17 CO 204/2022-337 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Prostějově („ dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 30. 6. 2021, č. j. 4 C 128/2017-380 („ dále jen rozsudek soudu prvního stupně“) tak, že návrh žalobce na zřízení služebnosti stezky, průhonu a cesty přes pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] ve prospěch každého vlastníka pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], zamítl (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému 1) a žalované 2) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 74.376 Kč k rukám zástupce žalovaného 1) a žalované 2) Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém namítl, že soud prvního stupně řádně a dostatečně nezjistil skutkový stav a z takto nedostatečně provedeného dokazování vyvodil i nesprávné právní závěry. Žalobce poukázal na skutečnost, že nemá právně zakotvenou možnost přístupu ke své nemovitosti, má však smluvně zakotvený přístup se Statutárním městem Prostějov přes jeho pozemek p. [číslo] tím má i přístup k pozemku žalovaných s tím, že jediným možným přístupem k jeho pozemku [parcelní číslo] je přístup právě přes pozemek žalovaných, tedy přes pozemek p. [číslo] jak se toho právě v tomto řízení domáhá. Dle žalobce závěry soudů, že jeho tvrzení, že své nemovitosti chce využívat jako řádný vlastník, že zde hodlá obnovit stavbu a pokračovat ve své podnikatelské činnosti, že má zájem odklidit vyhořelou budovu a začít s přípravou zbudování nové stavby, kde bude v podnikání pokračovat, jako dříve, jsou tvrzeními obecnými, nemohou obstát a jsou nesprávné a nezákonné. Žalobce připomenul, že každý vlastník může využívat své nemovitosti dle svého přání a dle svých potřeb. Uvedl, že vyhořelou budovu bude odklízet a na jejím místě vznikne budova nová, kde chce podnikat, což je jistě úmyslem řádným, vážným, seriózním a reálným, přičemž bez možnosti přístupu ke své nemovitosti se nemůže obejít a postupem soudu prvního stupně by své plány, záměry a podnikatelské aktivity naplnit nemohl. Žalobce odkázal na své podání ze dne [datum] a uvedl, že pokud by soud považoval jeho tvrzení za nedostatečná, pak nepochybně měl být konkrétně poučen, v čem je třeba tvrzení doplnit, případně jakým způsobem. Rozhodnutí soudu prvního stupně žalobce označil za nesprávné a za nezákonné, odporující zásadám a konkrétním ustanovení občanského zákoníku, jež jsou ostatně zmíněna pod body 10 a 11 odůvodnění rozsudku. 3. Žalovaní ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedli, že pozemek žalobce parc. [číslo] v k. ú. [obec] je stále nijak nezměněn, žalobce trvale žije v zahraničí a objekt nijak neužívá. V budově již od požáru v roce 2018 není osazen žádný vodoměr – původní shořel spolu s ostatním vybavením budovy při požáru a žádný nový osazen nebyl. Není ho kam ani na co osadit. Žalovaní uvedli, že ačkoliv byl žalobce z jejich strany vyzýván, dodnes nezačal s jakýmkoliv odklizením vyhořelé stavby. Na budově dodnes visí reklamní banner, který zde pověsila společnost žalobce [právnická osoba], že jejich nová provozovna je na adrese [adresa], že žalobci nic nebrání v odstranění vyhořelé budovy a v této souvislosti poukázali na ustanovení § 1021, 1022 zákona č. 89/2012 Sb. Připomenuli, že budova vyhořela již [datum]. Žalovaní vyslovili názor, že žalobou se žalobce domáhá výlučně toho, aby mohl okolní pozemky zdarma využívat jako vlastník, ačkoliv mu nikdy nepatřily. Cílem žalobce není obnova budovy a její užívání, jeho obecná tvrzení jsou účelová. Ve skutečnosti žalobce není ochoten na odstranění budovy vynaložit žádné prostředky. Žalovaní připomenuli, že žalobce nijak nevyužil jejich nabídku si pozemky pronajmout či si zajistit přístup k pozemku smluvně a o jakékoliv možnosti řešit věc smírně není ochoten jednat, přičemž spoléhá na to, že si užívání cizích pozemků k vlastním reklamním účelům, parkování a umísťování billboardu vynutí zdarma žalobou. Žalovaní poukázali na ustanovení § 118a a 118b o.s.