17 CO 235/2022-110 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Blansku (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl usnesením ze dne 15. 11. 2022, č. j. 6 C 227/2021-98, že řízení se zastavuje (výrok I). Výrokem II byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 12.348,72 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] ve lhůtě do tří dnů od právní moci usnesení. Výrokem III bylo rozhodnuto, že po právní moci usnesení bude žalobci vrácena poměrná část soudního poplatku ve výši 2.200 Kč a výrokem IV soud vyzval žalobce, aby do 10 dnů sdělil číslo účtu, na který mu má být soudní poplatek vrácen. 2. Proti tomuto usnesení podal odvolání žalobce, které směřovalo pouze do výroku II, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 12.348,72 Kč. Žalobce namítá, že soud prvního stupně při svém rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky nevzal v potaz, že žalobce je částečně osvobozen od hrazení soudních poplatků, a to ve výši 60 %. Žalobci je známo, že tato skutečnost pro něj neznamená automatické osvobození od povinnosti hradit náklady řízení, nicméně má za to, že soud by k této skutečnosti měl přihlédnout a případně aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř. V průběhu řízení bylo osvědčeno, že žalobce je starobní důchodce, nemá žádné úspory, nemá vlastní bydlení. Povinnost k náhradě nákladů řízení v rozsahu, v jakém mu byla stanovena, by byla citelným zásahem do jeho majetkové sféry. Dále poukázal na to, že se jednalo o spor mezi otcem a synem, kdy žalovaný (syn) neumožňuje žalobci (otci) bydlení za situace, kdy od něj dostal majetek v řádech milionů a udělal z něj bezdomovce. Byl to také žalovaný, který odmítal dohodu v rámci mediačního jednání. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II změnil tak, že žalobci bude stanovena povinnost hradit žalovanému náklady řízení maximálně v rozsahu 40 %. 3. Žalovaný se k odvolání žalobce písemně nevyjádřil. 4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal v intencích podaného odvolání usnesení soudu prvního stupně pouze ve výroku II o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž bylo třeba ve věci nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Poněvadž odvolání žalobce nesměřovalo proti rozhodnutí soudu vydanému ve věci samé, neuplatní se ustanovení § 205 odst. 2 o. s. ř. o odvolacích důvodech. 5. Odvolání žalobce mělo suspenzivní a devolutivní účinky pouze ve vztahu k výroku II usnesení soudu prvního stupně, kterým mu byla uložena povinnost nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 12.348,72 Kč. Odvoláním žádného z účastníků nebyl napaden výrok I usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení ve věci samé zastaveno a výroky III a IV, kterými bylo rozhodnuto, že žalobci bude po právní moci usnesení vrácena poměrná část soudního poplatku ve výši 2.200 Kč a žalobce vyzván, aby do 10 dnů sdělil číslo účtu, na který mu má být soudní poplatek vrácen. Tyto výroky usnesení soudu prvního stupně nabyly samostatně právní moci a nestaly předmětem přezkumu odvolacího soudu (§ 206 odst. 3 o. s. ř.). 6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou dne [datum] soudu prvního stupně se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zdržet se zásahů do výkonu práva žalobce odpovídající právu z věcného břemene bydlení (parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], označený jako zastavěná plocha a nádvoří, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Boskovice, na [list vlastnictví]) dle smlouvy o zřízení věcného břemene bydlení ze dne [datum], uzavřením přívodu pitné vody a elektrické energie a povinnost zdržet se jednání, které by žalobce omezovalo nebo mu bránilo v užívání podkrovního bytu, jež je součástí předmětné nemovitosti. Současně se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zajistit mu vytápění předmětné části nemovitosti a obnovit přívod pitné vody a elektrické energie a další služby spojené s užíváním bytu a zaplacení částky 120.000 Kč z titulu náhrady škody. 