných míst žalované na EPK) uzavírat EPK, která pak uzavře smluvní vztahy s vybranými dodavateli, jež zúčtují náklady za spotřebovanou elektřinu a zemní plyn EPK a ta je následně přeúčtuje žalované. Při subjektivním i objektivním výkladu [příjmení] moci soud I. stupně uzavřel, že tato nevzbuzuje pochybnosti o tom, že v případě uzavírání smluv o sdružených službách dodávky elektřiny a zemního plynu má být odběratelem EPK; pochybnosti žalobkyně nepřipouštěla ani ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) bodu 17 a § 2 odst. 2 písm. b) bodu 26 energetického zákona, dle nichž zákazníkem odebírajícím elektřinu či plyn do příslušného odběrného místa mohla být 3. osoba odlišná od vlastníka odběrného místa, která pak nakoupenou energii přeúčtovává; sama žalobkyně nadto v případě městyse [obec] uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávek elektrické energie nejprve dne [datum] přímo s EPK a až následně dne [datum] s touto obcí prostřednictvím zmocněnce [příjmení]. Soud I. stupně tedy dovodil, že ze Smluv o dodávkách energií byla jako odběratel zavázána EPK a k překročení zástupčího oprávnění (§ 440, § 446 zákona č. 89/2012. Sb., občanského zákoníku, dále jako „o. z.“) ze strany EPK, jehož se dovolávala žalovaná, za tohoto stavu nemohlo dojít a nedošlo. V této souvislosti pak odkázal i na závěry obsažené v rozsudcích Krajského soudu v [obec], pobočky ve [obec], ze dne 16. 2. 2021, č. j. 60 Co 229/2020-424 a Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 30. 7. 2020, č. j. 35 Co 175/2019, které se týkaly skutkově obdobných věcí. Uzavřel, že Smlouvy o dodávkách energií byly uzavřeny mezi žalobkyní jako dodavatelem a EPK jako zákazníkem a žalovaná nebyla jejich účastníkem sama ani v zastoupení EPK, pročež není ve věci pasivně legitimována. Žalobkyni pak nepřiznal nárok ani z titulu neoprávněného odběru dle energetického zákona, neboť v pozici neoprávněného odběratele není žalovaná, ale EPK, která je předmětnou smlouvou vázána. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 S., občanského soudního řádu, dále jako „o. s. ř.“, a plně úspěšné žalované přiznal vůči žalobkyni právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 59 895 Kč a tyto jí uložil uhradit k rukám Mgr. [jméno] [příjmení] (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 3. Proti rozsudku podala z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. odvolání žalobkyně. V odvolání velmi obsáhle shrnula a zopakovala svou dosavadní argumentaci. Namítla, že není pravdou, že by změna dodavatele probíhala v tichosti, neboť žalovaná byla o uzavření smluv a změně dodavatele informována dopisem EPK dne [datum], což potvrdila žalovaná i soud I. stupně. Soudu I. stupně vytkla, že skutkový stav vyhodnotil nesprávně; různé části odůvodnění rozsudku si dle ní odporují a rozsudek je proto nepřezkoumatelný. K části závěru soudu I. stupně uvedenému v odůvodnění rozsudku v odstavci 6. od„ U zákazníka, kterým je Městys [obec]“ po„ byť to nyní popírá.“ žalobkyně namítla, že tento závěr nepostačuje k tomu, aby soud I. stupně mohl mít za prokázané, že o překročení zástupčího oprávnění [příjmení] věděla; věta druhá § 446 o. z., je dle ní ochranou 3. osob v dobré víře, po nichž se vyžaduje určitá obezřetnost a míra opatrnosti a tento zákonný požadavek je proto nutné vykládat volněji a brát ohled také na skutečnost, že pochybnosti u 3. osoby jsou subjektivní. Skutečnost, že neměla a ani nemohla mít vědomost o překročení zástupčího oprávnění ze strany EPK, dle ní vyplývá především z jejího vědomí, že nabídla nejnižší možnou cenu komodit. Zopakovala, že z [příjmení] moci vyplývá oprávnění [příjmení] uzavřít smlouvu o dodávce energie jménem a na účet žalovaného, omezení takto jednat z ní nevyplývá a proto jí nemohlo být na první pohled a při veškeré opatrnosti zřejmé, že k překročení zástupčího oprávnění dochází. Soud I. stupně dle ní opomenul, že rozhodnutí o tom, že uzavře Smlouvy o dodávkách energií přímo se zákazníky, nebylo zcela na vůli její a EPK, neboť se k tomu ještě před uzavřením Dohody o spolupráci smluvně zavázala svému smluvnímu partnerovi; smlouvu nadto neuzavírala„ sama“, uzavíral ji předchozí vlastník a jednatel pan [příjmení] [jméno] [příjmení], M.B.A., a ona tak ujednání nemohla ovlivnit. Potvrdila, že jí bylo známo, jak fungují smluvní vztahy mezi EPK a veřejnoprávními korporacemi, to však dle ní nepředstavuje důkaz o tom, že o překročení zástupčího oprávnění [příjmení] věděla. Pokud z [příjmení] moci explicitně nevyplývalo, jakým způsobem měla EPK smlouvy uzavřít, pak z ní implicitně vyplývalo, že EPK tak mohla učinit přímo i nepřímo; ona povinnost opatřovat si Smlouvu o energetickém poradenství neměla. To, že do konce roku 2015 do určitých odběrných míst elektřinu dodávala v režimu nepřímých smluvních vztahů, nemá na její dobrou víru vliv, neboť se jednalo o dočasné řešení zapříčiněné předčasným ukončením smluvních vztahů společností [právnická osoba] a ona neměla jinou možnost, než do takto nastavených smluvních vztahů vstoupit; nadto ceny jí dodaných energií byly výrazně nižší než ceny konkurenčních firem a v Oznámení o zasmluvnění dodávek a o cenách na odběrných místech ve správě EPK pro období od [datum] do [datum] ze dne [datum], dále jako„ Oznámení o zasmluvnění“, bylo uvedeno, že EPK měla oprávnění jménem žalovaného a na jeho účet Smlouvy o dodávkách energií s vybraným dodavatelem uzavřít. Soudu I. stupně vytkla, že předložené důkazy a objektivní skutečnosti neakceptoval a přiklonil se k vlastnímu subjektivnímu názoru o její vědomosti o překročení zástupčího oprávnění, čímž se dopustil nepřípustné libovůle a porušil zásadu kontradiktornosti sporného řízení. Dále mu vytkla i to, že neprovedl důkazy týkající se nekalé soutěže [právnická osoba] vedené proti ní; popřela, že by byla subjektem propojeným s EPK; zopakovala svou dřívější argumentaci o tom, že stanovisko a postup žalované jsou ovlivněny nekalosoutěžním jednáním [právnická osoba], proti němuž se brání žalobou v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 41 Cm 36 / 2017. Soudu I. stupně vytkla neúplné zjištění skutkového stavu věci z důvodu neprovedení navržených důkazů a nezákonné a se zásadou nestrannosti rozporné vnášení vlastních skutečností do řízení. Namítla, že z žádného tvrzení ani důkazu v rámci tohoto ani jiných řízení nevyšlo najevo, že by cíleně n