19 CO 160/2022-80 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem rozhodl soudu I. stupně takto: I. Žalovaná je povinna vyklidit a vyklizenou žalobci předat bytovou jednotku [číslo] v domě [adresa] v katastrálním území Veveří, obec Brno, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na nákladech řízení částku 15.057,43 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení]. 2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Předně namítala, že soud I. stupně nepostupoval správně, pokud rozhodl bez její účasti na jednání, že není pravdou, že by obstruovala v důsledku svých omluv z neúčasti u jednání soudu I. stupně a ozřejmila i to, že se domnívala, že je právně zastoupená Mgr. [jméno], kterému však žádnou plnou moc nepodepsala. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k novému projednání, v jehož rámci by provedl celou řadu jí navržených důkazů na podporu jejích skutkových tvrzení. Uvedla dále, že se opakovaně snažila se žalobcem jednat o uzavření nájemní smlouvy, aby dala svému užívání bytové jednotky právní titul, avšak ze strany žalobce přicházely pouze výhrůžné telefonáty, resp. poněkud hrubé chování právního zástupce žalobce. Namítala, že soud I. stupně mohl alespoň přihlédnout k jejímu věku a zdravotnímu stavu a stanovit delší než zákonnou lhůtou k vyklizení bytové jednotky. Popsala i šikanózní jednání žalobce, kdy přišel se zámečníkem, před příjezdem přivolané policie však odešel, byly jí také zasílány výhružné SMS zprávy. Uvedla, že z opatrnosti paralelně podala k soudu I. stupně žalobu na zřízení práva odpovídajícího dočasnému věcnému břemeni bydlení. Právně argumentovala tak, že žalovaný o právu, které jí svědčilo ve smyslu § 744 občanského zákoníku, věděl, uzavřením manželství s Ing. [příjmení] byla posvěcena jejich rodinná domácnost a došlo k založení jejího práva bydlení ve smyslu ustanovení § 744 o. z. 3. Žalobce v písemném vyjádření k podanému odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného, když poukázal na to, že žalovaná nemá žádný právní důvod k užívání předmětného bytu a že flagrantně zneužívá právní systém, kdy užívá velký krásný byt v centru města zcela zdarma. 4. U jednání odvolacího soudu žalovaná ozřejmila, že nelže, pokud sdělovala jistá tvrzení stran alkoholismu matky žalobce, byla to pravda, neboť tato zemřela na cirhózu jater. Vyjádřila i to, že si je vědoma, že její právo bydlení zaniklo, proto si za pomoci své funkční rodiny shání dům s pečovatelskou službu, což bude podle jejího odhadu trvat asi 1 rok, než místo v tomto domě získá. Popřela, že by jí někdy žalobce navrhoval uzavření nějaké nájemní smlouvy, uvedla, že je ochotná platit nájem za užívání předmětného bytu a žádala, aby soud uvážil, že stěhování do nějakého meziprostoru předtím, než jí bude umožněno bydlet v domě s pečovatelskou službou, by bylo pro ni zdravotně i psychicky velmi rizikové. Navrhovala, aby odvolací soud lhůtu k vyklizení stanovil do 15 dnů poté, co jí bude přiznáno bydlení v pečovatelském domě. 5. Žalobce u jednání odvolacího soudu poukázal na skutečnost, že žalované dle § 744 občanského zákoníku svědčilo právo bydlení do smrti jejího manžela a toto právo dle § 767 odst. 1 občanského zákoníku zaniklo. Dále uvedl, že žalovaná opakovaně odkazovala na Mgr. [jméno] s tím, že ji zastupuje, vyplývá to i z listiny zaslané soudu, kde to výslovně stvrdila. Žalovaná je podle jeho názoru ve vyřizování svých záležitostí značně liknavá, tak jak se to projevilo v její neúčasti u jednání soudu, tak se to projevuje i v otázce uzavření nájemní smlouvy, kdy on jí uzavření nájemní smlouvy několikrát navrhoval, jeho návrhy vždy zůstaly bez odezvy. Teprve potom podal žalobu na vyklizení. Před dvěma lety jí dokonce navrhl, že nebude chtít nájemné zpět, jen do budoucna, ale ani to svou odezvu nenašlo. Současný právní zástupce zcela vyloučil, že by byl vůči žalované někdy neslušný. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející, jakož i obsah spisu a dospěl k závěru, že o odvolání žalované je důvodné pouze částečně, a to co do lhůty k vyklizení. 7. Soud I. stupně se zcela správně vypořádal se skutkovým stavem věci, provedl dokazování v potřebném rozsahu a z provedeného dokazování dovodil zcela správné skutkové závěry. Na tyto skutkové závěry přiléhavě aplikoval právo a s nastolenou materií se vyrovnal srozumitelným způsobem. Odvolací soud v zásadě nemá nic, co by chtěl ke správnému odůvodnění rozsudku soudu I. stupně stran rozhodnutí o meritu věci dodat, změnit či naformulovat jinak. Na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně tak může z valné části odvolací soud plně odkázat. Soud I. stupně nepochybil ani v tom, že jednal a věc rozhodl v nepřítomnosti žalované, její omluvy totiž správně vyhodnotil a v zájmu plynulosti řízení jednal, i přes druhou nikoli včasnou a řádnou omluvu žalované z neúčasti. Jediný odlišný pohled má odvolací soud na otázku lhůty vykonatelnosti, a to mimo jiné i s ohledem na novou skutečnost, nastalou v odvolacím řízení, že žalovaná usiluje o získání bytu v domě s pečovatelskou službou, což bude trvat přibližně 1 rok. Odvolací soud ani nepovažoval za nutné provádět obsáhlé dokazování o zdravotním stavu žalované, neboť je mu zřejmé, že žalovaná i s ohledem na svůj pokročilý věk trpí řadou nemocí, není důvod jí nevěřit, že má kardiovaskulární, neurologické a psychické potíže, pro které může být v takovém domě s pečovatelskou službou umístěna, pakliže byly u ní lékaři shledány. Odvolací soud si je vědom nepříznivosti nastalé situace pro žalovanou, která na jedné straně skutečně bydlí v předmětném bytě bez právního důvodu, na druhé straně se však stala uživatelkou tohoto bytu v důsledku sňatku s Ing. [příjmení], k němuž se přestěhovala ze svého bytu, který předtím vrátila. Žalovaná tak již nemá žádný jiný svůj byt, do kterého by se mohla alespoň načas přestěhovat a jediné, o co teď aktuálně usiluje, je umístění v domě s pečovatelskou službou. Odvolací soud důsledně zvážil nově tvrzené skutečnosti žalovanou, že by jakýkoliv meziprostor mezi předmětným bytem a domem s pečovatelskou službou znamenal pro ni zásah do fyzického i psychického zdraví, a bylo by to pro ni s ohledem na její věk velmi náročné se dvakrát stěhovat. Z tohoto důvodu, po zvážení všech okolností, i s přihlédnutím k tomu, že sám žalobce žalované nabízel uzavření nájemní smlouvy, z čehož lze dovodit, že byt pro sebe aktuálně nepotřebuje, stanovil nakonec odvolací soud delší lhůtu vykonatelnosti, a to právě v délce trvání jednoho roku od právní moci rozsudku. Na tomto místě však je třeba žalovanou poučit, že není možné, aby předmětný byt užívala zadarmo, jak doposud činila a stále činí, že je zapotřebí se s žalobcem finančně vyrovnávat za užívání, a to podle jeho požadavku za dobu minulou i za dobu budoucí. Nebylo by totiž spravedlivé přiznávat žalované ve smyslu poslední věty ustanovení § 767 odst. 1 občanského zákoníku, respektive za použití institutu dobré víry, delší lhůtu vykonatelnosti a na druhé straně ještě víc zasahovat do práv žalobce, který by musel strpět bezplatné užívání bytu žalovanou. Takové rozhodnutí by bylo velmi nespravedlivé a odvolací soud proto apeluje na obě strany sporu, aby se stran úplaty na užívání dohodly, respektive použily i instrumentu soudní žaloby, pokud k dohodě nedojde. Odvolací soud, tedy jak již bylo shora uvedeno, zvážil nakolik zasáhne do jinak oprávněného práva žalobce, aby žalovaná předmětný byt vyklidila za situace, kdy žalobce není občanem České republiky a nikdy v řízení netvrdil, že by byt pro své bydlení či bydlení někoho jiného potřeboval, naopak, jak již bylo řečeno, spokojil by se s užíváním bytu žalovanou za úplatu. Nastolený stav tímto rozhodnutím považuje odvolací soud za spravedlivé řešení poměrně nešťastného skutkového stavu, respektive skutkových okolností, do kterých se žalovaná po smrti svého manžela dostala. 8. Vycházeje z výše uvedeného proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku o věci samé podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil jen v délce trvání lhůty k plnění, kdy žalované stanovil povinnost předmětný byt vyklidit do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku. Jinak byl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrzen, což platí i pro zcela správný nákladový výrok, kdy soud I. stupně rozhodl správně jak co do základu, tak co do výše nároku žalobce na náhradu nákladů řízení před ním; na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně v této části lze zcela odkázat. 9. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 3 o.s.ř. kdy v odvolacím řízení zcela úspěšný žalobce, jeho neúspěch byl totiž v zásadě velmi nepatrný, a nikoli v meritu věci jako takovém, je oprávněn požadovat po žalované náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem Tyto náklady jsou představovány náklady právního zastoupení advokátem, který v odvolacím řízení vykonal 2 úkony právní služby spočívající v podání písemného vyjádření k odvolání a v účasti