44 CO 160/2022-67 — Krajský soud v Brně

1. Podanou žalobou domáhali se žalobci ve smyslu ust. § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (dále jen OdpŠk) odškodnění nemajetkové újmy, která jim měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení, vedených u Okresního soudu [obec] – venkov pod sp. zn. 4 Nc 3307/2011 a Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 49 Cm 11/2013. Každý ze žalobců požadoval odškodnění v peněžité podobě, a to v částce 137 375 Kč, když na základě předběžného projednání nároku u Ministerstva spravedlnosti jim byla před zahájením řízení dne [datum] vyplacena každému částka 72 625 Kč, kterou však považují za nedostatečnou. 2. Shora označeným rozsudkem soud žalobě vyhověl co do částky 82 739 Kč s příslušenstvím pro každého ze žalobců (výrok I.), co do částky 54 636 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok II.) a výrokem III. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. 3. Soud I. stupně shledal nárok žalobců na náhradu nemajetkové újmy důvodným, co do požadované výše však toliko částečně. Nejprve se zabýval určením délky souběžně vedených řízení sp. zn. 4 Nc 3307/2011 (řízení A) a sp. zn. 49 Cm 11/2013 (řízení B) a učinil závěr, že řízení A) bylo zahájeno dne [datum], kdy byla žaloba doručena soudu a žalobci se o podání žaloby dozvěděli z přípisu JUDr. [příjmení] ze dne [datum], pravomocně bylo ukončeno dne [datum]. Řízení B) bylo zahájeno dne [datum] a skončilo dnem [datum]. Vzhledem k tomu, že žalobci požadovali odškodnění od [datum], učinil závěr, že posuzovaná řízení trvala celkem 8 let a 87 dní a tuto celkovou dobu řízení tak označil za nepřiměřenou, a to s ohledem na konkrétní průběh obou řízení. 4. Co se týká řízení A), jeho předmětem byl soudní prodej zástavy, tj. nemovitého majetku ve vlastnictví žalobců, žalobci v řízení měli postavení žalovaných s tím, že žalobu podala společnost [právnická osoba] za účelem uspokojení pohledávky, kterou na ni postoupila [právnická osoba], se kterou žalobci uzavřeli dne [datum] zástavní smlouvu z důvodu zajištění pohledávek původního věřitele vůči úvěrovému dlužníku společnosti [právnická osoba] Řízení bylo vedeno před jedním stupněm soudní soustavy, ve věci lze shledat určitou míru složitosti, když účastníci byli vyzváni k doplnění skutkových tvrzení, řízení bylo dne [datum] přerušeno do pravomocného skončení konkurzního řízení, vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 32 K 1/97, týkajícího se úpadce společnosti [právnická osoba], když bylo zjištěno, že nemovitý majetek byl správkyní konkurzní podstaty úpadce opětovně zanesen do konkurzní podstaty. 5. V řízení pak následuje sledování průběhu konkurzního řízení a lhůtování spisu, usnesením ze dne [datum] je rozhodnuto o záměně účastníků na straně žalobce z důvodu dalšího postoupení pohledávky, dne [datum] je soudu doručeno zpětvzetí žaloby bez udání důvodu, usnesením ze dne [datum] soud rozhodl o zastavení řízení, usnesení nabylo právní moci dne [datum]. 6. Předmětem řízení B) bylo vyloučení majetku žalobců, tj. nemovitých věcí v k. ú. [obec] u [obec], z majetkové podstaty úpadce společnosti [právnická osoba] Toto řízení bylo rovněž vedeno pouze před jednáním stupněm soudní soustavy, určitou míru složitosti soud shledal v tom, že účastníci byli vyzváni k doplnění svých tvrzení, nejednalo se o běžný, jednoduchý spor. V tomto řízení soud shledal nedůvodné průtahy v období od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], v období let 2015 [číslo] soud v podstatě nekonal, kdy opakovaně k žádostem sděluje, že věc čeká na nařízení jednání, reálně konané jednání dne [datum] je k žádosti účastníků odročeno z důvodu jejich snahy o mimosoudní vyřízení věci, která je úspěšná a vede ke zpětvzetí žaloby ze strany žalobců dne [datum] (důvodem je skutečnost, že žalovaný vyjmul nemovitost ze soupisu konkurzní podstaty úpadce, když dne [datum] byla na účet konkurzní podstaty složena částka 100 000 Kč), usnesením ze dne [datum] soud řízení zastavil, usnesení nabylo právní moci dne [datum]. 