59 CO 118/2022-145 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví citovaným rozsudkem Okresní soud v Uherském Hradišti (soud I. stupně) rozhodl, tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 83.230 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 83.230 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (I.) a uložil žalované zaplatit žalobci náklady řízení v částce 28.193 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] (II.). 2. V důvodech svého rozhodnutí uvedl, že bylo prokázáno a mezi účastníky je nesporné, že jsou spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] zahrada a budovy [parcelní číslo] rodinný dům, které jsou zapsané na [list vlastnictví] v katastrálním území a obci [obec] Tyto nemovitosti oba účastníci užívají. Žalobce je spoluvlastníkem ¾ nemovitosti, žalovaná spoluvlastnicí ¼. Charakter a rozsah užívání sporné nemovitosti byl prokázán jak výše uvedeno v řízení ve věci 6 C 130/2016 a soud považoval za zcela nadbytečné opakovaně prokazovat způsob a rozsah užívání nemovitosti každým z účastníků, když v tomto řízení nebylo prokázáno, že by se rozsah a užívání každým z účastníků oproti zjištěnému stavu v rozsudku ze dne [datum] nějak změnil. Způsob a rozsah užívání každým z účastníků je už popsán shora v souvislosti s citací části rozsudku 6 C 130/2016 a soud se se závěry, které v tomto rozsudku ohledně rozsahu užívání nemovitosti každým z účastníků, zcela ztotožnil. Akceptovány byly také závěry znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno], z jehož závěru znaleckého posudku bylo zjištěno, že podlahová plocha místností v podzemním podlaží (sklepy, kotelna, prádelna – místnosti jsou přístupné ze společného schodiště) činí 93,09 m2, podlahové plochy místností v 1. nadzemním podlaží činí 95,54 m2, podlahové plochy místností ve 2. nadzemním podlaží činí 96,34 m2. Znalec uvedl, že podlahová plocha domu je celkem 284,96 m2, ale přitom podlahová plocha, kterou užívá v 1. nadzemním podlaží žalovaná činí 88,24 m2 a podlahová plocha užívaná ve 2. nadzemním podlaží žalobcem činí 89,04 m2. Soud se ztotožnil se závěry rozsudku 6 C 130/2016, když bylo prokázáno, že byty v první a druhém nadzemním podlaží užívá každý z účastníků, ostatní prostory domu jsou společné, není nikomu bráněno je užívat. Stejně tak pozemky jsou přístupné oběma účastníkům. Jediné prostory, které jsou tedy trvale uzamčeny a nejsou přístupné druhému účastníkovi, jsou místnosti sloužící k jejich bydlení. Každý z takto uzavřených bytů užívaných jednotlivými účastníky má prakticky shodnou výměru, je tedy zřejmé, že žalovaná nadužívá spornou nemovitost v rozsahu ¼. Její námitka, že v uzamčeném prostoru svého bytu neužívá jednu místnost, konkrétně ložnici a že by se tato místnost dala stavebními úpravami oddělit, nebyla soudem akceptována. Soud vycházel z toho, že celý byt je uzamčen a pro posouzení nároku žalobce není rozhodující, zda v takto uzamčeném prostoru žalovaná některou z místností užívá či neužívá. Navíc z jiného řízení, které probíhá u zdejšího soudu je soudu známo, že podílové spoluvlastnictví účastníků už bylo zrušeno a nemovitost přikázána do vlastnictví žalobce. 3. V případě, že spoluvlastník neužívá (nemůže užívat) společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu bez toho, že by mezi ním a druhým spoluvlastníkem byla uzavřena nájemní či jiná smlouva, spočívá obohacení druhého spoluvlastníka v užívání většího rozsahu předmětu spoluvlastnictví (než který odpovídá jeho spoluvlastnickému podílu). 4. Pokud jde o výši náhrady za bezdůvodné obohacení, má soud za to, že nárok uplatněný žalobcem je důvodný. Pro tento závěr soudu svědčí opět znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [jméno], který v řízení ve věci 6 C 130/2016 vyčíslil částku, za kterou by bylo možné rodinný dům [adresa], pronajat v období od [datum] do [datum], a to zvlášť za každý měsíc. Konkrétně za únor 2016 bylo stanoveno nájemné částkou 9.470 Kč, ¼ této částky činí 2.367,50 Kč, což je částka, kterou žalobce požaduje jako bezdůvodné obohacení na období duben 2016 – březen 2019, tedy 36 měsíců po 2.367,50 Kč, tj. 85.230 Kč. Soud využil znalecký posudek, kterým bylo stanoveno nájemné za jiné časové období, než je předmět tohoto sporu, výslech znalce [příjmení] [jméno] [jméno] nemohl být realizován, protože uvedený znalec zemřel a soud nepovažoval za nutné vyžádat nový znalecký posudek za období, za které žalobce bezdůvodné obohacení požaduje. Tento závěr soud činí po zvážení situace na trhu s nemovitostmi, a