§ 119 občanský zákoník – Co se považuje za nemovitost
Občanský zákoník · 40/1964 Sb. · účinné od 20. 7. 2009 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 119 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, rozděluje věci na movité a nemovité a definuje, co se považuje za nemovitost. Věci se dělí na dvě základní kategorie: movité (které lze přemístit) a nemovité (které jsou pevně spojené se zemí). (§ 119 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 20. 7. 2009)
Klíčová fakta
- Judikatura: na § 119 odkazuje 211 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 40/1964 Sb.
(1) Věci jsou movité nebo nemovité.
(2) Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Věci se dělí na dvě základní kategorie: movité (které lze přemístit) a nemovité (které jsou pevně spojené se zemí).
- Nemovitostmi jsou vždy pozemky.
- Nemovitostmi jsou také stavby, které jsou se zemí spojeny pevným základem.
- Toto rozlišení je důležité pro řadu právních úkonů, například pro převody vlastnictví, zřizování zástavního práva nebo pro daňové účely.
Na co si dát pozor
- Definice nemovitosti je poměrně úzká a zahrnuje pouze pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.
- Ostatní věci, které nejsou pozemkem ani stavbou spojenou se zemí pevným základem, jsou považovány za movité.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 119
Jak soudy aplikují § 119
Nestalo-li se parkoviště v době jeho vzniku (před 1. 1. 2014) samostatnou nemovitostí (stavbou) ve smyslu § 119 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), je třeba na něj pohlížet jako na součást pozemku - parcely č. 3/6 (§ 505, § 506 odst. 1 o. z.). Z toho vyplývá závěr, že nebylo možné na základě smlouvy č. UZSVM/BVY/4294/2016-BVYM/B z 2. 6. 2017 převést vlastnické právo k parkovišti.
V rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 31 Cdo 691/2005, uveřejněného pod č. 76/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pozemní komunikace (v posuzovaném případě komunikace místní) může být samostatnou stavbou ve smyslu § 119 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, s tím, že právní vztahy k ní nemusí být totožné se vztahy k pozemku.
„Stavba jako nemovitost ve smyslu občanskoprávním (§ 119 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák“) není součástí pozemku a je věcí ve smyslu práva (§ 118 odst. 1 obč. zák.), jež může mít jiný právní osud než pozemek, na kterém je postavena.