59 CO 100/2022-298 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 322.916 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu zamítl v čáti, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 395.608 Kč (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 210 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). 2. Žalobkyně jako družka [jméno] [příjmení], který byl trestně stíhán od [datum] a jehož trestní stíhání bylo zastaveno rozhodnutím Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum], se domáhala náhrady újmy, která jí byla trestním stíháním druha způsobena. Žádala náhradu majetkové újmy v částce 418.524 Kč, kterou vynaložila na náklady obhajoby druha, a náhradu nemajetkové újmy ve výši 300.000 Kč spočívající v částce 80.000 Kč za újmu související s vykonáním domovní prohlídky, v částce 30.000 Kč za vykonání prohlídky jejího osobního vozidla, v částce 30.000 Kč za„ zabavení“ jejího notebooku, v částce 10.000 Kč za„ zabavení“ jejího mobilního telefonu a v částce 150.000 Kč za újmu způsobenou narušením jejího rodinného života, soukromí a dobré pověsti, když trestní stíhání druha bylo značně medializováno. 3. Uplatněný nárok posoudil soud I. stupně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným předním postupem. Uvedl, že žalobkyně coby družka [jméno] [příjmení] zaplatila na jeho obhajobu v trestním řízení celkem částku 418.524 Kč, a dovodil aktivní legitimaci žalobkyně k náhradě škody spočívající v nákladech nutné obhajoby, které žalobkyně platila, neboť i když to nebyla výslovně ona, kdo jako osoba blízká zvolil [jméno] [příjmení] obhájce (§ 37 odst. 1 věta první trestního řádu) a nestala se formálně stranou podle § 12 odst. 6 části věty za středníkem trestního řádu, hradila náklady nutné obhajoby a má vzhledem k zákonnému oprávnění a dalším potencionálním možnostem stát se stranou trestního řízení takovou pozici, že je třeba ji považovat za účastníka řízení ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Poukázal na to, že to byla žalobkyně, kdo s obhájci dohodl, že budou jejího druha v trestním řízení obhajovat a ona bude platit jejich odměnu a náhradu hotových výdajů, tito obhájci žalobkyni úhrady přímo účtovali a od ní převzali. Byť podle plných mocí advokáty zmocnil [jméno] [příjmení], žalobkyně s nimi sjednávala příkazní smlouvu podle § 2430 o.z. ve prospěch třetí osoby podle § 1767 o.z. a [jméno] [příjmení] souhlas se smlouvou o poskytování právních služeb v jeho prospěch projevil udělením plných mocí, kterých bylo ke splnění příkazních smluv potřeba (§ 2439 o.z.). 4. Trestní stíhání [jméno] [příjmení] bylo zahájeno usnesením orgánu Policie ČR ze dne [datum], zároveň byla provedena ve společném bydlišti žalobkyně a [jméno] [příjmení] na základě příkazu soudu domovní prohlídka, [jméno] [příjmení] byl vzat do vazby s počátkem vazby [datum] v 6.10 hod., v trestním řízení byl pravomocně shledán vinným a vykonal část trestu odnětí svobody. Na základě jeho návrhu na obnovu řízení byla obnova řízení povolena a byly zrušeny odsuzující rozsudky a na ně navazující rozhodnutí a věc vrácena státnímu zástupci, který usnesením ze dne [datum] trestní stíhání [jméno] [příjmení] podle § 172 odst. 1 písm. c) trestního řádu zastavil, neboť skutek, pro který byl stíhán, nespáchal. Soud I. stupně dovodil, že žalobkyní vynaložené náklady na obhajobu [jméno] [příjmení] představují škodu, kterou je stát povinen žalobkyni nahradit. Nárok, který žalobkyně uplatnila postupem podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. u Ministerstva spravedlnosti dopisem ze dne [datum], nebyl ve lhůtě 6 měsíců uspokojen a žalobkyni vzniklo právo domáhat se uspokojení nároku u soudu (§ 15 zákona č. 82/1998 Sb.). 5. U nákladů zastoupení, jež jsou součástí nákladů řízení (§ 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.), soud I. stupně posuzoval, zda byly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.), přičemž postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“). Uvedl, že sazba mimosmluvní odměny činila 3.100 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 AT z tarifní hodnoty 50.000 Kč, když sazba trestu odnětí svobody za stíhaný trestný čin s nejvyšší trestní sazbou byla 5 až 12 let (§ 10 odst. 3 písm. d/, § 7 AT), a poloviční sazba činila 1.550 Kč za úkony podle § 11 odst. 2 AT. Účelně vynaložené náklady zastoupení advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] shledal soud I. stupně v částce 37.320 Kč, představující v rozhodnutí specifikovanou odměnu, náhradu