19 CO 167/2022-53 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18.7.2022, č.j. 63 C 98/2021-37, bylo rozhodnuto takto: I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 14.447.043,90 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech řízení částku 1.500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, v němž nesouhlasil s posouzením věci soudem I. stupně, když dle něj i následná údržba zeleně byla součástí díla, na kterou se musela vztahovat záruka, částečné protokolární předání a převzetí díla stavby 01 proběhlo dne [datum], předání stavby 02 proběhlo dne [datum] a údržba zeleně byla předána dne [datum], pětiletá záruční doba začala běžet u každé z těchto částí díla v jiný okamžik, který je určen dnem protokolárního předání a převzetí dané části díla a v případě údržby zeleně má tedy záruční doba skončit až dne [datum]. Rozebíral, co se rozumí dílem dle obchodního zákoníku s tím, že má za to, že údržba zeleně je způsobilým předmětem smlouvy o dílo a má na ni být poskytována pětiletá záruka. Dále rozebíral, že k novaci závazku dojít nemohlo, protože podle smlouvy účastníků musely mít změny a doplňky smlouvy formu písemných dodatků. Navrhl, aby napadený rozsudek byl změněn a žalobě bylo vyhověno. 3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání sdělil, že rozsudek soudu I. stupně je věcně správný a navrhl, aby byl potvrzen. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. S tím, co vzal soud I. stupně za prokázané na skutkovém stavu z provedených důkazů, se odvolací soud ztotožňuje, a proto na skutková zjištění soudu I. stupně také odkazuje, když účastníci další návrhy na dokazování nevznášeli, a to ani v odvolacím řízení. Ze správně a úplně zjištěného skutkového stavu vyvodil soud I. stupně i zcela správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud rovněž ztotožňuje, a proto i na právní závěry dle rozsudku soudu I. stupně odkazuje. Účastníci byli ve shodě, že dvě části díla byly řádně předány, tak jak je uvedeno v bodu 8. odůvodnění rozsudku, tj. první část – odstranění (odtěžení) znečištěných sedimentů a rekonstrukce břehů na řece [obec] v km 4,685 - 8,750 byla po provedení předána [datum] a druhá část – odvedení odpadních vod z průmyslové zóny [obec] byla po provedení prací předána [datum], takže k provedeným pracem běžela dohodnutá pětiletá záruční lhůta od [datum] a končila k [datum], do kdy byla také sjednána bankovní záruka dle smlouvy účastníků (ta měla trvat po dobu provádění díla a trvání záruční lhůty). Součástí činnosti vymezené zde jako první část byla i úprava nezpevněných zatravněných ploch – urovnání, ohumusování, osetí travním semenem a náhradní výsadba dřevin a popínavých rostlin, což bylo součástí předání k [datum], od kdy běžela pětiletá záruční doba. Účastníci se dále dohodli, že po ukončení výstavby bude ještě žalovaný po dobu pěti let zeleň udržovat, tj. do [datum], shrabávat a odvážet listí, kontrolovat zachycení kmenů stromků ke kůlům i ochranu proti okusu, provádět průklest stromů a drcení větví, případně doplnit uhynulé či poškozené stromky či keře, což žalobce (na rozdíl od žalovaného) považoval za dílo s tvrzením, že ve vztahu k těmto činnostem mu běžela pětiletá záruční lhůta až od [datum] (respektive dle žalobce mu byla údržba zeleně předána [datum]), tudíž dle něj měl žalovaný držel bankovní záruku 14 447 043,9 Kč i po [datum] (do října 2024), což nedržel a z toho odvozoval žalobce nárok na smluvní pokutu 10 % z ceny díla, tj. na žalovanou částku. 5. Dle názoru odvolacího soudu, ve shodě se soudem I. stupně (viz body 8. a 9. odůvodnění napadeného rozsudku) i žalovaným, to, že v době běhu pětileté záruční lhůty od [datum] do [datum] udržoval žalovaný dohodnutým způsobem zeleň, nebylo dílem ve smyslu § 536 obchodního zákoníku, neboť to tak nebylo dohodnuto a vylučuje to povaha těchto činností – odvoz listí, průklest stromů, zálivka, drcení větví, přichycení stromků ke stávajícím kůlům či výměna poškozených keřů a podobně, představuje jen servis provedené části díla (viz i bod [číslo] technické zprávy – po ukončení výstavby se navrhuje systematická údržba zeleně). § 536 obchodního zákoníku hovoří o určité věci (kterou lze zhotovit, udržovat, opravit nebo upravit) s tím, že by zde měl být nějaký hmotně zachytitelný výsledek činnosti, aby se dalo mluvit o díle. Zde ovšem žádná určitá věc nebyla a žalobce v dané lokalitě nemá po datu [datum] co reklamovat (ani nic nereklamoval) a čím víc jde čas, tím víc je to zřejmé – dnes již rozhodně nemůže reklamovat třeba špatné drcení větví v roce 2018 nebo nedostatečné uvázání stromků ke kůlům z roku 2017 či například chybně provedené shrabání a odvoz listí z roku 2019. Na dané pětileté údržbě zeleně se (v souvislosti s údržbou, nikoli s výstavbou) prostě nemohou vyskytnout reklamovatelné vady a žalobci nevznikla a ani nevznikne v této souvislosti žádná újma. Jinak v přírodě je normální, že po předání v říjnu 2019 tam mohou třeba hned na jaře 2020 vyrazit husté keře z náletových semínek, které nijak nesouvisí s kvalitou předchozí údržby, příroda se průběžně mění v závislosti na mnoha faktorech od počasí po vliv zvířat i lidí a představa, že by dnes mohl někdo něco z dané údržby zeleně do října 2019 označit za reklamovatelnou vadu, je úplně zcestná. 6. Uplatňovaný nárok žalobce tak není dán, kdyby na něm ovšem něco bylo, odvolací soud by jej dle § 301 obchodního zákoníku zmoderoval na 0 Kč, protože hodnota i význam zajišťované povinnosti by byly nulové. Žalobce potvrdil, že v souvislosti s danou údržbu zeleně (v době 2014 až říjen 2019) až do rozhodnutí odvolacího soudu nic nereklamoval a je zjevné, že mu tímto žádná újma nevznikla a ani nevznikne. Bylo by také v rozporu s dobrými mravy, aby žalovaný za dané situace (kdy žalobce nemá co reklamovat) musel držet bankovní záruku v žalované výši, když celá pětiletá údržba zeleně měla hodnotu jen 1 235 000 Kč (a částka evidentně šla především na platy pracovníků odvážejících listí a podobně). S ohledem na vše uvedené byl rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrzen, včetně výroku II. o nákladech řízení, u něhož odvolací soud odkazuje na přesné odůvodnění dle napadeného rozsudku. 7. O nákladech řízení odvolacího rozhodoval odvolací soud dle § 224 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšnému žalovanému, nezastoupenému advokátem, právo na 300 Kč za účast u jednání odvolacího soudu dle § 1 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.