18 CO 315/2021-359 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 249.000 Kč s úroky z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od [datum] do zaplacení (výrok I), žalobce zavázal zaplatit žalovanému na nákladech řízení 187.750 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného (výrok II) a žalobce zavázal zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve [obec] 479,90 Kč (výrok III). Rozhodl tak o žalobě na vrácení kupní ceny vozidla tovární zn. Hyundai i40, ohledně kterého uzavřel žalobce se žalovaným dne [datum] kupní smlouvu, jehož vady následně reklamoval, a dne [datum] od této kupní smlouvy odstoupil z důvodu, že reklamace vad nebyla vyřízena včas. Soud I. stupně neshledal žalobu za důvodnou, měl za to, že reklamace vad sice nebyla vyřízena ve třicetidenní lhůtě, k jejímu prodloužení však došlo pro objednávku nádobky ostřikovačů, jež s reklamací nesouvisela, a se kterou žalobce vyslovil souhlas a nelze dovodit, že by faktické vady, kterými vozidlo trpělo, zakládaly podstatné porušení smlouvy ze strany prodávajícího a byly relevantním důvodem pro odstoupení od smlouvy. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalovanému přiznal náhradu složené zálohy na důkaz a nákladů na zastoupení advokátkou, stanovených podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen„ AT“. Ve výroku III rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení státu – znalečného, a to jeho výše nekryté složenou zálohou. 2. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, domáhal se jeho změny a vyhovění žalobě. Měl za to, že soud I. stupně provedl vadné hodnocení důkazů, zejména účastnické výpovědi žalobce oproti výpovědi svědka [příjmení]. Neuvedl, proč soud přijal„ verzi žalovaného“, která je v rozporu s „ verzí žalobce“. Měl za to, že rozhodnutí vadně hodnotí listinné důkazy o stavu vozidla v době reklamace i závěry vyplývající ze znaleckého posudku a výslechu znalce. Má za to, že znalecký posudek byl zadán zbytečně, znalec se nemohl věrohodně vyjádřit k tomu, v jakém stavu bylo vozidlo k datu [datum], ale pouze ke stavu v době provedení prohlídky dne [datum]. Znalec uvedl i další skutečnosti, které soud nebyl schopen zpracovat. Žalovaný se snaží smísit časové souvislosti a stav v roce 2020 vydávat za stav v roce 2017. Soud část výpovědi znalce vytrhl z kontextu a tu pak přejal do svého rozhodnutí, sporná tvrzení přitom podrobně vypočítal, zejména ve vztahu k provedené STK a hodnocení svědka [příjmení]. Poukázal na to, že žalovaný měl vozidlo od stavu, kdy bylo reklamováno, ve svém držení a žalobce doložil další faktury o tom, že se na vozidle pořád něco opravovalo, aby se odstranily vady prodávané věci. Odůvodnění rozsudku pak nemá oporu v provedených důkazech. Evidenční kontrola ze dne [datum] není kontrolou technického stavu vozidla, ale pouze kontrolou formální, evidenční. Soud se nevypořádal se záznamem ze dne [datum] vystaveným v autorizovaném servisu [příjmení] [příjmení] [jméno] o tom, že vozidlo není způsobilé provozu. Rozsudek označil za nepřezkoumatelný, a proto nezákonný, odporující provedeným důkazům. Podstata sporu měla spočívat v tom, zda se na předmětném vozidle v listopadu 2017 nacházely vady a zda byl žalobce ze strany žalovaného vyrozuměn o vyřízení reklamace. V řízení nebylo věrohodným způsobem prokázáno, že byl žalobce jako spotřebitel včas vyrozuměn o způsobu vyřízení reklamace, tj. o opravě vozidla. Nebylo prokázáno, že by došlo k prodloužení lhůty k vyřízení reklamace. 