70 CO 93/2022-255 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil 1. žalovanému povinnosti k soukromé omluvě žalobci (formou doporučeného dopisu) i omluvě veřejné (v tištěných periodicích [anonymizována dvě slova] a [příjmení] deník) za protiprávní uvedení žalobce na kandidátní listině pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, konané ve dnech 20. 10. - 21. 10. 2017, spojené i s jeho označením za„ předsedu JZD“ (I. výrok) a povinnost zaplatit žalobci na náhradě nemajetkové újmy částku 20 000 Kč (III. výrok). Dále uložil 2. žalovanému povinnost k soukromé omluvě žalobci (formou doporučeného dopisu) za tvrzení, že k odvolání žalobce z kandidátní listiny došlo pro nespokojenost žalobce s umístěním na nižších místech kandidátní listiny, a za jeho veřejné označení za„ slabocha“ (II. výrok), jakož i povinnost zaplatit žalobci na náhradě nemajetkové újmy částku 50 000 Kč (IV. výrok). Soud prvního stupně naopak zamítl žalobu co do zbývajících částek 80 000 Kč vůči 1. žalovanému (V. výrok) a 50 000 Kč vůči 2. žalovanému (VI. výrok). Současně žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení státu částku 9 718 Kč (VII. výrok) a žalobci k rukám jeho zástupce částku 37 816 Kč (VIII. výrok). 2. Soud prvního stupně zjistil, že 1. žalovaný v rámci systematického a vědomě protiprávního jednání neoprávněně vedl mimo jiné právě žalobce (nadto s nepravdivým označením za předsedu JZD) na své kandidátní listině pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, konané ve dnech 20. 10. - 21. 10. 2017, přestože žalobce se svou kandidaturou nikdy nesouhlasil. Jeho údajný podpis na prohlášení kandidáta ze dne 29. 7. 2017 není dle závěrů znaleckého posudku soudního znalce z písmoznalectví JUDr. Mgr. Bc. [jméno] [příjmení], LL.M. ze dne 22. 6. 2020 pravým podpisem žalobce. Soud prvního stupně dovodil, že 1. žalovaný uvedením žalobce na kandidátní litině neoprávněně zasáhl nejen do žalobcova práva na jméno (§ 77 o. z.), ale i do jeho osobnostních práv na ochranu důstojnosti, cti a vážnosti (§ 81 o. z.), přičemž žalobce byl po svém vyškrtnutí z kandidátní listiny veden ve volebních místnostech ve veřejně přístupném seznamu vyškrtnutých kandidátů, což mohlo u voličů přinášet dohady o důvodech, proč již žalobce nekandiduje. Na tomto základě soud prvního stupně uložil 1. žalovanému povinnost poskytnout žalobci přiměřené morální zadostiučinění v podobě doporučeného omluvného dopisu za daný zásah i v podobě veřejné omluvy ve specifikovaných regionálních periodicích, mediálně pokrývajících oblast, v níž k neoprávněnému zásahu došlo. S poukazem na žalobci vzniklou újmu v podobě snížení vážnosti ve společnosti, kdy žalobce byl i předmětem četných poznámek okolí, jakož i skutečnost, že jednání 1. žalovaného bylo zjevně úmyslné, uložil 1. žalovanému také povinnost k náhradě nemajetkové újmy v penězích v částce 20 000 Kč, přičemž ve zbytku žalobu zamítl s tím, že se jednalo o zásah toliko dočasný. 3. Ve vztahu ke 2. žalovanému jako tehdejšímu předsedovi předmětného politického hnutí soud prvního stupně zjistil, že poté, co se žalobce bránil proti tomu, že bez svého souhlasu vystupuje na kandidátní listině, a 2. žalovaný byl v tomto směru dne 13. 9. 2017 žalobcem jednoznačně informován, komentoval veřejně a vědomě nepravdivě důvody pro vyškrtnutí žalobce a jiných kandidátů, které ve specifikovaných veřejných projevech, publikovaných ve dnech 15. 10. 2017 a 18. 10. 2017, označil za„ slabochy, kteří to nezvládli“ a kroky žalobce nazval„ uraženou ješitností“, spojenou s tvrzenou nespokojeností žalobce s umístěním na nižších místech kandidátní listiny. K otázce pasivní legitimace 2. žalovaného za takové difamující výroky, neoprávněně zasahující do práva na ochranu osobnosti žalobce, soud prvního stupně (v reakci na právní názor odvolacího soudu, vyjádřený v předchozím zrušujícím rozhodnutí) vyšel s odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu z východiska, že jednání předsedy politického hnutí jako právnické osoby se zásadně přičítá právnické osobě s výhradu excesu. Existenci excesu 2. žalovaného soud prvního stupně dovodil z toho, že je důležité především posouzení věcného vztahu jednání statutárního orgánu k činnosti právnické osoby, přičemž mimo tento rámec stojí prezentace osobních představ a názorů. Individuální výroky činitele právnické osoby, které jsou zjevně mimo rámec obvyklé činnosti politického hnutí, mají