74 CO 74/2021-94 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky [částka] za dobu od 19. 9, 2019 do zaplacení (I. výrok) a žalovanému nepřiznal vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). Soud prvního stupně z provedeného dokazování zjistil, že dne [datum] právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným Smlouvu o bankovních produktech. Dne [datum] pak podepsali Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách, v nichž bylo sjednáno vedení běžného účtu a k němu tzv.„ Flexikredit“ s povoleným úvěrovým limitem [částka] ode dne [datum]. Výše čerpaných částek, stejně jako výše vrácených částek, zůstala dle soudu prvního stupně nejasná, neboť žalobce v tomto směru, i přes poučení soudu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neuvedl žádná skutková tvrzení. Žalobce se stal věřitelem uplatněné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti soud prvního stupně uzavřel, že právní předchůdce žalobce před podpisem Dispozic ke smlouvě dne [datum] nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když nezjišťoval majetkové poměry žalovaného, neověřoval jeho příjmy a výdaje, když se zjevně pouze spolehl na tvrzení žalovaného. Přitom měl informace o tom, že finanční situace žalovaného je značně nepříznivá. V období, které bezprostředně předcházelo podpisu a za něž žalobce předložil výpisy z účtu, měl žalovaný v září a prosinci 2016 výdaje značně převyšující příjmy, v říjnu a listopadu sice příjmy převýšily výdaje, to však pouze nepatrně. Současně měl právní předchůdce žalobce informaci o tom, že žalovaný splácí předcházející úvěr, a že jeho platební morálka je špatná. Uzavřel, že v důsledku postupu právního předchůdce žalobce v rozporu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je úvěrová smlouva ze dne [datum] absolutně neplatná. Za dané situace se soud prvního stupně zabýval otázkou, zda u žalovaného (s ohledem na čerpání úvěru) nedošlo k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), které by byl povinen žalobci vydat. Dospěl však k závěru, že žalobce neuvedl, přes poučení soudu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., v jaké výši žalovaný čerpal prostředky a v jaké výši je vrátil, nebylo tak možno učinit závěr o tom, jaká část případně zůstala nesplacena. Žalobu proto zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Plně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly a proto soud prvního stupně rozhodl tak, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. 2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Má za to, že právní předchůdce žalobce postupoval při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Zrekapituloval, že se vycházelo z žádosti žalovaného o revolvingový úvěr [anonymizováno] ze dne [datum]. Tato byla hodnocena individuálně v souladu s principy obezřetného úvěrování. Právní předchůdce žalobce kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. Vycházel z žalovaným deklarovaného čistého měsíčního příjmu ve výši [částka] a čistého měsíčního příjmu domácnosti ve výši [částka]. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného byl porovnán příjem žalovaného s jeho výdaji a výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů žalovaného. Žalobce od svého právního předchůdce výše uváděnou dokumentaci neobdržel. Žalobce však doložil soudu výpisy za období od 2015 do 2017, ze kterých je patrné, že žalovaný měl v období tří měsíců předcházejících poskytnutí úvěru dostatečný průměrný měsíční příjem [částka]. Výdaje žalovaného právní předchůdce žalobce vypočetl na základě výpočtu životních nákladů a nákladů na bydlení a domácnost. Tyto náklady odvodil z životního minima vyhlašovaného Ministerstvem práce a sociálních věcí v době podání žádosti. U nákladů na bydlení a domácnost pak vycházel ze statistiky rodinných rozpočtů poskytovaných Českým statistickým úřadem. Právní předchůdce žalobce ze svých interních zdrojů zjistil, že v době podání žádosti neměl žalovaný proti němu žádné závazky. Z externích zdrojů pak zjistil, že v době podání žádosti o úvěr měl žalovaný závazky s celkovou měsíční splátkou ve výši [částka]. Po důkladném vyhodnocení získaných údajů o žalovaném dospěl právní předchůdce k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a je možné úvěr ve formě možnosti přečerpání běžného účtu do povoleného limitu ve výši [částka] žalovanému poskytnout. Žalobce zdůraznil, že možnosti zjišťování majetkových poměrů klientů jsou obecně notně omezené. O pravdivosti informací uvedených v žádosti o poskytnutí úvěru neměl jeho právní předchůdce důvod pochybovat. Má za to, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena v souladu s ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. V této souvislosti zdůraznil, že výklad citovaného zákonného ustanovení nemůže vést k nereálným požadavkům na poskytovatele úvěrů, od kterých nelze očekávat systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech poskytnutých informací. Vytknul soudu prvního stupně, že mu nepřiznal žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení. V této souvislosti odkázal na doplnění žaloby ze dne [datum] a zdůraznil, že z předložených měsíčních výpisů, je zcela patrné, jaká plnění žalovaný čerpal, kolik uhradil a jaká je aktuální výše jistiny. Dále doplnil, že převedením dluhu ve výši [částka] na úvěrový účet byl tento dluh na běžném účtu fakticky vyrovnán a žalovaný je tak povinen uhradit právě tuto částku, kterou je třeba považovat za jistinu. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů. 3. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil. 4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a úrokem ve výši 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Tvrdil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce úvěr [číslo] ve formě možnosti přečerpání běžného účtu tzv. [anonymizováno] do výše [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil smluvní povinnosti (nevrácení nepovoleného debetu, nedodržení minimálního měsíčního kreditního příjmu a nedodržení kreditního zůstatku) právní předchůdce žalobce ke dni [datum] převedl debetní zůstatek z běžného účtu, který vznikl kombinací výběrů z účtu, zaúčtovaných poplatků a úroků, tak vkladů na účet, na nově otevřený úvěrový účet [číslo]. [anonymizováno] byl zesplatněn ke dni [datum]. Dlužná částka [částka] představuje dlužnou jistinu ve výši [částka] a kapitalizovaný úrok ve výši [částka]. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Usnesením ze dne 8. 9. 2020, č. j. 49 C 152/2020-16, soud prvního stupně mimo jiné vyzval žalobce, aby specifikoval, jakým způsobem žalovaný čerpal jistinu v celkové výši [částka]. K výzvě soudu žalobce doplnil podáním ze dne [datum], že částka [částka] vznikla součtem částek uvedených v jednotlivých měsíčních výpisech z běžného účtu. Přesně definoval poplatky a úroky, které byly k tíži uvěrového účtu zaúčtovány a v dalším odkázal na jím předložené jednotlivé měsíční výpisy. Současně doplnil svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Nad rámec toho, co bylo následně zopakováno v posuzovaném odvolání, uvedl, že žádost o revolvingový úvěr nemá žalobce k dispozici, neboť tuto listinu od svého právního předchůdce neobdržel. Dále kladl důraz na skutečnost, že žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce poskytnout úplné a pravdivé informace a žalobce tak neměl důvod pochybovat o pravdivosti jím poskytnutých údajů. U jednání dne [datum] soud prvního stupně opětovně žalobce podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby uvedl, jakým způsobem žalovaný čerpal požadovanou jistinu. Zástupce žalobce uvedl, že tyto informace nemá k dispozici, poté odkázal na doplňující podání ze dne [datum]. Po provedení dokazování listinnými důkazy včetně výpisů z účtu za období od 10/ 2016 – do 4/ 2017 (na které žalobce v rámci svých skutkových tvrzení odkazoval) soud prvního stupně vyhlásil odvoláním napadený rozsudek. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházejí