74 CO 82/2021-157 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 1 455 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně od 11. 8. 2012 do zaplacení (I. výrok) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 52 417 Kč (II. výrok). 2. Soud prvního stupně vzal po provedeném dokazování za prokázané, že žalobce (jako objednatel) a žalovaný (jako zhotovitel) uzavřeli dne 21. 4. 2010 smlouvu o zpracování a projednání projektové dokumentace [anonymizováno] [obec] park [příjmení] vrch (dále jen„ Smlouva“), ve které se žalovaný zavázal poskytnout žalobci plnění v osmi vymezených částech označených ve smlouvě jako část plnění A až H a žalobce se zavázal žalovanému postupně zaplatit dohodnutou cenu v celkové výši 5 820 000 Kč včetně DPH. Část plnění A byla vymezena jako„ tvůrčí činnost zhotovitele směřující k určení vhodných technických řešení stavby archeologického parku, zpracování DUR (projektová dokumentace pro vydání územního rozhodnutí) a poskytnutí objednateli výhradní licence k výsledkům tvůrčí činnosti zhotovitele a jejich hmotnému zachycení v DUR“. Žalovaný předal část plnění A žalobci dne 2. 7. 2010 a fakturou ze dne 2. 7. 2010, splatnou 2. 8. 2010, vyúčtoval cenu za poskytnutí části plnění A ve výši 1 455 000 Kč včetně DPH. Žalobce žalovanému vyúčtovanou částku 1 455 000 Kč zaplatil dne 20. 7. 2010. Část plnění B byla vymezena jako„ zařízení záležitostí, kterou je vydání pravomocného územního rozhodnutí a získání všech souvisejících povolení, rozhodnutí, souhlasů a stanovisek nezbytných pro vydání pravomocného územního rozhodnutí, spočívající v zastupování žalobce v územním řízení“, část plnění F byla vymezena jako„ zařízení záležitostí, kterou je získání souhlasu příslušného orgánu s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu“. Zahájení poskytování části plnění B bylo sjednáno dnem převzetí DUR (tj. části plnění A). Žalobce se zavázal zajistit a předat žalovanému (jako podklad pro žádost o vydání územního rozhodnutí a pro žádost o vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu) dohody s vlastníky pozemků dotčených stavbou, případně jejich souhlasy s umístěním stavby, a jejich souhlasy s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu. Žalobce po předání části A z důvodu změny financování jednal se žalovaným od listopadu 2010 o úsporách a redukci projektu, a také o zastavení prací, od smlouvy však neodstoupil, a ještě v únoru 2011 potvrdil pokračování prací na projektu stavebního povolení a projektu výstavní expozice. Žalovaný (jako zástupce žalobce) podal dne 20. 12. 2010 žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby archeologického parku, žádost o vynětí pozemků ze zemědělského půdního fondu a žádost o závazné stanovisko Městského úřadu Pohořelice Městský úřad Pohořelice, stavební úřad, v řízení o žádosti o vydání územního rozhodnutí vyzval žalobce k doložení chybějících podkladů výzvou ze dne 6. 1. 2011. Při ústním jednání ve věci žádosti o závazné stanovisko, konaném dne 10. 3. 2011, Městský úřad Pohořelice informoval žalobce, že bez doplnění dokladů prokazujících, že žádost je podána vlastníky všech pozemků, na nichž má probíhat stavba nelze vydat závazné stanovisko; současně sdělil žalobci navrhované znění závazného stanoviska, podle kterého je stavba nepřípustná. Městský úřad Pohořelice, stavební úřad, usnesením ze dne 11. 7. 2011 řízení o žádosti o území rozhodnutí zastavil, neboť žalobce všechny chybějící podklady nedoložil. Žalovaný dopisem ze dne 10. 8. 2012 od smlouvy odstoupil pro nesplnění povinnosti žalobce zajistit dohody s vlastníky pozemků dotčených stavbou, či jejich souhlasy, jako podklady pro žádost o vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu, pro žádost o vydání územního rozhodnutí a pro žádost o stavební povolení. Přílohou odstoupení byl soupis vykonaných činností a úkonů částí plnění B, C, D, F a H. Takto rozpracovaný projekt předal žalovaný žalobci dne 28. 8. 2012. Žalobce vyzval žalovaného dopisem doručeným žalovanému dne 14. 5. 2015 k úhradě částky 1 455 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že se jednalo o právní vztahy vzniklé před 1. 1. 2014, soud prvního stupně v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, věc posuzoval podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, zejména podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák.“) a podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“). Soud prvního stupně při právním posouzení věci dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne 21. 4. 2010 uzavřena v rámci jejich podnikatelské činnosti smlouva, která obsahuje prvky smlouvy o dílo ve smyslu ustanovení § 536 a násl. obch. zák. a prvky smlouvy mandátní dle § 566 a násl. obch. zák. Žalobce žalovanému neposkytl součinnost ke splnění závazku, když přes výzvy žalovaného ze dne 16. 12. 2010 a 21. 12. 2010 nezajistil a nepředal žalovanému, případně příslušnému orgánu, dohody s vlastníky dotčených pozemků, případně jejich souhlasy s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu a s umístěním stavby, ač se k tomu ve Smlouvě zavázal. Tyto podklady byly nezbytnými pro to, aby mohl žalovaný splnit část plnění B (zajištění vydání územního rozhodnutí) a část plnění F (zajištění souhlasu příslušného orgánu s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu, což je současně jeden z podkladů pro vydání územního rozhodnutí), a dále na to navazující části plnění C, D, E, G a H. Žalovaný pro toto prodlení žalobce v souladu s ustanovením § 346 odst. 2 obch. zák. od Smlouvy dopisem ze dne 10. 8. 2012 odstoupil proto, že mu žalovaný dne 21. 3. 2011 oznámil, že s okamžitou platností zastavuje práce na projektu, čímž dal najevo, že žalovanému součinnost v tomto směru neposkytne a smluvní závazek nesplní. Soud prvního stupně s ohledem na koncipování Smlouvy dospěl k závěru, že závazek žalovaného byl rozdělen na postupná dílčí, relativně samostatná, zřetelně oddělitelná plnění (části A až H), kdy se některé jednotlivé etapy překrývaly. Dílčí část A žalovaný žalobci předal (a žalobce žalovanému zaplatil) před odstoupením žalovaného od Smlouvy. Účinky odstoupení od Smlouvy se proto dle § 347 odst. 2 obch. zák. vztahovaly pouze na dílčí plnění B až H, u kterých byl žalobce v prodlení s poskytnutím součinnosti žalovanému. Dílčího plnění A se odstoupení od Smlouvy netýkalo a nemělo za následek vznik povinnosti vrátit si navzájem poskytnutá plnění vztahující se k této splněné části. S ohledem na rozdělení plnění ve Smlouvě na postupná dílčí plnění a důvod odstoupení od Smlouvy, spočívající v neposkytnutí součinnosti žalobce při zajištění podkladů pro vydání územního rozhodnutí a souhlasu s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu, jakož i se zřetelem k tomu, že v době odstoupení již bylo dílčí plnění A splněno a žalobcem zaplacena jeho cena, dospěl soud k závěru, že v souladu s § 347 odst. 2 obch. zák. jsou účinky odstoupení od Smlouvy omezeny na dílčí plnění B a F, a na ně navazující plnění C, D, E, G a H, na které se vztahuje prodlení žalobce. Vzhledem k tomu, že se odstoupení netýkalo části (dílčího) plnění A, jehož se netýkalo prodlení, shledal soud žalobou uplatněný nárok na vrácení zaplacené ceny za poskytnutí části plnění A nedůvodným. K argumentaci žalobce o zániku Smlouvy jako celku (neboť část plnění A nemá bez ostatních částí plnění pro žalobce hospodářský význam) poukázal soud na ujednání Smlouvy, podle kterého byl pro případ odstoupení od smlouvy dohodnut způsob vypořádání mezi stranami tak, že i v takovém případě by žalovanému za poskytnutí dílčího plnění náležela odměna ve výši sjednané ceny za část plnění A. Soud se zabýval také tzv. synallagmatickým závazkem a tím, že šlo o dílo s nehmotným výsledkem, kdy straně, která poskytla před zrušením smlouvy plnění, náleží peněžitá náhrada. K argumentaci žalobce, že žalovanému nevznikl nárok na zaplacení ceny, resp. peněžité náhrady, za poskytnuté plnění části A, neboť dílo nebylo provedeno řádně, soud prvního stupně konstatoval, že se žalobce do 10 dnů od předání části plnění A mohl s předanou dokumentací seznámit a v případě neúplnosti či vad mohl dílo odmítnout převzít. Žalobce však žádné výhrady nevznesl a dohodnutou cenu zaplatil. K námitce žalobce, že si žalovaný nevyžádal územně plánovací informaci, soud uvedl, že tato povinnost nevyplývala ze zákona ani ze Smlouvy, a zdůraznil, že v návaznosti na změnu územního plánu (účinnou od 18. 1. 2011) byla v daném území s archeologickými nálezy přípustná exkavace (vykopávky, terénní výzkum), kvalifikovaná záchrana a památková prezentace, zákaz umísťovat stavby dán nebyl, a bylo (dne 3. 8. 2010) vydáno kladné stanovisko Archeologického ústavu, které bylo změněno až následně (dne 18. 2. 2011). K žalobcem tvrzeným vadám předané dokumentace na část plnění A v návaznosti na výsledky jednání u Městského úřadu Pohořelice dne 10. 3. 2011 a následné zastavení řízení o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby archeologického parku (usnesení Městského úřadu Pohořelice, odbor územního plánování a stavební úřad, ze d