58 CO 252/2020-1096 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Uherském Hradišti (soud I. stupně) rozsudkem ze dne 22. 7. 2020, č. j. 27 C 25/2017-1008, dále jako„ rozsudek“, rozhodl takto: I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný uhradil částku ve výši 356.939,55 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky 68.974,30 Kč ode dne [datum] do [datum], z částky 62.702,31 Kč ode dne [datum] do [datum], z částky 57.757,37 Kč ode dne [datum] do [datum], z částky 54.515,66 Kč ode dne [datum] do [datum], z částky 23.318,64 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 61.792,15 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 66.056,24 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 113.199,30 Kč ode dne [datum] do [datum], z částky 103.376,82 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 111.673,19 Kč ode dne [datum] do [datum], z částky 92.395,70 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 10.000,00 Kč ode dne [datum] do zaplacení, se zamítá.; II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému náklady řízení ve výši 203.668,88 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného. 2. Podle podstatné části odůvodnění soud I. stupně za aplikace § 436, § 440, § 441, § 446, § 4 odst. 2 a § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jako „o. z.“, uzavřel, že dne [datum] žalobkyně uzavřela Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] Smlouvu o sdružených službách dodávky zemního plynu [číslo] dále i jako„ Smlouvy o dodávce energií“, kde byl jako zákazník uveden žalovaný, zastoupený [právnická osoba] pod kontrolou, obecně prospěšná společnost, dále jako„ EPK“. Jelikož byla EPK na základě [příjmení] moci a potvrzení o právních vztazích ze dne [datum], dále jako„ [příjmení] moc“, oprávněna pouze a toliko k tomu, aby spravovala odběrná místa žalovaného a u nich uzavřela smlouvy o dodávkách energií tak, že odběratelem byla vůči dodavatelům ona sama, překročila zástupčí oprávnění. Smlouvy o dodávkách energií měl soud I. stupně s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 6. 2017, č. j. 28 Cdo 3232/2016, za platné s tím, že je z nich zavázána přímo EPK, která k jejich uzavření jménem a na účet žalovaného neměla od žalovaného zástupčí oprávnění. Uvedl, že rozsah oprávnění vyplýval nejen z [příjmení] moci ale i ze Smlouvy o energetickém poradenství a správě odběrných míst a odběrných zařízení pro spotřebu elektrické energie a zemního plynu ze dne [datum], dále i jako„ Smlouva o energetickém poradenství“ a že byť v systému OTE nebyla u všech odběrných míst vedena EPK jako jejich vlastník, vůči dodavatelům energií se tak chovala, smlouvy o dodávkách energií s nimi sama uzavírala, žalovanému byly energie dodávány a on je platil na základě záloh a vyúčtování přímo EPK, když od roku 2013 do konce roku 2015 neměl přímý vztah s žádným dodavatelem energií. Pokud žalovaný poté, co se dozvěděl o uzavření Smluv o dodávkách energií, tyto dodatečně neschválil, nemůže z nich být zavázán a nemohou mu z nich vzniknout práva a povinnosti, byť ve smyslu § 446 o. z. žalobkyni svůj nesouhlas nesdělil proto, že smlouvy považoval za neplatné. Vůči EPK totiž žalovaný Smlouvu o energetickém poradenství a [příjmení] moc vypověděl, o čemž žalobkyně od žalovaného věděla. Žalobkyni nadto muselo být z okolností bez pochybností zjevné, že EPK své zástupčí oprávnění překračuje, což jednoznačně vyplývá především z textu [příjmení] moci (a to i bez dalšího), kterou měla k dispozici, když z kontextu [příjmení] moci nelze vytrhnout pouze poslední odstavec a je třeba se na ni dívat jako na celek; sama žalobkyně nadto svůj výklad [příjmení] moci popřela, když dne [datum] uzavřela Smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny ze dne [datum], dále i jako„ Smlouva ze dne [datum]“, kde odběratelem byla přímo EPK, což sama žalobkyně nedostatečně vysvětlovala tím, že se jednalo o jiné období a potřebu rychlého uzavření smluv; odůvodněním takového postupu žalobkyně však dle soudu I. stupně nebyla ani skutečnost, že dodavatel energie po žalobkyni žádal uzavírání smluv s konečnými zákazníky; jelikož ve Smlouvě ze dne [datum] byl výslovný odkaz na Smlouvu o energetickém poradenství, byl žalobkyni její obsah znám; žalobkyně si také byla vědoma toho, jak funguje spolupráce EPK a jejích klientů a s ohledem na její postavení licencovaného obchodníka s energiemi bylo na místě, aby si v případě pochybností rozsah oprávnění ověřila u žalované. Soud I. stupně nepřijal ani argument žalobkyně, že pokud