54 CO 211/2022-106 — Krajský soud v Brně

1. Soud prvního stupně rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá určení, že je výlučnou vlastnicí pozemků parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa], [obec], stavba stojí na pozemku parc. [číslo] a [číslo], parc. [číslo] zahrada, parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, na pozemku stojí stavba – rodinný dům [adresa], [obec], stavba je součástí pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, na pozemku stojí stavba – rodinný dům [adresa], [obec], stavba je součástí pozemku parc. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí u [anonymizována čtyři slova], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], k. ú. [územní celek] (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 12 342 Kč (výrok II.). 2. Určení vlastnictví k označeným nemovitým věcem (dále jen„ předmětné nemovitosti“) se žalobkyně domáhá na podkladě tvrzení, že jako tehdy jejich výlučná vlastnice spoluvlastnický podíl na nich o velikosti ideální ½ žalovanému v průběhu jejich manželství, které bylo tehdy harmonické (darovací smlouvou uzavřenou dne [datum]), darovala. Protože se ale vztahy mezi účastníky s odstupem času začaly zhoršovat a žalovaný se pod vlivem alkoholu, který začal často a nadměrně požívat, choval hrubě k ní i k její matce, která předmětné nemovitosti s účastníky spoluužívá z titulu věcného břemene, a protože žalobkyně toto jeho chování, které lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů, vnímá jako psychické týrání a ponižování, které mu nehodlá prominout, dopisem ze dne [datum] žalovanému sdělila, že odstupuje od darovací smlouvy a vyzvala jej k vrácení daru, čímž tento dar v souladu s ustanovením § 2072 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, odvolala pro nevděk. Pokud jde o konkrétní chování žalovaného, poukázala žalobkyně na tři případy, které byly projednávány jako přestupek proti občanskému soužití, a dále na obvinění její osoby ze strany žalovaného z krádeže finančních prostředků, které se ukázalo být nepravdivým. 3. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že za trvání manželství účastníků, které bylo uzavřeno dne [datum] a pravomocně rozvedeno dnem [datum], žalobkyně žalovanému darovala spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech o velikosti jedné ideální poloviny, kdy tyto nemovitosti doposud užívají společně a bydlí zde i matka žalobkyně, které bylo v minulosti zřízeno věcné břemeno dožití. Vztahy mezi účastníky i mezi žalovaným a matkou žalobkyně se postupně zhoršovaly, docházelo buď k oboustranným hádkám nebo naopak mezi sebou vůbec nekomunikovali. Žalovaný se především pod vlivem alkoholu opakovaně o žalobkyni a její matce vyjadřoval vulgárně, v domě bouchal dveřmi, jeho jednání ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] byla řešena za účasti Policie ČR. V souvislosti s chováním při incidentech ve dnech [datum], [datum] a [datum], kdy došlo k hádkám, v nichž žalovaný žalobkyni, popřípadě její matku označil vulgárními výrazy, k tomu dne [datum] a [datum] bouchal dveřmi a nádobím a dne [datum] nádobím házel, byl shledán vinným spácháním přestupku ublížení na cti a narušení občanského soužití. Dne [datum] žalovaný na policii nahlásil krádež finančních prostředků v částce 300 000 Kč, uvedený obnos byl následně policií v jeho věcech nalezen. Protože darovací smlouva byla uzavřena před [datum] (a tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále jen„ občanského zák.“, vysvětlil prvostupňový soud s odkazem na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu, že také nárok na vrácení daru je nutné poměřovat tímto zákonem, i když k „ nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárkyně žádá vrácení daru, došlo až po [datum], tj. po datu, kdy nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ o. z.“). Nárok žalobou uplatněný tak posuzoval za použití ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), které vyložil za použití rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 137/2002, a ustanovení § 630 obč. zák., též vyloženého s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na jeho rozsudky ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1620/2001, ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, ze dne 28. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 33 Cdo 2781/2009, a usnesení ze dne 26. 6. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1302/2007 a ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 33 Cdo 3053/2008. Při právním hodnocení věci vyšel soud prvního stupně z toho, že žalobkyně splnila podmínky, za kterých se může vrácení daru domáhat, v podobě jednostranného právního úkonu, kterým ve vztahu k žalovanému vrácení daru uplatnila, jakož i uvedení v něm konkrétních skutečností, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči ní a její matce, kdy takto uvedla jednání žalovaného ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]. Poté, co konstatoval, že na požadovaném určení má žalobkyně naléhavý právní zájem, dospěl k závěru, že i když bylo prokázáno, že žalovaný se vůči žalobkyni při incidentech ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] choval v rozporu se zásady slušného chování, kdy jí, popřípadě její matku označoval velmi vulgárními výrazy a bouchal při tom v domě dveřmi a nádobím, nedosahuje ani v jednom případě takové chování dostatečné intenzity, aby to bylo s ohledem na všechny okolnosti daného případu možno kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. V této souvislosti pak vysvětlil, že vztahy mezi účastníky včetně vztahu mezi žalovaným a matkou žalobkyně dlouhodobě nejsou bezproblémové, kdy jednou z příčin jejich zhoršování bylo požívání alkoholu žalobcem, které bylo i následně hlavním důvodem rozvodu manželství. Napjaté vztahy se na jedné straně projevovaly oboustrannými hádkami ohledně domu a zahrady nebo na druhé straně úplnou absencí jakékoliv komunikace. Napětí mezi účastníky pak vyvrcholilo v souvislosti se zahájením řízení o rozvod, se kterým žalovaný zpočátku nesouhlasil; konkrétně konflikt, k němuž došlo dne [datum], byl reakcí žalovaného na podání uvedeného návrhu. Nicméně v průběhu žádného z incidentů nedošlo k fyzickému napadení, žalovaný nebyl Policií ČR z místa bydliště vykázán, ke konfliktům a hádkám dochází vzájemně, obě strany spatřují v chování druhého naschvály. V jednotlivých prokázaných skutcích soud prvního stupně neshledal ani soustavnost z časového hlediska. Jednání žalovaného spočívající v oznámení ztráty finanční částky 300 000 Kč pak dle názoru soudu prvního stupně sice mohlo ze subjektivního pohledu žalobkyně působit jako ponižování, z objektivního hlediska se však nejedná o chování, které by zjevně porušovalo dobré mravy. Dále pak soud prvního stupně s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 190/2010, odmítl jako neprokázané tvrzení, že žalovaný vede v důsledku své závislosti na alkoholu trvale nezřízený život. 4. V návaznosti na plný procesní úspěch žalovaného ve věci mu soud prvního stupně přiznal za použití ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. plnou náhradu nákladů řízení, kdy částkou 12 342 Kč vyčíslil náklady, které žalobce vynaložil na zastupování advokátem. 5. Proti rozsudku soudu prvního stupně se odvolala žalobkyně, která mu vytýkala, že nepřihlédl ke všem skutečnostem tvrzeným v žalobě a že nesprávně vyhodnotil předložené důkazy. Žalobkyně v odvolání uvedla, že soudu prvního stupně předložila dostatek důkazů, z nichž je patrno, že chování žalobce je v rozporu s dobrými mravy a ani projednávání jeho chování před přestupkovou komisí nevedlo k žádnému zlepšení. S tím, že soud prvního stupně tyto skutečnosti nepovažuje za dostatečné důvody pro vrácení daru, se nemůže ztotožnit. Zdůraznila, že žalovanému darovala nemovitosti za zcela jiné situace, než je nyní, a to v době, kdy se jejich manželství jevilo jako spokojené a kdy věřila, že jí žalovaný bude oporou i ve stáří. V žalobě přitom nechtěla podrobně popisovat všechna jeho negativní chování, nyní jí však nezbývá – s ohledem na názor prvostupňového soudu, že chování žalovaného nenaplňuje zákonné podmínky k vrácení daru – než skutečný stav, který ji vedl k rozhodnutí podat žalobu o rozvod manželství a následně žádat i o vrácení daru, předestřít; v návaznosti na to žalobkyně v samostatném podání uvedla„ časovou osu“ coby přehled událostí spojených v negativním chováním žalovaného ve vzájemném soužití účastníků od uzavření manželství doposud. S rozvodem manželství, o který žalobkyně požádala v roce 2021, žalovaný zpočátku nesouhlasil; konflikt, k němuž došlo dne [datum], byl reakcí na podání tohoto návrhu. Konkrétní jeho chování v rozporu s dobrými mravy bylo prokázáno ve čtyřech incidentech ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] a nyní se projednává u přestupkové komise další přestupek proti občanskému soužití. Žalobkyně nesouhlasí se soudem prvního stupně v tom, že jeho chování nenaplňuje znaky hrubého porušení dob