7. Pro určení výše přiměřeného zadostiučinění se pak soud zabýval jednotlivými kritériemi, upravenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk a učinil následující závěry: a) celková délka posuzovaných řízení činila 8 let a 87 dní a byla shledána nepřiměřenou, soud tak zvolil z rozmezí odškodnění ve výši 15 000 – 20 000 Kč / rok řízení za první 2 roky odškodnění ve výši 15 000 Kč za rok, za 3–8 rok částku 18 000 Kč, kterou dále modifikoval, b) v řízeních shledal určitou míru složitosti s tím, že se nejednalo o běžný, jednoduchý spor, ale z tohoto důvodu nebyla náhrada nijak modifikována, c) co se týká jednání poškozených, pak poukázal na dvě žádosti žalobců o odročení jednání v řízení B), které však shledal jako legitimní, nenaplňující znaky obstrukčního jednání a z tohoto kritéria nevyvodil žádné závěry ve směru snížení či zvýšení odškodnění, d) v postupu soudu v řízení B) shledal značné průtahy a nečinnost a z tohoto důvodu zvýšil odškodnění o 20 %, e) co se týká významu předmětu řízení pro poškozené, pak ten vyhodnotil jako zásadní, neboť zejména ve sporu B) se jednalo o majetek žalobců, který dlouhodobě budovali, udržovali a zvelebovali a trávili zde volný čas s rodinou a zvýšení významu předmětu řízení pak spatřoval v tom, že řízení B) byli žalobci nuceni zahájit opakovaně po 5 letech poté, co prvotní žaloba, vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55/ 32 Cm 21/99, o které nebylo rovněž meritorně rozhodnuto, kdy správkyně úpadce [právnická osoba] již v roce 1999 sepsala do majetkové podstaty úpadce tento nemovitý majetek a následně jej v roce 2008 vyloučila a řízení bylo zastaveno na základě zpětvzetí žaloby a následně bez dalšího opětovně v roce 2013 tento majetek opět sepsala, čímž došlo k vyvolání nového excindačního sporu, pro který byl přerušen spor A). Tento postup dle soudu uvedl žalobce opakovaně do dlouhodobě stresové situace a soud tuto okolnost zhodnotil navýšení odškodnění o 25 % za 3-8 rok trvání řízení. 8. Na rozdíl od žalovaného se soud I. stupně neztotožnil s krácením zadostiučinění z důvodu sdílené újmy, když má za to, že každý ze žalobců samostatně svým způsobem vnímal a prožíval újmu v podobě ztráty trvalého místa odpočinku (chaty v [obec] u [obec]). 9. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. 10. Proti výroku I. citovaného rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání a namítal nesprávné právní posouzení věci a nesprávná skutková zjištění nalézacího soudu. Pochybení nalézacího soudu žalovaný spatřuje již při stanovení celkové doby řízení, dále při posuzování kritérií přiměřenosti délky řízení, zejména v otázce navýšení odškodnění z důvodu postupu soudu, významu řízení pro žalobce a neakceptace tzv. sdílené újmy. 11. Žalovaný má za to, že bez ohledu na atypický výpočet částky zadostiučinění se nejedná o mimořádný případ zřetele hodný, odůvodňující opakované navyšování, a to nejprve určení základní částky za první 2 roky, tuto pak za 3-8 rok řízení navýšit o 20 % z důvodu postupu soudu a takto vypočítanou částku za 3-8 rok řízení opětovně navýšit z důvodu zvýšeného významu. 12. Co se týká celkové doby řízení, její určení nalézacím soudem se žalovanému jeví nesprávným, a to co do určení začátku, kdy soud vyšel z tvrzení žalobců, že se o existenci žaloby, vedené u Okresního soudu [obec] – venkov pod sp. zn. 4 Nc 3307/2011 dozvěděli z dopisu JUDr. [příjmení] ze dne [datum], který jim měl podání žaloby avizovat, a proto tvrdí, že počátek doby řízení je třeba stanovit datem [datum]. Žalovaná má obecně za to, že ze skutečnosti, že tvrzený věřitel doručí tvrzenému dlužníkovi předžalobní výzvu s pohrůžkou podání žaloby či avízo podání, ještě neplyne, že žalobu skutečně následně podá a nejinak tomu bylo i v daném případě. Žaloba ke dni [datum] podána nebyla, a proto je třeba při určení počátku doby vycházet z data [datum], kdy byla žalobcům zaslána žaloba a tímto okamžikem nastala jejich nejistota ohledně výsledku řízení. Konečným okamžikem řízení je pak den [datum], kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí – usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2019, č. j. 49 Cm 11/2013-200. Celková doba řízení tak trvala od [datum] do [datum], tj. 7 let a 11 měsíců, nikoli 8 let a 87 dní. 13. Co se týká kritéria dle ust. § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk, tedy kritéria postupu orgánů veřejné moci, soud dospěl k navýšení o 20 %. K tomu žalovaný uvádí, že řízení u Okresního soudu [obec] – venkov sp. zn. 4 Nc 3307/2011 – řízení A) – průtahy netrpělo a bylo přerušeno z důvodu vedení jiného řízení, v řízení u Krajského soudu v Brně sp. zn. 49 Cm 11/2013 – řízení B) – byly shledány dva průtahy, avšak tato skutečnost již byla zhodnocena v závěru, že řízení bylo shledáno nepřiměřené. Pokud následně ty stejné skutečnosti byly důvodem, pro které nalézací soud o 20 % navýšil zadostiučinění, tato tytéž skutečnosti byly přičteny dvakrát a je otázkou, zda lze takový postup akceptovat. S odkazem na rozhodnutí 30 Cdo 1240/2013 a 30 Cdo 2527/2019 žalovaný konstatuje, že samotná existence nesprávného úředního postupu spočívaj