charakter individuálních projevů a nemohou být právnické osobě přičitatelné, jelikož jediné, co v tomto případě právnickou osobu s výroky pojilo, byla právě jen funkce 2. žalovaného jako statutárního orgánu právnické osoby. Soud prvního stupně odkázal i na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4709/2010. Dále uvedl, že v řízení byla prokázána absence reálného podkladu pro vedení žalobce na kandidátní listině, a proto i navazující výroky 2. žalovaného nemohou být následkem neshod mezi žalobcem a 2. žalovaným, k nimž by došlo při sporech o umístění na kandidátní listině. Základ kritiky žalobce, učiněné 2. žalovaným, nemá reálný podklad a jedná se o smyšlený konstrukt 2. žalovaného s jednoznačným cílem poškodit žalobce v očích veřejnosti. Výroky byly učiněny v periodicích s celostátním významem a působností, jejich jediným cílem bylo veřejně poškodit žalobce a byly objektivně způsobilé přivodit žalobci závažnou újmu na cti a důstojnosti. Na základě uvedeného soud prvního stupně uložil 2. žalovanému povinnost poskytnout žalobci přiměřené morální zadostiučinění v podobě doporučeného omluvného dopisu a zaplatit mu na náhradě nemajetkové újmy 50 000 Kč, přičemž ve zbytku žalobu na náhradu nemajetkové újmy v penězích zamítl. 4. Proti I. až IV. a VII. až VIII. výroku tohoto rozsudku podali žalovaní odvolání, kterým se domáhali jeho změny zamítnutím žaloby. Namítli, že rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k 1. žalovanému pomíjí skutkový stav věci a je nevykonatelný, neboť dne 10. 7. 2019 bylo přijato usnesení konference o rozpuštění tohoto politického hnutí, 2. žalovaný jako předseda hnutí rezignoval a předsedou vlády byl dne 7. 2. 2022 podán návrh na pozastavení činnosti hnutí. 1. žalovaný přestal fakticky existovat a nemá nikoho, kdo by za něj jednal ani žádný majetek, z něhož by bylo možno poskytnout plnění. 2. žalovaný při svých výrocích vycházel z informací od volebního manažéra 1. žalovaného, což byl ve [územní celek] pan [příjmení], s žalobcem se osobně neznal, a nelze proto dovozovat osobní zaujatost 2. žalovaného, exces v jeho jednání a tedy ani jeho osobní odpovědnost. Ve vztahu k odpovědnosti 1. žalovaného neunesl žalobce důkazní břemeno o rozsahu a intenzitě újmy, za kterou by náležela finanční kompenzace. 1. žalovaný nemohl po vyškrtnutí žalobce z kandidátky zařídit, aby o tom neexistovalo sdělení ve volební místnosti, neboť tato skutečnost nezávisí na jeho vůli a vyplývá z volebního zákona. Již samotná skutečnost, že trestní oznámení žalobce bylo odloženo, svědčí o velmi nízké intenzitě a škodlivosti zásahu. K medializaci celé věci došlo kvůli aktivitě samotného žalobce. 5. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, neboť soud prvního stupně náležitě zjistil skutkový stav věci a řádně jej i právně posoudil. Uvedl, že vázanost soudu prvního stupně právním názorem odvolacího soudu neznamená, že by žalobě nemohlo být znovu vyhověno, jestliže žalobce a především soud prvního stupně náležitě reflektují všechny výhrady odvolacího soudu 1. žalovaný jako právnická osoba nejspíše směřuje ke svému zániku, nicméně k zániku výmazem z veřejného rejstříku stran a hnutí dosud nedošlo. Ze závěrů znaleckého posudku je zřejmé, že podpis žalobce na prohlášení kandidáta ze dne 29. 7. 2017 je falzifikátem, a s ohledem na širší rozsah protiprávního evidování kandidátů ve vícero krajích je nasnadě, že nešlo o dílčí pochybení volebních manažérů jednotlivých krajů. Ohledně dovození excesu 2. žalovaného žalobce odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání byla podána k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), směřují proti rozhodnutí, proti němuž jsou přípustná (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), a byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných je nutno upřít jakoukoli důvodnost. 7. Lze předeslat, že napadený rozsudek je v pořadí již druhým rozsudkem soudu prvního stupně v dané věci, neboť předchozí rozsudek ze dne 18. 7. 2018, č. j. 9 C 4/2017-67, byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 16. 4. 2019, č. j. 70 Co 232/2018-94, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolacím soudem bylo zdůrazněno, že žalobcem jsou v žalobě vytýkány dva samostatné okruhy neoprávněných skutků žalovaných v podobě neoprávněného evidování žalobce na kandidátní listině 1. žalovaného (spolu s nesprávným označením povolání žalobce na této