19 CO 193/2022-153 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10.2.2022, č.j. 72 C 203/2020-104, bylo rozhodnuto takto: I. Žalovaná je povinna vyklidit byt [číslo] o velikosti 3+1, ve 4. nadzemním podlaží v budově [adresa] na ulici [ulice a číslo] v [obec], a vyklizený jej předat žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 890 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání s tím, že soud se nezabýval otázkou adekvátní výše nájemného a stavu bytu a pouze odkazoval na předchozí soudní řízení a ona je přesvědčena, že soud se tím a odůvodněností výpovědi z nájmu i nyní zabývat měl. Tvrdila, že již v předchozích řízeních došlo k porušení jejích procesních práv, zejména ve věci Městského soudu v Brně sp.zn. 247 C 91/2014, kde nebyla dostatečně poučena o možnosti požádat o ustanovení zástupce a dostala ho až v odvolacím řízení, tj. dle ní pozdě pro uplatňování důkazů či tvrzení. Uvedla, že soud nebral v potaz důkaz evidenčním výpočtovým listem z [datum], kde jí bylo vypočteno nájemné 5 818 Kč, tedy přesně v takové výši, jakou po celou dobu platila, což ona vnímá jako uznání žalobkyně, že jednostranně zvýšené nájemné, které požadovala před podáním výpovědi z nájmu, nebylo stanoveno správně. Dále tvrdila, že povinnost, aby předmětný byt vyklidila, je v rozporu s dobrými mravy s ohledem na vybavení, které do bytu za více než 50 let vnesla, na to, že žalobkyně se o opravy domu nestará i na to, že jako starobní důchodce nedisponuje finančními prostředky na hrazení vyššího nájemného za jiné bydlení. Navrhla, aby napadený rozsudek byl změněn a žaloba byla zamítnuta, případně aby byl zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. 3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání sdělila, že soud se správně nezabýval a ani nemohl zabývat stavem bytu, možnou výší slevy z nájemného ani evidenčním listem z roku 2019, jelikož tyto otázky nejsou nijak relevantní pro řízení o vyklizení nemovitosti a o těchto otázkách již navíc bylo pravomocně rozhodnuto v jiných řízeních, na které poukázala. Poukázala i na to, že dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp.zn. 19 Co 28/2021, kterým byla potvrzena platnost výpovědi z roku 2016, bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR, č.j. 26 Cdo 1489/2022-208, a následně byla usnesením Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 2372/22 odmítnuta i její ústavní stížnost. Uvedla, že důrazně odmítá, že by její jednání vůči žalované mělo být v rozporu s dobrými mravy a považuje takové tvrzení s ohledem na rozhodné skutečnosti za zcela nemístné, když žalovaná soustavně porušovala nájemní smlouvu už od roku 2010, žalobkyně při hájení svých práv postupovala celou dobu s ohledem na situaci žalované velice zdrženlivě, přičemž jí opakovaně (neúspěšně) nabízela smírné řešení ve formě alternativního bydlení, přičemž žalovaná opakované nabídky na zcela vyhovující náhradní bydlení odmítala a odmítá, ačkoliv si je vědoma, že nemá jakýkoliv právní důvod k užívání bytu. Sdělila, že žalovaná tedy dlouhodobě odmítá jakékoliv smírné řešení věci, včetně nabídek žalobkyně na náhradní bydlení a odpuštění stávajících dluhů a žalovanou vznesená námitka rozporu vyklizení s dobrými mravy, tak není ničím jiným než zcela neoprávněnou a nemorální žádostí, aby žalovaná mohla nadále bez jakéhokoliv právního důvodu byt užívat za podmínek, které si v rozporu s právními předpisy stanovila od roku 2010 zcela svévolně a dle svého uvážení. Navrhla, aby napadený rozsudek byl potvrzen. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. S tím, co vzal soud I. stupně za prokázané na skutkovém stavu, se odvolací soud plně ztotožňuje, a proto na skutkové závěry soudu I. stupně také odkazuje, přičemž účastníci další návrhy na dokazování vznášeli, a to ani v odvolacím řízení; k jednání odvolacího soudu se řádně předvolaný zástupce žalované ani žalovaná bez omluvy nedostavili a odvolací soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř. Ze správně a úplně zjištěného skutkového stavu vyvodil soud I. stupně i zcela správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud rovněž ztotožňuje, a proto i na právní závěry soudu I. stupně odkazuje, když odůvodnění napadeného rozsudku je úplné, výstižné, přesvědčivé i věcně správné. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně coby vlastnice předmětného bytu [číslo] specifikovaného ve výroku rozsudku (viz výpis z katastru nemovitostí i předchozí soudní rozhodnutí ve věcech účastníků), dala žalované, v němž byla nájemkyní předmětného bytu (viz body 5. a 20. odůvodnění rozsudku) výpověď z nájmu tohoto bytu s datem [datum], doručenou žalované [datum] dle § 2288 odst. 1 písm. a) OZ pro hrubé porušování povinností nájemce (že dlouhodobě nebylo řádně placeno nájemné a náklady na službě). Žalovaná se proti výpovědi bránila žalobou na neoprávněnost a neplatnost výpovědi dle § 2290 OZ, ovšem její žaloba byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2020, č.j. 61 C 90/2016-92, jenž byl posléze potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2021, č.j. 19 Co 28/2021-160, když výpověď z nájmu byla shledána důvodnou, řádnou a mající všechny náležitosti; dovolání žalované bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 6. 2022, č.j. 26 Cdo 1489/2022-208, a následně byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta i její ústavní stížnost, a to usnesením Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp.zn. II.ÚS 2372/22. Výpovědi z nájmu z [datum] se tak žalovaná neubránila, takže uplynutím tříměsíční výpovědní době, běžící po doručení výpovědi od [datum], tj. k [datum], jí nájem bytu zanikl a od [datum] je v bytě bez právního důvodu a byt nevyklidila ani přes výzvy a podanou žalobu. 5. Žalovaná se především bránila poukazy na dobré mravy, tj. tím, že by uložení povinnosti, aby byt vyklidila, bylo v rozporu s dobrými mravy, ale i v tomto se odvolací soud plně ztotožňuje s tím, co k tomu uvedl soud I. stupně v bodu 22. odůvodnění rozsudku, tj. že její poukazy na dobré mravy nejsou opodstatněné. Žalovaná je v bytě bez právního důvodu již skoro 7 let (od [datum]) a odmítla i velmi vstřícné návrhy žalobkyně ohledně náhradního bydlení na stejné adrese (zohledňující dlouholeté bydlení žalované na této adrese a vztah k danému místu) s menší bytovou jednotkou v přízemí (zohledňující věk žalované, to, že není třeba chodit do schodů i finanční možnosti žalované), jenž byla nedávno zrekonstruovaná (což zohledňuje výhrady žalované ke stavu předmětného bytu); žalobkyně též nabízela žalované, že se při vyklizení bytu vzdá svých pohledávek vůči ní, což vstřícnost přístupu žalobkyně ještě umocňuje. K zamítnutí žaloby tzv. protentokrát není žádný důvod (žalovaná k tomu ani jakýkoli dočasný důvod netvrdila), bytové náhrady nový občanský zákoník nezná a poměry žalované byly zohledněny v přiznání delší než patnáctidenní zákonné lhůty k vyklizení. S ohledem na výše uvedené, když žalobkyně se důvodně a v souladu s §§ 1040 až 1042 OZ domáhá vyklizení předmětného bytu žalovanou, užívající byt dlouhodobě bez právního důvodu, byl rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrzen, včetně výroku II. o nákladech řízení, u něhož odvolací soud odkazuje na přesné odůvodnění napadeného rozsudku. 6. O nákladech řízení dovolacího rozhodoval odvolací soud dle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů, které jí vznikly za právní zastoupení za odměnu zástupci za 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po 1 500 Kč dle § 7 bod 4, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, k čemuž náleží 2 režijní paušály po 300 Kč za tyto úkony dle § 13 advokátního tarifu a náhrada 21 % DPH z částky 3 600 Kč, tj. částka 756 Kč, takže celkové náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí 4 356 Kč. 7. Ve výroku III. odvolací soud vyslovil, že České republice – Městskému soudu v Brně se náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává, když náklady ustanoveného advokáta žalované bude hradit stát, ovšem na straně neúspěšné žalované (jenž by jinak náklady státu hradila dle § 148 odst. 1 o.s.ř.) jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.