EPK neměla licenci na obchodování s energiemi, nemohla být dodavatelem energie, neboť by pak nedávalo smysl, proč by sama s takovým subjektem jako odběratelem uzavřela Smlouvu ze dne [datum]. Byť žalovaný částečně hradil a dne [datum] svůj dluh uznal, není z toho možné dovodit důsledky uznání dluhu (§ 2053 o. z.), neboť prokázal, že dluh neexistoval (tj. překročení zástupčího oprávnění a to, že ze Smluv o dodávkách energií nebyl zavázán). Pokud tedy žalobkyně váže svůj nárok na Smlouvy o dodávkách energií, pak žalovaný není z tohoto vztahu pasivně věcně legitimován a soud I. stupně vůči němu proto žalobu zamítl. Námitky žalovaného, že EPK jednala v rozporu se zájmy žalovaného (§ 437 o. z.) a že žalobkyně a EPK byly propojeny, neshledal soud I. stupně důvodnými; s ohledem na nepřiznání nároku se pak již soud I. stupně námitkou započtení vznesenou žalovanou nezabýval. Vypořádal se také s podstatnými námitkami žalobkyně a v této souvislosti mimo jiné uvedl, že se nemohlo jednat o zdánlivé zmocnění dle § 444 o. z., neboť žalovaný domněnku svého zmocnění EPK u žalobkyně nevyvolal, pouze EPK udělil [příjmení] moc s jasným zmocněním a že zamítnutí žalobkyní požadovaného nároku za neoprávněný odběr není na místě, neboť Smlouvy o dodávkách energií jsou platné, zavázanou z nich je EPK a nárok z dodávky téže energie proto nelze požadovat po žalovaném z titulu neoprávněného odběru. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jako „o. s. ř.“, a zcela úspěšnému žalovanému přiznal vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v částce 203.668,88 Kč, a to ve lhůtě dle § 160 o. s. ř. a k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 3. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 14. 7. 2021, č. j. 27 C 25/2017-1056, dále jako„ doplňující rozsudek“ rozhodl takto: I. Rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 22. 7. 2020, č. j. 27 C 25/2017-1008, se doplňuje o výrok III. takto: III. Řízení se v části úroku z prodlení ve výši 0,45% ročně z částky 23.318,64 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 61.792,15 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 66.056,24 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 103.376,82 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 92.395,70 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení, zastavuje.; II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 4. Podle podstatné části odůvodnění soud I. stupně dle pokynu odvolacího soudu za aplikace § 166 o. s. ř., řízení ve výroku uvedené části zastavil (§ 96 o. s. ř.), když úkon žalobkyně ve vztahu k této části řízení posoudil jako zpětvzetí žaloby, s nímž žalovaný vyslovil souhlas. O nákladech řízení o vydání doplňujícího rozsudku rozhodl dle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. 5. Proti rozsudku i doplňujícímu rozsudku podala z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. odvolání žalobkyně. V odvolání velmi obsáhle shrnula a zopakovala svou dosavadní argumentaci. Namítla, že pro vymezení rozsahu oprávnění zmocněnce jednat za zmocnitele je v pochybnostech rozhodující znění plné moci (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 1355/2015) a pokud soud I. stupně při posuzování zástupčího oprávnění vycházel z [příjmení] moci i ze Smlouvy o energetickém poradenství (tj. dohody o plné moci), pochybil. Dovodila, že mají-li být Smlouvy o dodávkách energií závazné pro EPK, jsou absolutně neplatné pro nemožnost plnění (§ 588 o. z.) proto, že pokud by bylo její povinností dodat komoditu do sjednaných odběrných míst žalovaného, neměla by jak plnit, neboť jimi EPK nikdy nedisponovala. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Odo 931/2002 upozornila, že soud není vázán právním důvodem uvedeným v žalobě, ale pominul, že nárok není závislý na platnosti Smluv o dodávkách energií a situaci nepodřadil pod normy zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, o neoprávněném odběru postihující faktický vztah dodavatel – odběratel; její nárok je opřen o uskutečněné a neuhrazené dodávky energií a žalovaný, který je odebral, je pasivně legitimován. Vyslovila názor, že pokud by skutečně k překročení zástupčího oprávnění došlo, neunesl žalovaný důkazní břemeno ohledně její vědomosti o tom, pročež nastala fikce schválení jednání zástupce žalovaným a Smlouvy o dodávkách energií jsou platné a žalovaného zavazují. Soudem I. stupně provedený výklad [příjmení] moci označila za nesprávný, zopakovala svou dosavadní argumentaci založenou na 3. odstavci jejího textu a setrvala na ní;