to ať už se jedná o prodeje nemovitosti či částky, za které jsou nemovitosti pronajímány. Je obecně známo, že od roku 2016 se jak ceny nemovitostí, tak ceny nájmů značně zvýšily a s pravděpodobností hraničící s jistotou lze uvést, že pokud by byl vyžádán nový znalecký posudek za období 2016 – 2019, cena nájmu by byla nepochybně vyšší než tomu bylo v roce 2016. Žalobce se však spokojil s výší nájemného stanoveného naposled za únor 2016, nepožadoval vyšší částku a soud tedy jeho nárok v požadované výši uznal. Žalovaná bezdůvodně nadužívá ¼ nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu a soud jí tedy uložil ve smyslu žalobního nároku povinnost zaplatit žalovanému 83.230 Kč a to včetně úroku z prodlení od [datum] s přihlédnutím k tomu, že předžalobní výzvu ze dne [datum] k úhradě žalované částky do 7 dnů od obdržení výzvy ve skutečnosti obdržela [datum]. Na zaplacení úroku z prodlení má nárok ve smyslu § 1968 a následujících obč. zákoníku. Výzvu k úhradě žalované částky obdržela žalovaná [datum], lhůta k plnění jí uplynula dne [datum]. Žalobce požaduje úrok z prodlení až od [datum], takže ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. přiznal soud žalobci úrok z prodlení až od [datum], jak požadoval. 5. Soud se ještě zabýval námitkou započtení, kterou žalovaná vznesla v odporu proti platebnímu rozkazu, který byl doručen soudu [datum]. 6. V souzené věci je žalobcem uplatněna částka 83.230 Kč s příslušenstvím a žalovaná vznesla kompenzační námitku ve výši 80.576 Kč. Její nárok v této výši označený jako náhrada škody a bezdůvodné obohacení přitom uplatnila v řízení ve věci 6 C 71/2019, přičemž žalovaná tuto částku do výše 71.090 Kč jednostranně započetla na nárok, který byl přiznán žalobci už v řízení ve věci 6 C 130/2016. V řízení ve věci 6 C 71/2019 se svým nárokem na náhradu škody a bezdůvodné obohacení žalobkyně neuspěla, řízení bylo zastaveno. Jí tvrzený nárok vůči [jméno] [příjmení] ve výši 80.576 Kč, který nebyl prokázán, nemohla uplatnit ani v řízení 6 C 71/2019 ani v řízení ve věci 4 C 109/2019. K zániku nároku žalobce na bezdůvodné obohacení ve věci 4 C 109/2019 tedy nemohlo dojít a nedošlo k započtením žalovanou tvrzené pohledávky. 7. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Namítala, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným závěrům. Soud I. stupně vycházel v rámci odůvodnění napadeného rozsudku ze svých závěrů, dle kterých mělo být prokázáno, že účastníci jsou spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] – zahrada a budovy parc. [číslo] – rodinný dům, které jsou zapsány na [list vlastnictví] v k. ú. a obci [obec] Tyto nemovitosti oba účastníci užívají. Žalobce je spoluvlastníkem ¾ nemovitostí, žalovaná spoluvlastnicí ¼. Charakter a rozsah užívání sporné nemovitosti byl prokázán jak výše uvedeno v řízení ve věci sp. zn. 6 C 130/2016 a soud považoval za zcela nadbytečné opakovaně prokazovat způsob a rozsah užívání nemovitosti každým z účastníků, když v tomto řízení nebylo prokázáno, že by se rozsah a užívání každým z účastníků oproti zjištěnému stavu v rozsudku ze dne [datum] nějak změnil. Soud v dané věci se ztotožnil se závěry znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno], z jehož závěru znaleckého posudku bylo zjištěno, že podlahová plocha místností v podzemním podlaží (sklepy, kotelny, prádelna – místnosti jsou přístupné ze společného schodiště) činí 93,09 m2, podlahové plochy v místnostech v prvním nadzemním podlaží činí 95,54 m2, podlahové plochy místností ve druhém nadzemním podlaží činí 96,34 m2. Znalec uvedl, že podlahová plocha domu je celkem 284,96 m2, přitom podlahová plocha, kterou užívá v prvním nadzemním podlaží žalovaná, činí 88,24 m2 a podlahová plocha užívaná ve druhém nadzemním podlaží žalobcem činí 89,04 m2. Soud se dále ztotožnil se závěry rozsudku sp. zn. 6 C 130/2016, když bylo prokázáno, že byty v prvním a druhém nadzemním podlaží užívá každý z účastníků, ostatní prostory domu jsou společné, není nikomu bráněno je užívat. Stejně tak pozemky jsou přístupné oběma účastníkům. Soud I. stupně pak uzavřel, že žalovaná nadužívá spornou nemovitost v rozsahu ¼. Její námitka, že v uzamčeném prostoru svého bytu neužívá jednu místnost, konkrétně ložnici a že by se tato místnost dala stavebními úpravami oddělit, nebyla soudem akceptována. Soud vycházel z toho, že celý byt je uzamčen a pro posouzení nároku žalobce není rozhodující, zda takto v zamčeném prostoru žalovaná některou z místností užívá či neužívá. 8. Žalobkyně má za to, že odůvodn