ř., které soud prvního stupně žalobci poskytl, přičemž žalobce této výzvě nijak nevyhověl a pasivně setrval na vágních tvrzeních, která nadto nejsou podpořena žádnými činy žalobce. Žalovaní konstatovali, že pokud žalobce od roku 2018 ponechal poměry budovy v nezměněném stavu a nenavrhl o opaku ani přes výzvu soudu jediný důkaz, zejména proto, že sám ve vztahu k budově nic neučinil, pak soud prvního stupně logicky nemohl v tomto ohledu ničeho nového zjistit. Z fakticky existujícího skutkového stavu (z neexistence jakékoliv sebemenší aktivity žalobce směrem k odklizení či obnově budovy) tedy nelze dle žalovaných dovodit žádný jiný závěr než, že žalobce své obecné proklamace o tom, že budovu obnoví, ničím nedoložil a výzvě soudu nevyhověl. Žalovaní dále uvedli, že předmětná žaloba v celém rozsahu naplňuje podmínky pro to, aby soud zřízení služebnosti dle §1032 občanského zákoníku nepovolil. Žalovaní uvedli, že žalobce si nedostatek přístupu k pozemku způsobil výlučně sám z nedbalosti, když darem přijal pozemek, který historicky nikdy neměl k veřejné pozemní komunikaci přístup a až do okamžiku, kdy podal v této věci odvolání, věc neřešil. Žalobce se pouze domáhá toho, aby bylo v trvalé právo proměněno to, co mu bylo dáno pouze výprosou. Žalobce měl rovněž po celou dobu řízen reálnou možnost zajistit si přístup ke svému pozemku smluvně, avšak nebyl ochoten s nimi vstoupit v jednání. V tom je třeba shledat nedbalost žalobce. V této souvislosti žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, a to na rozhodnutí 22 Cdo 1995/2013, 22 Cdo 3242/2015, 22 Cdo 2977/2009. Žalovaní dále připomenuli, že služebnost nelze zřídit bez náhrady, o čemž po celou dobu nebylo prováděno žádné dokazování. Nárok žalobce žalovaní označili za rozporný s dobrými mravy a připomenuli, že žalobce dosud nijak nezodpověděl otázku, proč se domáhá zřízení služebnosti průhonu, když zemědělské využití jeho pozemku je nemyslitelné. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu potvrdil a přiznal jim náhradu nákladů odvolacího řízení. 4. Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly ani namítány. 5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se svojí žalobou ze dne [datum] domáhal vůči původnímu žalovanému [jméno] [příjmení], aby soud zřídil ve prospěch žalobce služebnost stezky, průhonu a cesty přes pozemky p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] v obci a k. ú. [obec], přičemž tyto pozemky byly původně ve vlastnictví žalovaného [jméno] [příjmení]. Žalobce v žalobě poukazoval na skutečnost, že jím vlastněný pozemek [parcelní číslo] byl vždy užíván při zajištění přístupu přes pozemky žalovaného, a to jak co do přístupu, tak co do příjezdu, průjezdu, zásobování apod. Jiný přístup na pozemek [parcelní číslo] neexistuje a není možný. V době podání žaloby stála na pozemku [parcelní číslo] budova, jiná stavba, ve které sídlila a provozovala svou činnost společnost [právnická osoba], [IČO]. Původní žalovaný [jméno] [příjmení] však zamezil žalobci přístup na jeho pozemek a do stavby na tomto pozemku zbudované, stejně tak do společnosti [právnická osoba] Dále uváděl, že žalovaný zaslal dopisy ze dne [datum] a následně [datum] - výzvu k uzavření smlouvy o nájmu pozemku p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [obec], a to spolu s návrhem uvedené smlouvy, když požadoval za pronájem pozemku [parcelní číslo] měsíční nájemné ve výši 10.000 Kč a za pronájem části pozemku [parcelní číslo] měsíční nájemné 5.000 Kč. Žalobce svůj návrh odůvodňoval tím, že k řádnému užívání nemovitosti, včetně možnosti fungování společnosti [právnická osoba] potřebuje mít zajištěn přístup pro sebe, pro společnost, její zaměstnance, dodavatele, odběratele, zákazníky, smluvní partnery, a to jak přístup, tak i průchod, příjezd a průjezd, proto se tedy domáhal zřízení služebnosti nezbytné cesty a dále služebnosti stezky a průhonu dle ustanovení § 1274 občanského zákoníku. 6. S ohledem na skutečnost, že původní žalovaný [jméno] [příjmení] předmětné pozemky p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] v obci a k. ú. [obec] na základě kupní smlouvy ze dne [datum] převedl do vlastnictví [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], soud prvního stupně usnesením ze dne 18. 6. 2019, č. j. 4 C 128/2017-98 přip