59 CO 47/2022-957 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem ve znění doplňujícího usnesení zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění žalované a jejího manžela [jméno] [příjmení], narozeného [datum], ve vztahu k položkám [číslo] řetízek z bílého kovu s kulatým přívěskem s bílou výplní, 25 - náušnice z bílého kovu kulaté s bílou výplní a 103 - ochranná známka " [ulice] [anonymizováno] registrovaná u Úřadu průmyslového vlastnictví pod číslem zápisu [číslo] (výrok I) ; ze zaniknuvšího společného jmění manželů žalované a jejího manžela [jméno] [příjmení], narozeného [datum], do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal nemovité věci pozemek p. č. st. 861, jehož součástí je stavba č. e. 156, pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] vše v k. ú. [obec] u [obec] (výrok II) ; ze zaniknuvšího společného jmění manželů žalované a jejího manžela [jméno] [příjmení], narozeného [datum], do výlučného vlastnictví žalované přikázal (movité) věci specifikované pod položkami [číslo] až 23, 26 až 46, 49 až 50, 52 až 102 (výrok III) ; žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované vypořádací podíl ve výši 2.474.300 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok [příjmení]) ; žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 6.900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V) ; dále žalované uložil povinnost nahradit České republice - Okresnímu soudu ve [obec] náklady řízení v celém rozsahu s tím, že výše náhrady a lhůta k jejímu zaplacení budou určeny v samostatném usnesení (výrok [příjmení]) a povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve [obec] soudní poplatek ve výši 7.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VII). 2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, jímž napadla výroky II až VII. Žalovaná namítala, že rozhodnutí je překvapivé, soud I. stupně dospěl na základě provedeného dokazování k nesprávným skutkovým závěrům o rozsahu společného jmění manželů, opomenul provést navržené důkazy, případně provedené důkazy nezohlednil, dospěl k nesprávným skutkovým závěrům o důvodech disparity, dospěl k nesprávnému právnímu posouzení důvodů disparity a způsob vedení řízení a hodnocení důkazů zakládá pochybnosti o nezaujatosti soudu I. stupně. V konkrétnu žalovaná uvedla, že za zásadní považoval soud I. stupně od počátku řízení rozsah společného jmění manželů, otázka disparity jím nebyla řešena, se změnou právního názoru účastníky neseznámil. Existence dluhů nebyla účastníky tvrzena a nebyla ani předmětem dokazování, závěr o existenci daňového dluhu manžela jako důvodu pro disparitu má proto žalovaná za překvapivý a soud I. stupně založil rozhodnutí o disparitě na neprokázaných skutečnostech a na odlišném právním závěru, než jaký byl účastníkům v průběhu řízení prezentován. Nesprávnost skutkových zjištění žalovaná namítala k rozsahu společného jmění manželů, do něhož soud I. stupně zahrnul také movité věci, k nimž žalovaná tvrdila své výlučné vlastnické právo z důvodu darování nebo vlastnické právo třetích osob. Skutkový stav byl dle žalované ovlivněn zaujatým postojem soudu I. stupně. K námitce opomenutých důkazů žalovaná uvedla, že k prokázání půjčky [právnická osoba] s.r.o. a jejího vrácení byly doloženy výpisy z banky za období let 2007 - 2009 a jako svědky manžela žalované a pana [příjmení], kteří půjčku sjednávali. Soud I. stupně výslechy svědků neprovedl a konstatoval tvrzení o vrácení půjčky za neověřené z důvodu absence výpisu z účtu, který však k důkazu provedl. Prostředky z vrácené půjčky se soud I. stupně nezabýval a uzavřel, že všechny prostředky musejí pocházet z nelegálního obchodování s lihem, přestože žalovaná tvrdila poskytnutí půjčky v období let 1998 nebo 1999 před údajnou trestnou činností manžela a žalované není zřejmé, zda soud I. stupně považuje půjčku a její vrácení za prokázanou či nikoliv. Zjištění o vrácení půjčky je dle žalované pro výsledek sporu irelevantní, dokresluje však účelový a procesně nesprávný postup soudu I. stupně. Žalovaná dále namítala neexistenci daňového dluhu manžela, na němž soud I. stupně založil disparitu podílů. Manželovi žalované v souvislosti s trestnou činností daňový dluh vznikl, ale v důsledku jeho nevyměření zanikl - prekludoval, kdy tato skutečnost byla potvrzena rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2020 č. j. [číslo jednací], o kasační stížnosti správce daně proti tomuto rozhodnutí bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2021 č. j. [číslo jednací]. V okamžiku podání