14 CO 74/2022-104 — Krajský soud v Brně

1. Soud prvního stupně rozsudkem zamítl žalobu na určení, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla zn. Škoda Octavia, r. z. 2Z6 [číslo], [příjmení]: TMBZZZ1U2X2168871 (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 2. Proti rozsudku podal odvolání žalobce a navrhl jeho změnu tak, že žalobě bude vyhověno. 3. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu - dále „o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), doplnil dokazování v potřebném rozsahu (§ 213 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není. 4. Soud I. stupně rozhodoval o žalobě na určení vlastnického práva žalovaného k uvedenému motorovému vozidlu, které mělo být kupní smlouvou z [datum] převedeno z žalobce na žalovaného, avšak nedošlo k nahlášení změny jeho vlastníka a provozovatele v registru silničních vozidel, což měl podle dohody účastníků zajistit žalovaný, k čemuž také převzal od žalobce potřebné doklady, ale v rozporu s tím následně„ přepis“ vozidla nezajistil. Žalobce podle svého tvrzení nemá za těchto okolností možnost dosáhnout změny v registru vozidel a má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva žalovaného k předmětnému vozidlu, neboť jinak mu hrozí zákonný postih za případné porušení povinností vlastníka a provozovatele motorového vozidla, které není schopen ovlivnit. 5. Soud I. stupně odůvodnil zamítavý rozsudek tím, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť změny v registru silničních vozidel lze podle příslušných ustanovení zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích dosáhnout i na základě žádosti jen dosavadního nebo nového vlastníka bez součinnosti s druhým z nich. Dále učinil soud I. stupně závěr, že žalobce nemá aktivní věcnou legitimaci na určení vlastnického práva žalovaného, kterou by měl pouze žalovaný, navíc není jisté, zda žalovaný stále vlastníkem předmětného vozidla je vzhledem k době, kterou uplynula od uzavření kupní smlouvy, během níž mohlo být převedeno na jiného či mohlo přestat fakticky existovat. 6. Žalobce proti těmto závěrům v odvolání namítá, že přepisu vozidla na žalovaného nemůže bez součinnosti s ním dosáhnout bez předložení dokladů, které v držení již nemá, což mu bylo na příslušném úřadě řečeno, aniž žalobce formálně zahájil řízení o takovou změnu. Svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení nyní spatřuje žalobce ve svém výmazu z registru vozidel vzhledem k jeho právním účinkům a z toho vyplývajícího ohrožení jeho právního postavení, pokud faktickým držitelem vozidla není. 7. Především je nutno uvést, že primární podmínkou úspěšnosti jakékoli určovací žaloby je podle § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení, což soud I. stupně hodnotil tak, jak je výše uvedeno, což je závěr správný jen zčásti. Tvrzení žalobce, že nemůže dosáhnout požadované změny v registru vozidel („ přepisu“ ze sebe na žalovaného) bez předložení zákonem požadovaných dokladů, v čemž žalobce spatřuje svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení, nebylo v řízení prokázáno a žalobce nebyl k prokázání této právně významné skutečnosti vyzván, což napravil odvolací soud. V této souvislosti je totiž významné posouzení možnosti dosáhnout této změny v registru vozidel podle příslušných zákonných ustanovení tím úřadem, v jehož pravomoci je vedené takového správního řízení, o čemž žalobce dosud neurčitě tvrdil, že nemožnost„ přepisu“ vozidla mu byla sdělena příslušnými úředníky, aniž zahájil řízení o takové změně. Na výzvu odvolacího soudu žalobce navrhl důkaz o této skutečnosti sdělením příslušného Městského úřadu Veselí nad Moravou o tom, že nyní na základě výzvy odvolacího soudu podal formální žádost o zápis změny vlastníka a provozovatele silničního vozidla v registru silničních vozidel, o níž dosud rozhodnuto nebylo. Městský úřad Veselí nad Moravou, odbor vnitřní správy, sdělil odvolacímu soudu na jeho výzvu podáním z [datum], že již nelze sdělit, zda se žalobce jako