74 CO 190/2021-161 — Krajský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického rozkazu (který byl převeden bez jeho vydání do sporného řízení) domáhal po žalovaném zaplacení částky 4 935, 86 EUR s příslušenstvím z titulu smlouvy o přepravě automobilů z místa nakládky Pocking v Německu, [příjmení] [jméno] [příjmení], do místa vykládky Egolding v Rakousku, Frikus, uzavřené na základě objednávek [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo]. Tvrdil, že mezi účastníky byla dohodnuta celková cena přepravy ve výši 5 750 EUR, kterou žalobce vyúčtoval fakturou č. FA/49/05 [číslo] na částku 3 450 EUR, splatnou dne [datum] a fakturou č. F A/5 [číslo] na částku 2 300 EUR, spatnou [datum]. Dne [datum] uhradil žalovaný žalobci částku 814,14 EUR, kterou žalobce započetl na dříve splatnou fakturu. Žalobce se domáhal zaplacení zbylé části vyúčtované ceny provedené přepravy ve výši 4 935,86 EUR s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněním pohledávek ve výši 80 EUR. 2. Žalovaný na výzvu soudu uvedl, že nárok žalobce neuznává. Potvrdil, že žalobce uskutečnil přepravy dle objednávek [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] avšak namítal, že došlo k zápočtu pohledávky žalobce na pohledávku žalovaného ve výši 4 935,86 EUR, vyúčtovanou fakturou [číslo] kterou žalovaný přefakturoval žalobci škodu, kterou byl (jako zprostředkovatel) nucen uhradit v jiném případu přepravy, kdy řidič žalobce neprovedl dle instrukcí potřebné záznamy a na místě vykládky nechal nákladní list (dále jen„ list CMR“), kde není zmínka o poškození přepravovaného vozidla. Žalobce tak porušil povinnost popsat zjevný stav poškozeného vozidla, kdy vozidlo mělo být dle listin potvrzených žalobcem nepoškozené, ačkoli poškozené bylo, s čímž se dle čl. 8 odst. 1 písm. b) Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní nákladní dopravě (CMR), publikované pod [číslo] Sb. (dále jen„ Úmluva CMR“) spojuje automaticky povinnost k náhradě vzniklé škody. [příjmení] vyúčtovaná žalovaným žalobci fakturou [číslo] tak odpovídá bezdůvodnému obohacení žalobce z důvodu, že za něj žalovaný uhradil cenu opravy poškozeného vozidla v jiném případu přepravy. Dále žalovaný namítal, že není ve věci pasivně legitimován, neboť v předmětném případu jednal v postavení zasílatele, svým jménem na účet příkazce Onlinecars. Žalovaný proto neodpovídá za škodu na zásilce, pouze přeposlal a přefakturoval platbu příkazce. 3. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 4 935, 86 EUR s příslušenstvím a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 80 EUR a nahradit žalobci náklady řízení ve výši 72 167,96 Kč. 4. Soud předeslal, že účastníci jsou osobami se sídlem v jiném členském státu Evropské unie, kdy žalobce má sídlo v Polsku a žalovaný v České republice; k realizaci přepravních služeb došlo z Německa do Rakouska. S přihlédnutím k článku 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen„ Řím I“), dospěl soud k závěru, že vzhledem k absenci dohody stran ohledně rozhodného práva, je nutno vyjít z nařízení ŘÍM I, podle kterého je dle místa doručení zboží ze smlouvy rozhodným právem rakouské právo, neboť smlouva o přepravě v době uzavření nebyla zjevně spojená s jinou zemí (s Českou republikou pouze sídlem žalovaného). Dle článku 1 odst. 1 Úmluvy CMR, jejímž signatářem je i [příjmení] republika, se tato úmluva použije na smlouvy o úplatné přepravě zásilek silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem. Podle rakouského práva, ustanovení § 343 odst. 1, § 1 odst. 1, odst. 2 Spolkového zákona o zvláštních civilněprávních předpisech pro podnikání v pozdějším znění (Unternehmensgesetzbuch, dále jen„ UGB“), StF: dRGBl. S 219/1897 (GBlÖ Nr. [číslo]), se úprava smlouvy o přepravě, kterou se zavazuje dopravce provést dopravu zboží mj. na souši, dle § 425 a násl. UGB užije na podnikatele, tj. osoby, které dlouhodobě provozují podnikání jako samostatnou hospodářskou činností zaměřenou na zisk. 5. S ohledem na uzavřenou smlouvu o přepravě se smluvní vztah účastníků řídí Úmluvou CMR a subsidiárně UGB, neboť smluvní strany vyvíjí podnikatelskou činnost (což vyplývá již z tvrzení účastníků, že spolu provozovali úplatnou obchodní činnost spočívající v silniční dopravě zboží ve více případech). 6. