§ 744 občanský zákoník – Vznik práva bydlení manžela
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 1. 7. 2018 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 744 občanského zákoníku stanoví, že pokud má jeden z manželů výhradní právo bydlet v domě nebo bytě (jiné než nájemní), vzniká uzavřením manželství druhému manželu právo bydlení. Toto právo vzniká i tehdy, pokud jeden z manželů získá takové výhradní právo během trvání manželství. (§ 744 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 1. 7. 2018)
Klíčová fakta
- Týká se: manžel
- Judikatura: na § 744 odkazuje 11 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
Je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů výhradní právo umožňující v domě nebo bytě bydlet, a je-li to jiné právo než závazkové, vznikne uzavřením manželství druhému manželu právo bydlení. Vznikne-li jednomu z manželů takové výhradní právo za trvání manželství, vznikne tím druhému z manželů právo bydlení.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud jeden z manželů vlastní dům nebo byt, má druhý manžel právo v tomto obydlí bydlet.
- Toto právo bydlení vzniká automaticky uzavřením manželství, nebo v okamžiku, kdy jeden z manželů získá výhradní právo k obydlí během manželství.
- Právo bydlení se týká situací, kdy jeden z manželů má k obydlí například vlastnické právo, věcné břemeno užívání nebo právo stavby.
Příklad
Pan Novák vlastní dům, ve kterém bydlí. Když si vezme paní Svobodovou, paní Svobodová automaticky získává právo bydlení v domě pana Nováka.
Na co si dát pozor
- Tento paragraf se netýká nájemního práva, které je upraveno v § 745.
- Právo bydlení vzniká pouze v případě, že jde o výhradní právo jednoho z manželů, které není závazkové (např. nájemní smlouva).
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 744
Jak soudy aplikují § 744
Na tomto skutkovém základě odvolací soud dovodil, že žalovanému sice k vyklizovaným nemovitostem vzniklo po uzavření manželství s žalobkyní právo bydlení ve smyslu § 744 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), avšak toto právo mu ještě před rozvodem manželství zaniklo poté, co žalobkyně v roce 2021 opustila rodinnou domácnost, kterou s ním zde vedla.
Po právní stránce dovodil, že žalobci vzniklo a nadále svědčí právo bydlení ve smyslu § 744 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. z.“). Jeho požadavek na zpřístupnění nemovitostí však shledal rozporným s dobrými mravy.
V důsledku toho předmětný byt není obydlím manželů ve smyslu § 743 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a žalovaná tak nemá k bytu právo bydlení podle § 744 o. z. ani žádný jiný vztah, který by vylučoval jeho vyklizení.