49 CO 20/2022-177 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 23.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23.000 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.) a k povinnosti zaplatit žalobci v téže lhůtě na náhradě nákladů řízení částku 40.002 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. 2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 23.000 Kč s příslušenstvím, představující část vyplaceného stabilizačního příspěvku, s tím, že žalované vznikla povinnost uvedenou částku vrátit, neboť nedodržela závazek k setrvání v pracovním poměru u žalovaného po dobu dvou let, k němuž se zavázala ve smlouvě o poskytnutí náborového příspěvku, kterou účastníci uzavřeli dne [datum]. 3. Žalovaná se uplatněnému nároku bránila tvrzením, že žalobce nemá nárok na vrácení žalované částky, neboť on sám si neplnil povinnosti ze smlouvy o poskytnutí náborového příspěvku (měl žalobkyni vyplatit příspěvek v celkové výši 100.000 Kč, vyplatil však pouze částku 30.000 Kč), že požadavek na vrácení náborového příspěvku poté, co u žalovaného odpracovala 20 měsíců oproti dohodnutým 24 měsícům je v rozporu s dobrými mravy, že jí žalobce neoprávněně strhl ze mzdy za 5, [číslo] celkovou částku 7.000 Kč, opakovaně vůči ní porušoval pracovněprávní předpisy (nepřiznával jí řádnou mzdy a zákonné příplatky, nerespektoval její zdravotní omezení a neumožnil jí vykonávat jinou pracovní pozici případně rozvázat pracovní poměr dohodou, neproplácel jí dovolenou a neposkytl zápočtový list) a vzhledem k tomu, že žalovaný nereagoval na její opakované stížnosti, rozvázala nakonec pracovní poměr výpovědí. 4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, která mezi účastníky nebyla sporná, že dne [datum] uzavřeli pracovní smlouvu na dobu neurčitou s tříměsíční zkušební dobou, na základě níž byla žalovaná u žalobce zaměstnána od výše uvedeného data jako„ řidič MKD“ s tím, že obvyklé místo výkonu práce byla [územní celek], že účastníci uzavřeli téhož dne„ Smlouvu o poskytnutí náborového příspěvku zaměstnanci“, ve které se žalovaná zavázala nastoupit do pracovního poměru u žalovaného a setrvat v něm po dobu alespoň dvou let (24 měsíců) a žalobce se zavázal za to poskytnou žalované stabilizační příspěvek v celkové výši 100.000 Kč, splatný ve splátkách, jejich výše a splatnost byla ve smlouvě dohodnuta, že ve smlouvě si účastníci ujednali i to, že žalované zaniká nárok na náborový příspěvek a je povinna ho vrátit v plné výši 100.000 Kč hrubého do 30 dnů ode dne ukončení pracovního poměru v případě, zanikne-li její pracovní poměr jiným způsobem než výpovědí ze strany zaměstnavatele pro důvod podle § 52 písm. a/ až c/ zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce nebo dohodou z týchž důvodů, tedy pokud zanikne zejména výpovědí ze strany zaměstnance, a že pracovní poměr žalované u žalobce byl rozvázán výpovědí žalobkyně bez uvedení důvodu ze dne [datum], doručené žalobci [datum] a pracovní poměr skončil uplynutím dvouměsíční výpovědní doby ke dni [datum]. Dále se soud I. stupně zabýval námitkami žalobkyně, že vrácení náborového příspěvku je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaný sám nedodržel závazek k vyplacení celé dohodnuté částky 100.000 Kč a vrácení náborového příspěvku požaduje poté, co u něm žalobkyně pracovala 20 měsíců z ve smlouvě dohodnutých 24 měsíců, že žalobce provedl dvě neoprávněné srážky ze mzdy v celkové výši 7.000 Kč, že žalobkyni řádně nevyplácel mzdu, příplatky a náhradu za dovolenou, a že nerespektoval její zdravotní stav a nepřevedl ji na jinou práci, v důsledku čehož se rozhodla pracovní poměr ukončit výpovědí. Zde vzal za prokázáno, že žalobce zastavil výplatu náborového příspěvku žalované na základě její žádosti, žalovaná se však nedostavila k podpisu písemného dodatku smlouvy. Dále dospěl k závěru, že žalovaná v řízení neunesla břemeno tvrzení (a v důsledku toho ani břemeno důkazní) ohledně své obrany založené na tvrzení, že žalobce se vůči ní dopustil porušování pracovněprávních předpisů, a že toto jednání žalobce se stalo důvodem rozvázání pracovního poměru Žalovaná ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., kterého se jí dostalo na jednání soudu I. stupně dne [datum] dostatečně svá tvrzení neprecizovala a setrvala na veskrze obecných konstatováních, bez náležité specifikace a časového ukotvení. Navrhla-li k prokázání svých tvrzení výslech bývalého spolupracovníka [jméno] [příjmení], eventuelně svou účastnickou výpověď, soud I. stupně navržené důkazy neprovedl s odůvodněním, že nebylo jasné, jaká konkrétní tvrzení by těmito důkazními prostředky měla být prokázána, jednalo by se tak o vyšetřovací důkazy, které nejsou v řízení, které je ovládáno zásadou projednací, přípustné. Pokud žalovaná namítala, že jí žalobce ze mzdy neoprávněně srazil částku 2.000 Kč a 5.000 Kč, soud I. stupně tuto skutečnost neshledal pro rozhodnutí ve věci relevantní, když na nárok žalobce na vrácení vyplaceného náborového příspěvku neměla tato srážka ze mzdy žádný vliv, neboť i kdyby byly částky sraženy neoprávněně, žalobce si o ně ponížil žalovanou částku (na náborovém příspěvku vyplaceno 30.000 Kč, žalobou požadováno vrácení pouze částky 23.000 Kč). S ohledem na výše uvedené skutečnosti proti soud I. stupně žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku 23.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení tak, jak byly žalobcem požadovány.