3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku jako správného, s jeho závěry se ztotožnil. Měl za to, že žalobce v odvolání zasahuje do volného hodnocení důkazů soudem I. stupně. Připomněl skutkový děj, kdy předmětné vozidlo koupil od [jméno] [příjmení] dne [datum]. Dne [datum] přitom nechal provést STK s platností na dva roky a vozidlo bylo bez jakýchkoli zjištěných závad. Do [datum] uběhlo pět měsíců a na vozidle bylo najeto cca [číslo] km. Opětovná STK z [datum] pak stanovila vozidlo opět bez závad, to bylo prodáváno jako ojeté, nikoli nové, jeho technický stav odpovídal stáří a užívání vozidla. Tvrzené vady nebyly zjištěny ani v autoservisu [jméno] [příjmení] ani u [právnická osoba] Motors v rámci seřízení geometrie. Po vyzvednutí vozidla z autoopravny [jméno] [příjmení] v lednu 2018 bylo vozidlo zaparkováno a dále nebylo nějak opravováno. Stav, jaký znalec doc. Ing. [jméno] [příjmení], Ph. D., zjistil, kdy žádnou s žalobcem tvrzených vad neshledal, byl shodný s tím, jaký byl v lednu 2018. Znalec se vyjádřil i k neodbornosti svědka [příjmení] a k závěrům STK ve [obec]. Naopak je to žalobce, kdo vytrhává slova znalce z kontextu a manipulativně přesvědčit soud, že žalovaný v průběhu let na vozidle činil opravy. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), subjektem k tomu oprávněným (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání svolal jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 5. Namítal-li žalobce nepřezkoumatelnost rozsudku, jeho nezákonnost či rozpor jeho závěrů s provedeným dokazováním, nelze ani jedné z těchto námitek přisvědčit. Měřítkem toho, zda je rozhodnutí soudu I. stupně nepřezkoumatelné, nejsou ani tak požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí vycházející z ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě – zde v odvolacím řízení – uplatnit odvolací důvody. Byť by tedy i rozhodnutí soudu I. stupně nevyhovovalo všem obsahovým požadavkům uvedeným v ustanovení § 157 odst. 2, či představám odvolacího soudu, jak by náležité odůvodnění rozhodnutí vypadat mělo, nejde o nepřezkoumatelné rozhodnutí, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly (hodnoceno podle obsahu odvolání) na újmu uplatnění práv odvolatele a umožnily mu uplatnit procesní práva formulováním relevantní odvolací argumentace, což se v daném případě stalo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod [číslo]). 6. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 249.000 Kč s příslušenstvím tvořeným úroky z prodlení, představující kupní cenu automobilu Hyundai i40, [registrační značka], který žalovaný prodal žalobci kupní smlouvou ze dne [datum], od které žalobce po reklamaci vad (vadná geometrie zadní nápravy) pro jejich neodstranění ve lhůtě 30 dnů vyplývající z ustanovení § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, přípisem ze dne [datum] odstoupil a žádal vrácení kupní ceny. 7. Vedle zákona o ochraně spotřebitele soud I. stupně vztah účastníků posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ o. z.“. Žalobu zamítl s tím, že lhůta 30 dnů daná zákonem o ochraně spotřebitele žalovanému k odstranění„ vady zadní nápravy – geometrie“ sice nebyla dodržena, ale došlo k jejímu prodloužení v důsledku toho, že si žalobce objednal výměnu nádrže kapaliny ostřikovačů, která již s reklamací vad nesouvisela. K převzetí opraveného vozidla byl vyzván dne [datum], na což již nereagoval. Navíc ani dokazováním nebylo zjištěno, že by žalobcem vytýkané vady nebyly odstraněny, a to ani po žalovaným tvrzené reklamační opravě. <i>8. Podle § 2106 odst. 1 písm. d) o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo odstoupit od smlouvy.</i> <i>9. Podle odst. 2 téhož ustanovení kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit.</i> <i>10. Podle § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.</i> <i>11. Podle § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona [číslo] Sb., prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či služby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečné