17 CO 189/2022-125 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Prostějově (soud prvního stupně) rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 316 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 316 (Kč) od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (I. výrok), žaloba se zamítá co do částky 18 459,99 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 648,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 863,53 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 21 316 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 21 316 Kč od [datum] do zaplacení (II. výrok) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). 2. V podstatných částech odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se žalobou, doručenou soudu prvního stupně dne [datum], domáhala na žalované zaplacení částky 37 775,99 Kč. Žalobkyně odůvodnila uplatněný nárok tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž poskytla žalované částku 22 000 Kč; žalovaná uhradila na dluh jen 684 Kč. Předmětná pohledávka byla dne [datum] postoupena žalobkyni. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud prvního stupně skutkově uzavřel, že společnost [právnická osoba], jako právní předchůdkyně žalobkyně, na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] poskytla žalované v hotovosti částku 22 000 Kč. Žalovaná na dluh uhradila 684 Kč. Předmětná pohledávka byla postupní smlouvou účinnou ke dni [datum] postoupena žalobkyni. Po právní stránce podřadil soud prvního stupně předmětný závazkový vztah pod ustanovení o smlouvě o úvěru § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a ustanovení § 2 odst. 1, § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], coby poskytovatel úvěru, poskytla žalované, coby spotřebitelce, spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona č. 257/2016 Sb., tj. bez řádného posouzení úvěruschopnosti žalované úvěr splácet, pročež je předmětná smlouva o zápůjčce neplatným právním jednáním dle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., § 580 odst. 1 a § 588 o. z. Nárok žalobkyně vůči žalované proto soud prvního stupně stupně posoudil dle § 2991 a násl. o. z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení s tím, že žalovaná je povinna vydat žalobkyni na bezdůvodném obohacení částku 19 316 Kč, když jí byla poskytnuta částka 22 000 Kč a žalovaná uhradila 684 Kč. Soud prvního stupně žalovanou zavázal rovněž k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 19 316 Kč od [datum], tj. ode dne následujícího po doručení žaloby žalované dle § 1986, § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) s odůvodněním, že žalobkyně byla dle vzájemného poměru úspěchu a neúspěchu ve věci převážně neúspěšná a žalované náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to výslovně jen do části výroku II., kterým byla žaloba žalobkyně zamítnuta co do částky 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení, podala odvolání žalobkyně. V odůvodnění svého odvolání žalobkyně zdůraznila, že nenapadá závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy, ale má za to, že poskytla-li žalobkyně žalované částku 22 000 Kč a žalovaná uhradila žalobkyni toliko částku 684 Kč, jak uvedl sám soud prvního stupně, došlo k pochybení, pokud žalobkyni byla přiznána soudem prvního stupně částka 19 316 Kč a nikoliv částka 21 316 Kč (22 000 Kč mínus 684 Kč). Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části II. výroku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení. 4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek v napadené části a řízení jemu předcházející v intencích institutu neúplné apelace (§ 205a o. s. ř.) z uplatněného důvodu (§ 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), přičemž odvolání shledal jen zčásti důvodným. 6. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byl pouze odvoláním napadaný výrok II. v jeho výše odvolatelkou vymezené části a závislý (nákladový) výrok III. rozsudku soudu prvního stupně; právní moc výroku I. a výroku II. rozsudku soudu prvního stupně v části, v níž nebyl napaden, zůstala odvoláním nedotčena (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 7. Soud prvního stupně na základě jím řádně provedeného dokazování a hodnocení důkazů vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu o rozhodných skutečnostech, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. 8. Pokud jde o právní hodnocení věci, soud prvního stupně správně konstatoval, že žalobkyně je právní nástupkyní společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], neboť došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovanou z tohoto (původního) věřitele na žalobkyni. Soudu prvního stupně je však třeba vytknout, že uvedené konstatoval, aniž by poukázal na příslušná zákonná ustanovení, na jejich základě ke změně věřitele předmětné pohledávky došlo, a to konkrétně na ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Soudu prvního stupně je třeba rovněž vytknout, že nesprávně právně posoudil charakter závazkového vztahu, k jehož uzavření přistoupili původní věřitel a žalovaná dne [datum], a to jako smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., byť nejen dle obsahu této smlouvy ale i dle projevu (autonomie) vůle účastníků jde o smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o. z. Je však nutno uvést, že vytknuté zůstalo bez věcně právní relevance, a to s ohledem na správný závěr soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti předmětného závazkového vztahu z důvodu uvedeného v ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb. 9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2). 11. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. K závěrům soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce odvolací soud dodává (obiter dictum), že je povinností soudu ex lege zkoumat, zda nedošlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají z uvedeného ustanovení (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo] v řízení OPR- [práv