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce na základě objednávek [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] provedl a vykonal přepravu zboží, jejíž cena (5 750 EUR) ani splatnost nebyly v řízení rozporovány a vyplynuly též z faktury č. FA/49/05 [číslo] vystavené na částku 3 450 EUR splatnou [datum] a faktury č. F A/5 [číslo] vystavené na částku 2 300 EUR splatnou [datum]. Obranu žalovaného, že není ve věci pasivně legitimován, neboť v právním styku s žalobcem sice vystupoval vlastním jménem, ale na účet příkazce, nepovažoval soud za důvodnou, neboť žalovaný vystupoval vlastním jménem a jednal ve vztahu k smluvnímu partneru sám za sebe bez ohledu na svůj vztah k třetí osobě, na jejíž účet mělo být jednáno. Skutečnost, že smlouva o přepravě byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným podporuje též tvrzení žalovaného na č. l. 28 spisu, ve kterém potvrdil žalobcem provedené přepravy popsané v žalobě na základě svých objednávek. Mezi třetí osobou a žalobcem tak nebyl založen žádný právní vztah, což dokládají také předmětné faktury, na kterých je žalovaný označen jako odběratel („ odbiorca“), i skutečnost, že žalovaný hodlal započíst proti předmětné pohledávce svoji fakturu [číslo] z jiného případu přepravy zboží. Sám žalovaný tak před zahájením řízení vycházel z toho, že je smluvním partnerem žalobce a takto i jednal. Skutečnost, že obchody mezi žalobcem a žalovaným probíhaly mezi nimi, nikoli v zastoupení za jinou osobu, vyplývá i z listiny předložené žalovaným (č. l. 32, shodně na č. l. 85), výslovně uvádějící žalovaného jako osobu ze smlouvy oprávněnou. Skutečnost, že na listech CMR vztahujících se k předmětu žaloby žalovaný nefiguruje mezi označeným odesílatelem, dopravcem ani příjemcem zboží, není podstatná, neboť z výše uvedených listin měl soud smluvní vztah účastníků za prokázaný. Na tomto základě soud uzavřel, že se žalovaný zavázal k úhradě ceny za přepravu zboží se splatností a ve výši uvedené v žalobě, kterou nezaplatil. Soud prvního stupně ve vztahu k zápočtu pohledávky žalovaného dospěl k závěru, že tvrzení ohledně vzniku škody v jiném případu přepravy zboží je nepodložené, neboť ze skypové komunikace plyne, že ke škodě došlo před nakládkou, proto žalobce neměl povinnost k náhradě škody či bezdůvodného obohacení. Z poznámky řidiče žalobce na vyplněném listu CMR („ TOTAL 8 AUT UZEVANE VS (U) DE“) podle soudu v žádném případě nevyplývá (jak tvrdí žalovaný), že řidič deklaroval, že je přepravované zboží je bez vad, naopak je touto listinou prokázáno, že řidič žalobce dal na vědomí, že ve vztahu k přepravovanému zboží je nutno přihlédnout ke skutečnosti, která je natolik významná, aby byla v listu CMR uvedena. Soud konstatoval, že žalovaný byl v řízení marně vyzván k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání nároku vyúčtovaného fakturou [číslo] (škody způsobené žalovanému v jiném případu přepravy zboží), proto považoval námitku započtení za nedůvodnou. Soud dále uvedl, že článek 9 odst. 2 Úmluvy CMR stanoví, že pokud list CMR neobsahuje výhrady dopravce s jejich odůvodněním, platí právní domněnka, že zásilka a její obal byly v okamžiku převzetí dopravcem ve zjevně dobrém stavu. Tato domněnka je však vyvratitelná (srov. Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě (CMR): Komentář, Wolters Kluwer, 2018, [jméno] [příjmení]) a v řízení byla vyvrácena také fotodokumentací škody, kdy žalovaný v řízení potvrdil (č. l. 28), že byl informován o škodě již během nakládky (dle fotografií ze skypové komunikace ve fázi, kdy automobily ještě nebyly umístěny na nákladní auto). U prvního jednání ve věci se přitom na dotaz soudu, zda rozporuje tvrzení žalobce ohledně doby vzniku škody před nakládkou, nijak nevyjádřil, stejně ani procesně použitelným způsobem následně. 7. Proto soud žalobě vyhověl, přičemž zákonné úroky z prodlení přiznal žalobci (z výše popsaných důvodů) dle práva rakouského (§ 456 ve spojení s § 455 UGB) ve výši 9,2 procentních bodů nad základní úrokovou sazbou„ Basiszinssatz“ vyhlášenou [příjmení] národní bankou platnou k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, se zohledněním limitace těchto úroků z prodlení obsažené v žalobě. Soud přiznal žalobci také požadovanou paušální částkou za náklady vymáhání ve smyslu § 458 UGB dvakrát 40 EUR za dvě nehrazené faktury. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.) a plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 72 167, 96 Kč. 9. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Namítal, že soud nesprávně a neúplně zjistil skutkový stavu věci př