žadatel někdy dříve na možnost podání žádosti o změnu v registru neformálně dotazoval a co mu bylo sděleno, nicméně dne [datum] žádost o změnu vlastníka nebo provozovatele vozidla [registrační značka] podal, ale k zápisu takové změny je vždy nutná provedená evidenční kontrola jako zákonný požadavek, který ovšem lze podle příslušného nálezu Ústavního soudu nahradit doložením pravomocného rozsudku o určení vlastnictví vozidla. Z připojeného usnesení Městského úřadu Veselí nad Moravou, odboru vnitřní správy, z [datum] pak odvolací soud zjistil, že řízení o výše uvedené žádosti žalobce z [datum] bylo přerušeno a žalobce byl vyzván, aby doplnil žádost předložením zákonem požadovaných dokladů, včetně protokolu o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší 30 dnů, nebo pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že daná osoba (žadatel) vlastníkem vozidla není. 8. Tímto doplněním dokazování odvolacího soudu byla prokázána žalobcem tvrzená a právně významná skutečnost, že bez předložení potřebných dokladů nebo určovacího rozhodnutí soudu není schopen dosáhnout změny vlastníka a provozovatele vozidla v registru silničních vozidel. To podle odvolacího soudu vytváří naléhavý právní zájem žalobce na určovací soudní rozhodnutí, kterým lze podle publikované soudní judikatury (především žalobcem odkazovaný nález pléna Ústavního soudu ČR zn. Pl. ÚS 114/20) nahradit předložení potřebných dokladů, což ostatně reflektuje postup příslušného úřadu při rozhodování o žádosti o zápis změny v registru silničních vozidel, jak je uvedeno výše. Trvající zápis žalobce jako vlastníka a provozovatele předmětného vozidla, pokud vozidlo včetně všech dokladů předal do držby žalovaného, ohrožuje právní postavení žalobce vzhledem k možným právním účinkům porušení povinnosti provozovatele a vlastníka vozidla, nad nímž již žalobce v této situaci, kterou tvrdí, nemá kontrolu. 9. Závěr soud I. stupně, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, protože může změny v registru silničních vozidel dosáhnout v příslušném správním řízení, tedy správný není. Pokud však soud I. stupně dospěl i k tomu závěru, že žalobce„ není aktivně legitimován“ k žalobě na určení vlastnického práva žalovaného, je tento závěr správný. Naléhavý právní zájem a„ aktivní legitimace“ ke konkrétní určovací žalobě v takových případech částečně splývá, proto tento závěr soud I. stupně lze vyjádřit i tak, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení, že vlastnické právo k předmětnému vozidlu svědčí právě žalovanému. Z výše uvedených důvodů je jeho naléhavý právní zájem dán pouze na tom, aby byl z registru silničních vozidel vymazán, jak vyplývá z uvedené publikované soudní judikatury i z postupu příslušného úřadu v řízení o žádosti žalobce o zápis změny do registru silničních vozidel. Takovému naléhavému právnímu zájmu ale odpovídá žaloba na určení, že žalobce není vlastníkem předmětného vozidla. 10. V odvolacím řízení žalobce právě takto žalobu změnil, avšak odvolací soud tuto změnu žaloby nepřipustil. Soud I. stupně dospěl k výše uvedenému závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na dosud požadovaném určení, proto výsledky dosavadního řízení nemohou být podkladem pro (odvolací) řízení o změněné žalobě. 11. Proto odvolací soud pokračoval v řízení o původní žalobě, o níž rozhodl napadeným rozsudkem soud I. stupně a vzhledem k uvedenému právnímu závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na určení vlastnického práva žalovaného potvrdil zamítavý rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.). To se týká i výroku II rozsudku soudu I. stupně o nákladech řízení, na jejichž náhradu by měl právo úspěšný žalovaný, avšak žádné náklady mu v prvostupňovém řízení nevznikly. 12. Stejně tak je odůvodněno i rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku II tohoto rozsudku o nákladech odvolacího řízení, na jejich náhradu by měl také právo úspěšný žalovaný, avšak ani v odvolacím řízení mu žádné náklady nevznikly.