54 CO 50/2023-227 — Krajský soud v Brně

1. Soud prvního stupně rozsudkem vyhověl žalobě, kterou se žalobci po změně žaloby připuštěné usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 23. 9. 2022, č. j. 6 C 37/2021-174, které nabylo právní moci dne 29. 9. 2022, domáhali vůči žalovanému určení, že mají ve společném jmění manželů (dále též jen„ SJM“) pozemek parc. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek parc. [číslo] oba zapsané u [anonymizována čtyři slova], [stát. instituce] pro k. ú. a [územní celek] na listu vlastnictví [číslo] dále že žalobci mají v podílovém spoluvlastnictví, a to každý v rozsahu svého spoluvlastnického podílu o velikosti ½, pozemek parc. [číslo] který je zapsán u [anonymizována čtyři slova], [stát. instituce] pro k. ú. a [územní celek] na listu vlastnictví [číslo] (dále též jen„ předmětné nemovité věci“ nebo„ darované nemovité věci“ – výrok I.). O nákladech řízení rozhodl výrokem II. téhož rozsudku tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům k rukám jejich právního zástupce částku 43 188 Kč. 2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 80 a § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), která vyložil s ohledem na právní závěry vyjádřené v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 124/2020, ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2132/2019, ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 437/2020, ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3771/2019, tím, že žalobci jako dárci vyzvali v souladu se zákonem žalovaného jako obdarovaného k vrácení darovaných nemovitých věcí výzvou ze dne [datum], čímž došlo k obnově jejich vlastnictví k předmětným nemovitým věcem, a to v režimu, jak uvedeno ve vztahu ke každé jednotlivé věci shora. 3. Vyšel přitom ze zjištění, že žalobci získali vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem na základě postupní smlouvy ze dne [datum] registrované [anonymizována dvě slova] dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], a to v případě pozemku parc. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. [číslo] jako spoluvlastníci do bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále též jen„ BSM“), v případě pozemku parc. [číslo] jako spoluvlastníci do rovnodílného podílového spoluvlastnictví každý ideální ½. Darovací smlouvou obsaženou v notářském zápisu sepsaném JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou [anonymizována dvě slova] ve [obec], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], [anonymizováno] [číslo], pak žalobci darovali žalovanému jednu polovinu předmětných nemovitých věcí, čímž vznikl stav, kdy předmětné nemovité věci aktuálně jsou v katastru nemovití evidovány v podílovém spoluvlastnictví účastníků tohoto řízení tak, že žalovanému náleží spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½. a každému z žalobců pak spoluvlastnický podíl o velikosti id. ¼. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací] (dále též jen„ trestní rozsudek“), byl žalovaný (tam obžalovaný) uznán vinným, že v období přinejmenším od letních měsíců roku 2015 do [datum] ve společně obývané zemědělské usedlosti [číslo] či na jiných místech v obci [obec], okres [okres], se necitelně, bezohledně a hrubě zlým způsobem choval vůči své matce [jméno] [příjmení], narozené [datum], a to zejména tím způsobem, že (zpravidla po předchozím požití alkoholu) ji a současně i svého otce a jejího manžela [jméno] [příjmení], narozeného [datum], za použití různých vulgárních výrazů slovně napadal, narušoval jejich soukromí posloucháním za dveřmi vedoucími do jimi obývaných prostor, jakož i úmyslným poškozováním těchto dveří a nerespektováním jejich požadavku, aby do jejich prostor nevstupoval ve večerních hodinách, čímž je přinutil se v těchto prostorách uzamykat, a dále i tím, že různými způsoby atakoval i další příbuzné osoby během jejich návštěv u poškozených a od těchto návštěv je odrazoval, kdy takové chování obžalovaného mělo následky přinejmenším na psychice poškozené [jméno] [příjmení] spočívající v poruše přizpůsobení a úzkostně depresivních potížích, tedy týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a takový čin páchal po delší dobu, a tím spáchal zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 a 2 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Dopisem ze dne [datum] se žalobci prostřednictvím svého právního zástupce obrátili na žalovaného s výzvou k vrácení daru, přičemž odkázali na obžalobu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok], a rozsudek [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací]. Důvody vrácení daru jimi ve výzvě výslovně formulované doslovně odpovídají výroku trestního rozsudku, popř. ve zbývajícím rozsahu textu podané obžaloby. 4. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal odvolání žalovaný. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne. V důvodech odvolání s odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 931/99, a ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2088/2001, Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2021, č. j. 2 As 233/2019–50, a ze dne 28. 1. 2009, č. j. 8 As 31/2007–165, a Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2006, č. j. 9 Ca 257/2004–48, namítl nesprávnost skutkových zjištění (a na jejich základě i přijetí nesprávných právních závěrů) stran zániku předmětu darování v důsledku stavebních prací. Soudu prvního stupně též vytkl, že opominul zjištění a závěry znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], podle kterých došlo v důsledku stavebních činností k podstatným změnám původní stavby (rozšíření obytné plochy domu o 32 % oproti původnímu stavu a vybudování další bytové jednotky oproti původní jedné, kdy zůstala zachována pouze část původního obvodového nosného zdiva). S odkazem na zmíněný znalecký posudek lze podle odvolatele dospět k závěru, že původní dům byl v důsledku stavebních aktivit zbořen do té míry, že již nebylo patrno stavebně technické a funkční uspořádání prvního nadzemního podlaží. 5. Žalobci navrhli, aby bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno s odůvodněním, že toto se jako věcně správné vypořádává se všemi námitkami vznesenými žalovaným v průběhu řízení, a to včetně námitky, podle níž mělo údajně dojít k zániku původně darované věci její přestavbou. 6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (ust. § 204 odst. 1 o. s. ř.), že bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (ust. § 201 o. s. ř.) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 1 o. s. ř. à contr.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení mu předcházející, a nakonec dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Na tomto místě je třeba uvést, že soud prvního stupně o žalobě rozhodl již rozsudkem ze dne 17. 12. 2021, č. j. 6 C 37/2021-106, který však byl zrušen usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 8. 4. 2022, č. j. 54 Co 46/2022-138. V posledně odkazovaných rozhodnutích přitom nalézací soudy dovodily, že ve zde řešeném případě docházelo k jednání žalovaného proti dobrým mravům opakujícími se méně závažnými útoky v delším časovém období, které však ve svém součtu naplňují zákonné předpoklady pro uplatnění práva na vrácení daru podle § 630 obč. zák., přičemž k poslednímu závadnému jednání před doručením výzvy k vrácení daru a podáním žaloby došlo až dne [datum] (viz trestní rozsudek zmíněný shora). Počátek běhu promlčecí doby k uplatnění práva na vrácení daru, jejíž uplynutí žalovaný namítal v předcházejícím odvolacím řízení, je tedy nutno odvozovat právě od posledně uvedeného data. Žalobci se vrácení daru domáhali výzvou datovanou dnem [datum], která byla žalovanému doručena dne [datum], a žalobu na určení vlastnického práva podali dne [datum]. 8. Pokud jde údajné závadné chování, kterého se měl dopouštět vůči žalovanému žalobce a) (tedy údajné„ slovní a faktické pronásledování“, vyhledávání jeho přítomnosti a nestálé udělování nějakých pokynů, co má dělat a jak si má uspořádat život, a pokračování v takovém jednání v kalendářním roce 2020 a v letech následujících, přestože žalovaný žalobce a) žádal, aby odešel a toto nedělal), připomíná odvolací soud, že ani ohledně této námitky nemá důvod odchýlit se od jinak správného hodnocení a závěrů soudu prvního stupně, které byly vyjádřeny již v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ze dne 17. 12. 2021, č. j. 6 C 37/2021-106, byť posléze odvolacím soudem zrušeném, avšak z jiných důvodů. Pro stručnost pak lze připomenout, že z hlediska časového zařazení údajně docházelo k popisovanému závadnému chování žalobce a) jednak v době shodné s dobou, kdy se odehrály skutky, pro které byl žalovaný uznám vinným ze spáchání trestného činu, a dále pak i v době následující, když pro posledně uvedené pokračování se žalovaný dokonce obrátil s trestním oznámením i na Policii České