7. Uplatněný nárok opíral žalobce o tvrzení, že dne [datum] uzavřel se žalovaným smlouvu o zřízení věcného břemene bydlení spočívající v užívání bytu v podkroví, jež je součástí stavby [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] ve vlastnictví žalovaného. Na základě této smlouvy je žalobce oprávněn výlučně užívat v tomto domě podkrovní byt. Žalovaný však omezuje žalobce ve výkonu práva věcného břemene tím, že mu od podzimu roku 2019 uzavřel přívod pitné vody, posléze také přívod elektrické energie, žalobce si tedy byl nucen zajistit bydlení na přechodnou dobu jinde, v důsledku čehož mu vznikají další náklady. Chování žalovaného je dlouhodobě vůči žalobci absolutně společensky nepřijatelné, zejména s ohledem na to, že žalobce je otcem žalovaného, bezúplatně na něj spolu s matkou žalovaného převedli svůj nemovitý majetek v řádech milionů, žalobce je osobou důchodového věku, je o 37 let starší než žalovaný. Žalovaný na něho hrubě a vulgárně pokřikuje na veřejnosti a brání mu nejen v užívání podkrovní bytové jednotky, ale i veškerého zázemí nemovitosti, zahrady, dílny, garáže. 8. Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemně s tím, že ji nepovažuje za důvodnou a trval na jejím zamítnutí. Potvrdil, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene doživotního a bezplatného práva bydlení žalobcem v darované nemovitosti v rozsahu výlučného užívání budoucího podkrovního bytu. K datu uzavření smlouvy byla nemovitost rozestavěná, nebyla dokončená nástavba střechy dle stavebního povolení uděleného žalobci a matce žalovaného v roce 2000, nástavba střechy není zkolaudována a dokončena dosud. Darovaná nemovitost dále obsahovala„ černou stavbu dílny“ za domem a„ černou nedokončenou vestavbu podkroví“, kterou začal žalobce v roce 2003 užívat vědomě v rozporu se stavebním zákonem. Dále žalovaný namítl, že žalobce mu znemožnil přístup a užívání půdy, čímž je žalovaný omezen ve svém vlastnickém právu s věcí nakládat, zejména pokračovat ve stavebních pracích na nástavbě střechy. Dle názoru žalovaného žalobce není oprávněn svévolně se stavbou nakládat, užívat ji a bránit žalovanému v dokončení prací dle vydaného stavebního povolení. Žalovaný připustil, že vztahy mezi účastníky nejsou nejlepší, sám je považuje za silně narušené. Žalovaný potvrdil, že uzavřel přívod pitné vody, ale až poté, co se žalobce z nemovitosti odstěhoval, když dne [datum] obdržel od Stavebního úřadu v [obec] výzvu k neužívání rozestavěné stavby. Žalovaný popřel, že by se žalobce odstěhoval z nemovitosti v důsledku jeho nevhodného chování. Žalovaný má za to, že cestou k vyřešení vzájemných sporů mezi účastníky je zrušení věcného břemene za náhradu. 9. Soud prvního stupně účastníkům nařídil první setkání s mediátorem [příjmení] [jméno] [příjmení] a řízení přerušil za tímto účelem na dobu tří měsíců. Strany se pokoušely o nalezení generálního mimosoudního řešení, k dohodě však nedošlo. 10. Následně podáním doručeným soudu prvního stupně dne [datum] vzal žalobce svoji žalobu částečně zpět v části týkající se nároku na náhradu škody ve výši 120.000 Kč a následně u jednání před soudem prvního stupně dne [datum] vzal žalobu v celém rozsahu výslovně zpět. 11. Soud prvního stupně poté napadeným usnesením ze dne [datum] řízení ve věci samé dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil (výrok I), výrokem II uložil podle § 146 odst. 2 o. s. ř. žalobci povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 12.348,72 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám právní zástupkyně žalovaného a též rozhodl, že po právní moci usnesení bude žalobci vrácena poměrná část soudního poplatku ve výši 2.200 Kč na účet, který žalobce do 10 dnů sdělí soudu prvního stupně. 12. Při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky postupoval soud prvního stupně dle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., když uzavřel, že žalobce zpětvzetím žaloby před zahájením jednání zavinil zastavení řízení, přestože v bodě 9 napadeného usnesení uvedl, že o náhradě nákladů řízení rozhoduje podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému, jenž nenese procesní zavinění na zastavení řízení, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12.348,72 Kč, jejíž výpočet podrobně specifikoval. 13. Vycházeje ze shora uvedeného lze konstatovat, že v daném případě soud prvního stupně zastavil řízení z důvodu zpětvzetí žaloby žalobcem v průběhu řízení před rozhodnutím ve věci samé, nikoliv z důvodů na straně žalovaného. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky musí soud při zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby vždy zkoumat, zda žalobce procesně zavinil zastavení řízení, nebo zda žaloba byla podána důvodně a ke zpětvzetí došlo v důsledku chov