28 CO 178/2021-140 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 129 550 Kč s 36,5% úrokem z prodlení ročně z částky 129 036,60 Kč od [datum] do zaplacení (I. výrok) a povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 45 902 Kč k rukám jejího zástupce (II. výrok), to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku v celém jeho rozsahu podal žalovaný odvolání. Namítl, že soud prvního stupně se v napadeném rozsudku nevypořádal se všemi námitkami a skutkovými tvrzeními žalovaného. Odůvodnění rozsudku nevyhovuje požadavkům stanoveným v § 157 odst. 2 o. s. ř. Soud v podstatě převzal názory žalobkyně, s celou řadou důkazů svědčících ve prospěch žalovaného se naprosto nezabýval a tyto nikterak nehodnotil. Závěry soudu se nezakládají na racionálním zjištění a napadené rozhodnutí se tak jeví nepřezkoumatelné. Žalovaný trval na tom, že nárok žalobkyně je promlčen. Nárok žalobkyně neuznal rovněž z důvodu, že mu jako ručiteli žalobkyně nesdělila stav tvrzené pohledávky a že žalobkyně nereagovala na nabídku žalovaného na odkup předmětu leasingu a vozidlo zpeněžila pod cenou, čímž došlo ke škodě, která se následně ve vztahu k žalovanému projevila v zůstatku mezi zápornou a kladnou položkou. V popsaném jednání žalobkyně spatřoval žalovaný i rozpor s dobrými mravy. Tvrdil rovněž, že se nelze domáhat zaplacení splátek leasingu po odstoupení od leasingové smlouvy. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne, případně aby tento rozsudek zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že soud prvního stupně v napadeném rozsudku řádně vypořádal se všemi námitkami žalovaného. K promlčení nároku nedošlo, neboť mezi účastníky hlavního závazkového vztahu došlo k dohodě na prodloužení promlčecí lhůty na 10 let. Nesouhlasila rovněž s tím, že by vozidlo prodáno pod cenou, neboť žalobkyně nechala zpracovat znalecký posudek a vozidlo prodala za vyšší cenu, než bylo v tomto posudku stanoveno. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v žalobě, která byla soudu doručena dne [datum], ve spojení s vyjádřeními ze dne [datum] a [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 129 550 Kč s 36,5% úrokem z prodlení ročně z částky 124 036,60 Kč od [datum] do zaplacení. V žalobě uvedla, že žalobkyně uzavřela se [právnická osoba] jako příjemcem leasingu dne [datum] leasingovou smlouvu, na jejímž základě poskytla předmět nájmu – osobní automobil. Žalovaný se smlouvou o ručení ze dne [datum] zavázal, že jako ručitel uhradí pohledávky z leasingové smlouvy, pokud tak neučiní příjemce leasingu. Smlouva byla dne [datum] v souladu s článkem VII. odst. 4 písm. a) obchodních podmínek finančního leasingu předčasně ukončena z důvodu neplacení, předmět leasingu byl příjemci leasingu odebrán a po jeho následném prodeji za cenu 340 000 Kč včetně DPH bylo dne [datum] vyhotoveno tzv. finanční vyrovnání z předčasně ukončené leasingové smlouvy, na jehož základě vznikl žalobkyni nárok na zaplacení žalované částky. Celkovou dlužnou částku ve výši 129 550 Kč tvoří součet -) současné hodnoty budoucích splátek ve výši 299 920,30 Kč dle čl. VII. odst. 10 obchodních podmínek finančního leasingu -) dlužných leasingových splátek ve výši 70 722,50 Kč, -) náhrady škody ve výši 9 385,50 Kč představující náklady na servisní práce na vozidle, doplnění kapaliny a jeho parkovné, -) smluvní pokuty ve výši 25 000 Kč za porušení povinnosti hlavního dlužníka přistavit předmět leasingu, a to dle čl. X odst. 4 obchodních podmínek -) úroků z prodlení z opožděných splátek ve výši 5 513,40 Kč, od něhož byla odečtena prodejní cena vozidla ve výši 280 991,70 Kč (bez DPH). Uvedenou částku příjemce leasingu neuhradil ani přes písemnou výzvu žalobkyně ze dne [datum] a neučinil tak ani žalovaný jakožto ručitel, přestože k tomu byl doporučeným dopisem ze dne [datum] a předžalobní upomínkou ze dne [datum] písemně vyzván. 6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě vznesl námitku promlčení žalovaného nároku s tím, že počátek běhu a délka promlčecí lhůty se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem účinným do 31.12. 2013 (dále jen„ obč. zák“) a splatnost tvrzených položek nastala nejpozději k datu [datum], kdy bylo realizováno finanční vypořádání. Navíc, přinejmenším část nároku je nárokem na náhradu škody, u níž je promlčecí lhůta dvouletá, a u plnění ve splátkách počíná běžet promlčecí lhůta jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Žalovaný dále s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2155/2007, namítl, že přestože byla leasingová smlouva jednostranným právním úkonem vypovězena, je nutno tuto výpověď, danou v souladu se všeobecnými podmínkami, považovat za odstoupení od smlouvy. Pokud by vztah účastníků byl hodnocen jako obchodní závazkový vztah, běh promlčecí lhůty by se řídil ustanovením § 394 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“) ode dne, kdy žalobkyně od leasingové smlouvy odstoupila. Žalobkyně svůj nárok řádně procesně uplatnila až počátkem roku 2018, tedy po uplynutí zákonné promlčecí doby. V tomto směru je irelevantní, že žalobkyně tentýž nárok uplatnila žalobou podanou v rozhodčím řízení u rozhodce JUDr. Bc. [jméno] [příjmení], Ph.D., který sice nálezem ze dne [datum] č. j.  [číslo], uplatněný nárok žalobkyně přiznal, nicméně tento nález byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne [datum], č.j. [jednací číslo], pravomocně zrušen. Žalovaný zdůraznil, že vztah mezi ním a žalobkyní je vztahem spotřebitelským, poukázal na to, že v celé věci figuroval jako ručitel a žalobkyně porušila svou povinnost, když nesdělila žalovanému stav tvrzené pohledávky, resp. i skutečnosti týkající se nehrazení leasingových splátek ze strany příjemce leasingu, a rovněž vytkl, že vozidlo bylo žalobkyní zpeněženo pod cenou. Na nabídku žalovaného, v níž deklaroval zájem o odkup předmětu leasingu za podstatně vyšší cenu, žalobkyně reagovala s odstupem času tak, že vozidlo již bylo prodáno jinému zájemci. Při vypořádání je nutné vždy posuzovat přiměřenost ceny, za níž byl předmět leasingu prodán a dle názoru žalovaného prodejem vozidla pod cenou žalobkyně poškodila žalovaného o částku téměř 100 000 Kč. Takový postup žalobkyně by měl být podroben přezkumu i z hlediska jeho souladu s dobrými mravy. Konečně žalovaný tvrdil, že se nelze domáhat zaplacení splátek leasingu po odstoupení od leasingové smlouvy. 7. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že žalobkyně a [právnická osoba] uzavřely leasingovou smlouvu jako smlouvu nepojmenovanou v souladu s § 269 odst. 2 obch. zák. a bylo otázkou smluvní volnosti, jak si smluvní strany vzájemná práva a povinnosti ve smlouvě, resp. ve všeobecných smluvních podmínkách v souladu s ustanovením § 273 odst. 1 obch. zák. upravily. Bylo prokázáno, že příjemce leasingu byl v prodlení s placením leasingových splátek, došlo tím k předčasnému ukončení smlouvy ze strany žalobkyně a žalobkyni vznikl dle čl. VII. odst. 10 obchodních podmínek nárok na finanční vyrovnání ve výši žalované částky, přičemž uvedený článek obsahuje přesný popis, jak bude výše nároku žalobkyně zjištěna. [ulice] dlužník ani přes výzvy žalobkyně žalobou uplatněnou částku 129 550 Kč neuhradil. Žalovaný se podpisem smlouvy o ručení stal podle § 303 obch. zák. ručitelem za závazky hlavního dlužníka z leasingové smlouvy včetně závazků plynoucích ze zániku vztahu touto smlouvou založeného a bylo tak jeho povinností tento závazek vůči žalobkyni zaplatit. Soud neshledal důvodnou námitku promlčení, neboť účastníci hlavního závazkového vztahu si v souladu s § 401 obch. zák. dohodli v článku X. odst. 2 obchodních podmínek prodloužení promlčecí doby ohledně práv žalobkyně z leasingové smlouvy i práv vzniklých v důsledku případného porušení leasingové smlouvy či jejího předčasného ukončení na 10 let ode dne, kdy začne běžet promlčecí doba poprvé, a pro počátek běhu promlčecí doby je podstatné odstoupení od leasingové smlouvy (v obchodních podmínkách označené jako„ výpověď“), ke kterému došlo nejdříve dne [datum]. Desetiletá promlčecí doba zajištěného závazku tedy stále běží, předmětné právo mohlo být vůči ručiteli v návaznosti na výzvu k plnění uplatněno nejdříve dne [datum]. Právo bylo v souladu s leasingovou smlouvou uplatn