hotových výdajů, náhradu jízdních výdajů a náhradu za ztrátu času. Žalobkyně se domáhala zaplacení náhrady ve výši 35.640 Kč a proto náhradu soud I. stupně přiznal v této výši. Účelně vynaložené náklady zastoupení advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] shledal soud I. stupně v částce 79.837 Kč, představující v rozhodnutí specifikovanou odměnu, náhradu hotových výdajů, náhradu jízdních výdajů a náhradu DPH, kterou soud I. stupně žalobkyni přiznal, když advokátovi zaplatila celkem 100.000 Kč. Náhradu nákladů zastoupení nepřiznal soud I. stupně žalobkyni za specifikované úkony právní služby poskytnuté advokátem JUDr. [jméno] [příjmení]. Účelně vynaložené náklady zastoupení advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D. shledal soud I. stupně v částce 207.439 Kč (žalobkyně zaplatila celkem 282.884 Kč), představující v rozhodnutí specifikovanou odměnu, náhradu hotových výdajů, náhradu jízdních výdajů, náhradu za ztrátu času, náhradu nákladů zaplacených za substituční zastoupení a náhradu DPH. I u nákladů zastoupení tímto advokátem soud I. stupně nepřiznal náhradu za některé úkony právní služby, specifikované v odůvodnění rozhodnutí. 6. Při uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy u Ministerstva spravedlnosti podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. žalobkyně požadovala pouze souhrnnou částku 300.000 Kč za újmy způsobené jí a její dceři tím, že nemohli vést normální rodinný život, došlo k zásahu do jejich soukromí a byly vystaveny obrovskému stresu a zájmu veřejnosti. Protože z postoje žalované je patrné, že by nárok uplatněný v soudním řízení neuhradila ani částečně, soud I. stupně považoval s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu setrvání na naplnění podmínky předchozího uplatnění nároku u příslušného orgánu státu za nadbytečné. Nárok však neshledal důvodným, neboť domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor (vozidla žalobkyně) byly provedeny v souladu se zákonem na základě příkazů vydaných soudem, k násilnému vstupu do obydlí bylo přistoupeno po klepání na dveře a marné výzvě policie k otevření dveří, následně došlo k zadržení druha žalobkyně. Žalobkyně vydala při těchto úkonech podle § 78 odst. 1 trestního řádu mobilní telefon, který jí byl dne [datum] vrácen, a notebook, který jí byl vrácen dne [datum]. V souvislosti s tímto postupem policejního orgánu nezjistil soud I. stupně žádné porušení zákona s tím, že nezákonnost úkonů nemohla být spatřována jen v tom, že trestní stíhání druha bylo zastaveno. Ve vztahu k žalobkyni nešlo o postup nesprávný (nezákonný) ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a právo na náhradu nemajetkové újmy podle § 31a téhož zákona žalobkyni proto dle soudu I. stupně nepřísluší. Ve vztahu k nároku na přiměřené zadostiučinění ve výši 150.000 Kč za újmu spočívající v narušení rodinného života, soukromí a dobré pověsti žalobkyně soud I. stupně uvedl, že žalobkyně není aktivně legitimována k náhradě újmy vzniklé v trestním řízení někomu jinému (obžalovanému), přičemž vyšel z judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Uvedl, že žalobkyně se mohla domáhat náhrady majetkové újmy spočívající v nákladech jí vynaložených na obhajobu druha; náhrady nemajetkové újmy v souvislosti s domovní prohlídkou, prohlídkou jiných prostor a odnětím osobních věcí se mohla žalobkyně domáhat v případě, že by šlo o postup nezákonný, který však nebyl v trestním řízení vedeném proti druhovi žalobkyně zjištěn. Ostatní nemajetková újma, jejíž náhrady se domáhala ve formě přiměřeného zadostiučinění ve výši 150.000 Kč, představovala typický dopad trestního stíhání i do okruhu osob obviněnému blízkých, ze strany žalobkyně šlo o zprostředkovaně pociťovanou újmu, na jejíž odškodnění nárok nevznikl. 7. Proti tomuto rozsudku podaly odvolání obě účastnice. 8. Žalobkyně napadla odvoláním zamítavý výrok II a nákladový výrok III. Namítala, že úkony obhajoby v zamítnuté výši 95.608 Kč byly skutečně provedeny, žalobkyně je zaplatila, škoda vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným stíháním jejího druha a žalobkyně stěží mohla po obhájcích požadovat, aby je provedli zdarma. Uvedla, že obhajoba je komplexní práce, kterou nelze redukovat jen na jednotlivé úkony uvedené ve vyhlášce [číslo] Sb., za každým z podání byť stručného charakteru je řada jiných činností (práce se spisem, studium materiálů, telefonická komunikace s klientem, administrativní úkony - evidence pošty atd.). Doplnění odvolání učiněné JUDr. [pří