28 CO 140/2021-166 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobci částku 7 987 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 111 476,97 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 125 824,26 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). V části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 7 987 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 111 476,97 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 125 824,26 Kč soud prvního stupně žalobu zamítl (II. výrok). Rozhodl dále, že řízení o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 236,34 Kč se zastavuje (III. výrok) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (IV. výrok). 2. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti II. a IV. výroku, podal odvolání žalobce. Nesouhlasil se závěry soudu prvního stupně prezentovanými zejména v 25. odstavci odůvodnění napadeného rozsudku. Uvedl, že žalovaná byla od samého počátku osobně účastna smluvního vztahu, tj. smlouvy o hypotečním úvěru, čerpala finanční prostředky ve výši 600 000 Kč poskytnuté žalobcem na základě této smlouvy a zavázala se je vrátit za podmínek v této smlouvě sjednaných. Vzhledem k tomu, že si žalovaná své smluvní povinnosti řádně a včas neplnila, uplatnil žalobce úvěrové opatření spočívající v požadavku na úplné splacení jistiny ve výzvě ze dne [datum] odeslané na adresu žalované, kterou uvedla jako korespondenční adresu v bodě 9.3 smlouvy o úvěru. Skutečnost, že si žalovaná tuto výzvu nepřevzala, stejně jako další listiny – vyrozumění podle § 406 odst. 1 obchodního zákoníku ze dne [datum] a předžalobní výzvu k zaplacení pohledávky ze dne [datum], nelze přičítat k tíži žalobce. Naopak to byla žalovaná, která se měla řádně starat o své závazky vůči žalobci a příchozí poštu přebírat v situaci, kdy si musela být vědoma skutečnosti, že poskytnutý úvěr řádně nehradí a nespoléhat na to, že jej bude hradit druhý spoludlužník. Žalovaná žalobce neinformovala ani o změně doručovací adresy a v otázce řešení svých závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru s žalobcem po mnoho let (od roku 2010 do roku 2021) nekomunikovala. Peněžitý dluh je dluhem donosným a je tudíž na žalované, aby svůj dluh plnila, nikoliv na žalobci, aby upomínal žalovanou. Tím, kdo porušil své závazky ze smlouvy, je tedy výlučně žalovaná, která byla povinna starat se o jejich řádné a včasné plnění. Nečinnost žalované nelze přičítat k tíži žalobce, jenž by podle napadeného rozsudku měl nést spoluvinu za ignorující a neaktivní přístup žalované. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený II. výrok rozsudku soudu prvního stupně změnil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci poplatky ve výši 7 987 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 111 476,97Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 125 824,26 Kč. 3. Žalovaná se ve svém vyjádření k odvolání ztotožnila se závěry soudu prvního stupně. Uvedla, že respektuje, jakým způsobem se soud prvního stupně vypořádal s otázkou promlčení, avšak poukázala na § 406 obchodního zákoníku, jehož výklad nepovažuje za jednoznačný. Navrhla, aby napadený II. výrok rozsudku soudu prvního stupně byl potvrzen. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden v I. a III. výroku a v tomto rozsahu nabyl samostatně právní moci. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu prvního stupně dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 15 974 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 222 953,94 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 251 884,86 Kč. V žalobě uvedl, že dne [datum] byla mezi žalobcem na straně jedné a žalovanou a [jméno] [jméno] na straně druhé uzavřena smlouva o hypotečním úvěru, na základě které byl žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 600 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a Sazebník poplatků. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky a poplatky za služby poskytované v souvislosti s úvěrem formou sjednaných pravidelných splátek nejpozději do [datum]. V důsledku neplnění smluvních povinností ze strany žalované žalobce uplatnil úvěrové opatření spočívající v požadavku na úplné splacení jistiny ke dni [datum]. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla uplatněna přihláškou v rámci insolvenčního řízení úpadce [jméno] [jméno] vedeného u Krajského soudu v Brně pod. sp. zn. [insolvenční spisová značka] O této skutečnosti byla žalovaná informována v souladu s § 406 obchodního zákoníku ve vyrozumění ze dne [datum]; tím vůči žalované přestala běžet promlčecí doba. Žalobce obdržel na zajištěnou pohledávku plnění ve výši 572 784,36 kč, které bylo použito na úhradu celé dlužné jistiny a části dlužného úroku ve výši 18 567,78 Kč. Usnesení o zrušení shora označeného konkursu nabylo právní moci dne [datum]. Ke dni [datum] činila pohledávka žalobce celkem částku 490 812,80 Kč, což je součet všech žalobou uplatněných nároků žalobce. Žalovaná ve vyjádření k žalobě vznesla námitku promlčení nároku s odůvodněním, že bez ohledu na běžící insolvenční řízení vůči [jméno] [jméno] žalobci nic nebránilo soudně vymáhat pohledávku po žalované, byla-li tato pohledávka dle tvrzení žalobce splatná dne [datum]. Žalobce však po dobu téměř deseti let vůči žalované ničeho nečinil a zcela účelově nechal narůstat úroky a úroky z prodlení. Takový postup žalobce je v rozporu s dobrými mravy. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu co do části úroků z prodlení ve výši 236,34 Kč zpět, a to v návaznosti na administrativní chybu v datu splatnosti pohledávky, která nastala dnem [datum] namísto chybně uvedeného data [datum]. 6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění odkázal na ustanovení § 497, § 396 odst. 1, § 406 odst. 1 a § 397 obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“) a § 6 odst. 1 a § 517 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) s ohledem na přechodné ustanovení uvedené § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). Uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem, žalovanou a jejím manželem byla platně uzavřena smlouva o hypotečním úvěru v souladu s obchodním zákoníkem, na základě které žalovaná s manželem obdrželi od žalobce finanční plnění ve výši 600 000 Kč. Platně byly sjednány taktéž úroky, jejichž výše odpovídá ustanovením občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, stejně tak poplatky dle příslušeného Sazebníku. Dlužníci neplnili řádně a včas své povinnosti ze smlouvy, proto žalobce v souladu s úvěrovými podmínkami uplatnil svůj požadavek na úplné splacení jistiny pohledávky k datu [datum]. Námitku promlčení shledal soud jako nedůvodnou. Na daný smluvní vztah dopadá podle § 397 obch. zák. obecná čtyřletá promlčecí lhůta, která započala běžet ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, jež nastala dnem [datum]. Promlčecí lhůta byla přerušena dnem podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení vůči manželovi žalované (dne [datum]) až do doby skončení tohoto řízení (dnem [datum]). O zahájením insolvenčním řízení a přerušení běhu promlčecí lhůty byla žalovaná v souladu s § 406 odst. 1 obch. zák. informována dopisem ze dne [datum]. Žaloba vůči žalované byla uplatněna dnem [datum], pohledávka žalobce tak není promlčena. K námitce žalované ohledně placení úroku z úvěru soud uvedl, že věřitel má právo na úroky z úvěru až do doby úplného zaplacení jistiny, pokud se smluvní strany nedohodnou jinak. V dané věci se žalobce s dlužníky jinak nedohodl, proto má jako věřitel právo na úrok až do [datum], kdy byla zaplacena jistina. Vedle toho má žalobce do doby zaplacení jistiny také právo požadovat úroky z prodlení. V tomto postupu soud neshledal rozpor s dobrými mravy. Soud dále konstatoval, že žalobce jako věřitel od zesplatnění úvěru až do doby podání žaloby v této věci vůči žalované aktivně nevykonával žádné úkony vedoucí k zaplacení jistiny dříve než až v insolvenčním řízení, a to jen vůči jednomu ze solidárně zavázaných dlužníků, tedy, s řádnou péčí se nestaral o vymožení celé pohledávky vůči všem solidárně zavázaným dlužníkům a v důsledku této nečinnosti tak samotná jistina byla neúměrně navýšena o úroky z úvěru a úroky z prodlení. Na straně druhé to byla žalovaná, která by svým aktivním přístupem mohla zabránit a ovlivnit konečnou výši jak úroků, tak úroků z prodlení. Protože se o svůj závazek nestarala, splátky úvěru neprováděla a vše ponechala na druhém dlužníkovi, i žalovaná zavinila neúměrné navýšení těchto úroků a úroků z prodlení. Obě st