59 CO 33/2022-56 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 9.100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.100 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) ; žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 16.600 Kč s úrokem ve výši 7.198,46 Kč a ve výši 23,72 % ročně z částky 19.791,94 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2.546,84 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19.791,94 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 9.100 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10.691,94 Kč od [datum] do zaplacení, zamítl (výrok II) a žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 2. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, kterým napadla výrok II co do částky 1.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.800 Kč od [datum] do zaplacení. Uvedla, že nenapadá závěr soudu I. stupně o neplatnosti ujednání o poplatku. Dle žalobkyně však došlo k početní chybě při výpočtu bezdůvodného obohacení, neboť rozdíl mezi částkou 20.000 Kč majetkového prospěchu získaného plněním bez právního důvodu a částkou 9.100 Kč je 10.900 Kč, nikoliv 9.100 Kč. Žalovaná zaplatila na pohledávku žalobkyně do okamžiku postoupení pohledávky jen částku 9.100 Kč, od postoupení pohledávky nebylo žalovanou zaplaceno ničeho. Žalobkyně proto namítala, že má nárok na zaplacení nesplacené jistiny půjčky jako bezdůvodného obohacení ve výši 10.900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od [datum] do zaplacení a navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl ve výroku II v napadeném rozsahu změněn tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od [datum] do zaplacení a nahradit náklady odvolacího řízení. 3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 4. Odvolací soud konstatuje, že žalobkyně podala odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), je osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), odvolání směřuje proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.) a uvádí v něm způsobilé odvolací důvody, podřaditelné pod ust. § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. 5. Po přezkoumání rozhodnutí soudu I. stupně v napadeném rozsahu včetně řízení jemu předcházejícího (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) dospěl odvolací soud k závěru, že jsou dány podmínky pro jeho změnu. 6. O odvolání bylo rozhodnuto podle ust. § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, když žalobkyně a žalovaná se nevyjádřily na výzvu odvolacího soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a podle připojené doložky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) se předpokládá, že proti tomuto postupu nemají námitky. Žalovaná nepřevzala zásilku s výzvou na adrese, kterou sdělila soudu pro doručování zásilek, proto jí výzva byla doručena podle § 50 odst. 2 o. s. ř. desátým dnem po vyvěšení písemnosti na úřední desce soudu. 7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu, proti kterým nebyly ze strany odvolatelky vzneseny žádné námitky a k nimž lze uvést, že mají podklad v procesně řádně provedených důkazech, které soud I. stupně hodnotil v intencích ust. § 132 o. s. ř. v jednotlivosti i vzájemné souvislosti a lze na ně v podrobnostech proto odkázat. 8. Správně bylo soudem I. stupně v podstatném zjištěno, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“) a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě které Společnost poskytla žalované v hotovosti částku 20.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku společně s poplatkem ve výši 14.800 Kč, tvořeným úrokem ve výši 2.800 Kč, poplatkem ve výši 4.000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč, vrátit Společnosti, celkem tedy 34.800 Kč v 58 týdenních splátkách po 600 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy Společnost a žalovaná vyplnily dne [datum] kartu zákazníka o poměrech žalované. Smlouvou ze dne [datum] postoupila Společnost žalobkyni pohledávku za žalovanou ze Smlouvy, což žalované oznámila dopisem ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 43.434,23 Kč do [datum] a upozornil ji na soudní vymáhání pohledávky. 9. Při právním posouzení věci soud I. stupně při aplikaci ust. § 2390 a násl. o. z. dovodil, že mezi Společností a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, kterou byla žalované jako vydlužiteli přenechána částka 20.000 Kč. Soud I. stupně se s ohledem na ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, zabýval tím, zda při sjednání Smlouvy byla náležitě zkoumána úvěryschopnost žalované a uzavřel, že tomuto požadavku Společnost nedostála, což způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu. Z toho důvodu žalobkyni nepřiznal jistinu zápůjčky s dlužným poplatkem, ani jí požadované příslušenství tvořené smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení. 10. Na právní poměr mezi Společností a žalovanou následně aplikoval ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. o bezdůvodném obohacení s tím, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 20.000 Kč, která představuje její majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu. Na splátky zápůjčky žalovaná poskytla Společnosti celkem částku 9.100 Kč, o niž se výše bezdůvodného obohacení snižuje, a dluh žalované z bezdůvodného obohacení činí 10.900 Kč. 11. Odvolací soud může přisvědčit rovněž právnímu hodnocení věci soudem I. stupně, neboť soud I. stupně věc posoudil podle správných právních norem, které správně vyložil a na posuzovanou věc rovněž správně aplikoval. Ani ze strany žalobkyně nejsou právní závěry soudu I. stupně v odvolání zpochybňovány a žalobkyně je akceptovala. 12. Podstatou odvolání žalobkyně je nesouhlas s výší přiznané částky z titulu bezdůvodného obohacení, neboť přes skutečnost, že soud I. stupně dospěl k závěru, že výše bezdůvodného obohacení činí 10.900 Kč, žalobkyni přiznal pouze částku 9.100 Kč. 13. Odvolání žalobkyně je důvodné. Jestliže žalovaná získala na úkor Společnosti jako plnění bez právního důvodu (vzhledem k neplatnosti smlouvy o zápůjčce) peněžní částku 20.000 Kč a posléze formou splátek Společnosti vrátila částku 9.100 Kč, je výše bezdůvodného obohacení žalované 10.900 Kč. Žalované měla být proto uložena povinnost vrátit žalobkyni (§ 2993 o. z.), na kterou byla pohledávka za žalovanou [příjmení] postoupena, částku 10.900 Kč, nikoli částku 9.100 Kč. 14. Rozdíl mezi částkou 10.900 Kč, na kterou má žalobkyně vůči žalované nárok, a částkou přiznanou soudem I. stupně (9.100 Kč dle výroku I napadeného rozsudku) představuje částku 1.800 Kč. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku II v napadeném rozsahu podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.800 Kč. 15. Spolu s částkou 1.800 Kč uložil odvolací soud žalované rovněž povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z této částky. Nárok na jeho zaplacení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 1.800 Kč od [datum] do zaplacení vyplývá ze stejných právních norem, na základě kterých byl soudem I. stupně žalobkyni přiznán úrok z prodlení z částky 9.100 Kč. Ve stručnosti odvolací soud rekapituluje, že žalovaná plnění nevrátila na výzvu žalobkyně v jí určené lhůtě do [datum], výzvou byla podle § 1958 odst. 2 o. z. vyvolána splatnost dluhu a dnem následujícím po uplynutí určené lhůty, tj. počínaje [datum] se žalovaná dostala do prodlení (§ 1968 odst. 2 o. z.). Výše úroku z prodlení je určena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. I v rozsahu úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.800 Kč od [datum] do zaplacení byl proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku II podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn tak, že žalobkyni bylo toto příslušenství částky 1.800 Kč přiznáno. 17. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku. 18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení celkově procesně úspěšná v rozsahu 42,4 % (jedná-li se o jistinu žalované částky) a náhrada nákladů řízení by proto náležela žalované (při zohlednění příslušenství je procesní úspěšnost žalobkyně ještě nižší). Vzhledem k tomu, že žalované náklady v řízení nevznikly, odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.