59 CO 102/2022-159 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví citovaným rozsudkem Okresní soud v Uherském Hradišti (soud I. stupně) rozhodl tak, že žalobu na zaplacení částky 437.500 Kč s příslušenstvím společně a nerozdílně žalovanými 1. a 2., zamítl (I.) a zavázal žalobce zaplatit žalovanému [číslo] náklady řízení ve výši 31.080 Kč, a to k rukám jeho právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (II.). 2. V důvodech svého rozhodnutí uvedl, že soud vzhledem k výše uvedenému z hlediska hmotného práva věc posuzoval dle právní úpravy platné a účinné do 31. 12. 2013, tedy zejména dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), a to zejména vztahy týkající se platnosti a účinnosti nájemní smlouvy. Případné bezdůvodné obohacení za období od [číslo] až [číslo] pak posuzoval dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). 3. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] a jejího dodatku ze dne [datum] bylo zjištěno, že nemovitosti v k. ú. [obec] byli žalovaným [číslo] a [číslo] pronajaty Bc. [jméno] [příjmení] na dobu určitou, a to do [datum]. Pokud pak oba žalovaní či pouze žalovaná [číslo] tyto nemovitosti užívali i po této době, jednalo by se z jejich strany o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z. Žalobce tedy nemohl žalovat žalované z titulu neuhrazení nájemného dle nájemní smlouvy. 4. Žalobce se k jednání, které se konalo dne [datum], nedostavil, z jednání se omluvil. Požádal, aby soud rozhodl dle předložených důkazů. Žalobce se tak sám dobrovolně zbavil možnosti, že mu bude dáno soudem poučení dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a k označení důkazů (ve vztahu k bezdůvodnému obohacení). Tuto skutečnost pak nelze klást k tíži žalovaným. 5. Soud proto žalobu zamítl v plném rozsahu, neboť žalobce neunesl břemeno důkazní ohledně tvrzeného neuhrazeného nájmu za období od [číslo] do [číslo]. 6. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Namítal, že poučení dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. se musí dostat i nepřítomnému účastníku jednání. Pokud soud I. stupně pouze tuto skutečnost konstatuje v podobě, že se žalobce svou nepřítomností toliko zbavil možnosti takovéhoto poučení, není postup soudu I. stupně správný a je důvodem k podanému odvolání, neboť odvolatel, ač nepřítomen u jednání, musí být i přes tuto skutečnost řádně poučen, a to ve stejné podobě jako při jeho osobní účasti. V důsledku absence tohoto poučení nemůže obstát dosud zjištěný skutkový stav, neboť jsou zde další skutečnosti nebo důkazy, které žalobce dosud nemohl uplatnit, tedy zejména, že v daném případě žalovaní užívali nemovitosti po skončeném nájmu bez právního důvodu a důvodem uplatněného nároku je tak jiný právní titul, stejně tak navržení dalších důkazů k prokázání výše bezdůvodného obohacení v daném místě a čase. 7. V daném případě má žalobce za to, že soud I. stupně se nedostatečně vypořádal s procesním postupem, proto je řízení zatíženo procesní vadou a z tohoto důvodu žalobce navrhuje, aby bylo vydáno rozhodnutí, které původní rozsudek zruší a věc vrátí tomuto soudu k dalšímu řízení. 8. Druhý žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že odvolání považuje za nedůvodné. Pokud si žalobce nyní stěžuje, že byl zkrácen na svých právech tím, že se mu jako nepřítomnému nemělo dostat poučení dle § 118a odst. 1 - 3 o. s. ř., pak se jednání měl účastnit. Že by nebyl řádně předvolán, neuvádí. Právo přeje bdělým, ne někomu, kdo se ex post brání až tehdy, když to nevyšlo. 9. Pro poučování u prvního jednání nepřítomných účastníků, tj., formalismus v jeho nejryzejší podobě, které na výsledek sporu díky koncentraci řízení ke skončení prvního jednání nemá žádného vlivu, v demokratickém právním státu místo není. Ostatně z výzvy účastníkům podle § 118a odst. 1 – 3 o. s. ř. by z protokolace mělo být zřejmé, jakým způsobem účastník na tuto výzvu reagoval, z čehož vyplývá, že by se toto poučení mělo dostat toliko účastníku přítomnému. 10. Navrhl proto, aby rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen. 11. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, a aniž by ve věci nařizoval jednání při splnění podmínek § 214 odst. 3 o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 12. Odvolací soud může odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž soud I. stupně dospěl ke správným právním závěrům, na které může pro stručnost odvolací soud odkázat. 13. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř., ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. 14. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř., zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenabyl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. 15. Soud I. stupně uzavřel, že při zjištěném skutkovém stavu, tedy skončení nájemního vztahu při tvrzení žalobce o dalším užívání nemovitosti bylo namístě posoudit nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, přičemž za tímto účelem dospěl soud k závěru, že je nezbytné, aby doplnil svá tvrzení a zejména označil důkazy k určení výše bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalobce se k jednání nedostavil, nemohl soud I. stupně přistoupit k tomuto poučení a za tohoto stavu uzavřel, že žalobce neprokázal důvodnost svého nároku kvalifikovaného nyní jako bezdůvodné obohacení. 16. K námitce žalobce, že tohoto poučení se mu mělo dostat přes jeho nepřítomnost, je nutno odkázat na znění ust. § 118a odst. 1, 3 jak shora uvedeno, kdy uvedená ustanovení cílí na účastníka, který je přítomen jednání, když tak soud reaguje na stav, kdy v průběhu jednání se zjistí, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti a nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení. 17. Nelze tedy souhlasit s námitkou ze strany žalobce, že se musí dostat takovéhoto poučení rovněž nepřítomnému účastníku, neboť tato poučovací povinnost je vázána na průběh jednání před soudem. 18. Za tohoto stavu odvolací soud dospívá k závěru, že odvolání není důvodné a proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil. 19. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl tak, že jejich náhradu přiznal úspěšnému žalovanému [číslo]. Na náhradě nákladů odvolacího řízení mu náleží odměna za jeden úkon právní služby á 10.060 Kč, náhrada hotových výdajů á 300 Kč, celkem 10.360 Kč, které je povinen žalobce uhradit k rukám zástupce žalovaného [číslo]. do tří dnů od právní moci rozhodnutí.