žaloby ani později daňový dluh manžela žalované tedy neexistoval a závěr o existenci daňového dluhu a úvaha o nespravedlnosti jako důvodu disparity jsou nesprávné. Závěr o nespravedlnosti dovozené z existence výlučného dluhu, který by musela žalobkyně hradit, je nesprávný již z podstaty, neboť na stát nepřecházejí dluhy manžela, ale jen jeho majetek. K namítané (ne) zaujatosti soudu I. stupně žalovaná uvedla, že soud I. stupně překročil úlohu nestranného arbitra, jeho procesní postup obsahuje prvky inkvizičního řízení, obohacené o prvky trestní s účastí veřejné žaloby. Od počátku řízení panovala mezi žalobkyní a žalovanou shoda na rozsahu společného jmění manželů u nemovitého majetku, přesto soud činil jeho zahrnutí do společného jmění sporným a žalovanou vyzýval k tvrzení a prokázání příjmů, z nichž byly nemovitosti pořízeny. Trestnou činnost manžela žalované soud I. stupně charakterizuje jen jako zdroj finančních příjmů, přesto vytváří konstrukci jeho údajné trestné činnosti nad rámec zjištění učiněných v trestním řízení. Závěry soudu I. stupně má žalovaná pro zjištění rozsahu společného jmění manželů za bezpředmětné a ilustrující snahu usvědčit manžela žalované z další trestné činnosti nad rámec trestního rozsudku a dodatečně ho potrestat zabráním polovičního podílu, který by jinak připadl žalované. Žalovaná se věnovala výchově dětí, péči o domácnost a udržovala společný majetek a takové zásluhy jsou obdobně záslužné jako výdělečná činnost druhého manžela a soudy je vyhodnocují jako důvod pro disparitu ve prospěch manželky, pokud jeden z manželů pobývá ve výkonu trestu a negeneruje příjmy pro rodinné hospodaření ani se nepodílí na péči o rodinnou domácnost a společný majetek. V souvislosti s trestním stíháním manžela žalované byla vynaložena ze společných prostředků na právní zástupce částka cca 250.000 Kč, dále do června 2019 byly vynaloženy prostředky na náklady spojené s jeho výkonem trestu odnětí svobody. Pokud by soud měl zvažovat důvody disparity, pak jen svědčící žalované jako manželce. Žalovaná však disparitu nenavrhovala. Přesto soud I. stupně zvolil opačný přístup ve snaze trestat manžele, přičemž trest postihující majetek jiné osoby než odsouzeného manžela by byl možný jen v rámci trestního řízení a snaha soudu I. stupně jde nad rámec věcné příslušnosti soudu v řízení o vypořádání společného jmění manželů a zakládá pochybnost o nepodjatosti soudce. Žalovaná navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl v napadených výrocích zrušen a věc vrácena v odlišném obsazení k dalšímu řízení. 3. V doplnění odvolání žalovaná měla za nesprávné skutkové závěry soudu I. stupně ohledně movitých věcí, k nimž tvrdila své výlučné vlastnické právo z důvodu darování, nebo movitých věcí, k nimž tvrdila vlastnické právo třetích osob. Uvedla, že soud I. stupně bagatelizuje důkazy k darování poukazem na drobné nesrovnalosti v detailech výpovědí, ačkoliv svědkové vypovídají k událostem starým více než 10 let, mnohdy 40 let, a tendenčnost postupu soudu je zjevná například u obrazů položka [číslo] na jejichž zadní straně byla zjištěna věnování k narozeninám žalované. Obrazy byly žalované darovány od sester vždy po 5 letech a logicky bylo mnoho narozenin, u jejichž příležitosti sestry darovaly žalované jiné dary než obrazy. Přesto soud I. stupně uzavřel, že sestry darovaly k narozeninám převážně obrazy, jejich výpověď posoudil jako nevěrohodnou a opomněl se vypořádat s věnováními na zadní straně obrazů. Přestože důkazy nejsou vyvráceny nebo konfrontovány odlišným skutkovým popisem data nebo způsobu nabytí majetkových hodnot, soud I. stupně odmítá tvrzení žalované jako neprokázané a důkazy jako nevěrohodné s výjimkou svědkyně [příjmení], která dohledala doklad na nákup šperků starý více než 10 let. K soupisu celního úřadu provedeného [datum] žalovaná ve výpovědi uvedla, že jí nebylo známo, co znamená pojem SJM a syn jí význam vysvětlil až po odchodu pracovníků celního úřadu. Žalovaná nebyla v průběhu soupisu poučena, byla přítomna jen jeho části a obratem podala návrhy na vyloučení jednotlivých položek z daňové exekuce. Dle žalované je z postupu soudu I. stupně zřejmý zaujatý postoj, když vyjma paní [příjmení] neuvěřil žádnému svědkovi a zpochybnil všechny listiny předložené žalovanou, a to i v případech, kdy byla na rubu obrazu zjištěna věnování k narozeninám žalované. Žalovaná setrvala na svém procesním návrhu. Pro případ zvažované změny napadeného rozsudku navrhla společné jmění vypořádat tak, že nemovitosti budou přikázány do jejího výlučného vlastnic