58 Co 247/2022-341 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali po žalované zaplacení částky 1.230.000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 1. 10. 2021 do zaplacení (výrok I.) a oba žalobce zavázal společně a nerozdílně zaplatit žalované náklady řízení ve výši 119.185 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Žalobou doručenou soudu dne 26. 1. 2022 se žalobci (oprávněni společně a nerozdílně) jako vlastníci pozemků (v režimu společného jmění manželů) p. č. st. , Anonymizováno, , p. č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, domáhali po žalované zaplacení částky 1.230.000 Kč, jež představuje rozdíl mezi obvyklou cenou předmětných pozemků před přijetím Opatření obecné povahy č. 1/2016, územního plánu obce , adresa, (dále jen „OOP č. 1/2016“ nebo také „územní plán 2016“), jež nabylo účinnosti dne 18. 5. 2016, a obvyklou cenou pozemků po přijetí , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (před 1.540.000 Kč, po 310.000 Kč). Změnou územního plánu došlo ke změně funkčního využití pozemků, které byly původně určeny k zástavbě, nyní se na nich jakákoliv stavební činnost zakazuje. Pozemky jsou součástí oploceného výrobního areálu společnosti , právnická osoba, , jejímiž vlastníky jsou žalobci, a která vyrábí výrobky pro zdravotnický průmysl. Bylo nahrazeno původní opatření č. 1/2001, v němž byly pozemky p. č. , hodnota, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, zařazeny do Plochy pro výrobu, podnikatelské aktivity a výrobní služby (včetně zemědělských a řemesla), podle , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, jsou zařazeny do Plochy sídelní zeleně a není možné je zastavět. Pozemky žalobců p. č. st. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , p. č. st. , Anonymizováno, a východní část pozemku p. č. , hodnota, jsou novým územním plánem zařazeny do stabilizované plochy č. , hodnota, , na dotčených pozemcích je připuštěno ponechání stávajících objektů a zpevněných ploch, ale nepřipouští se jakékoliv zvyšování jejich stávající výškové hladiny zástavby ani změna jejich tvaru či objemu. Změna funkčního využití pozemků představuje omezení vlastnického práva žalobců, resp. práva na podnikání, když na těchto pozemcích není možné provést plánovanou zástavbu pro další rozšiřování podnikatelské činnosti žalobců a jimi vlastněné firmy. Ještě před přijetím OOP č. 1/2016 žalobci seznámili žalovanou se svým záměrem postavit na pozemku p. č. , hodnota, halu na skladování a na pozemcích bezprostředně přiléhajících k jejich nynějším stavbám realizovat rozšíření areálu o výrobní a skladovací prostory a manipulační plochy. Jedná se o kvalifikovaný případ omezení vlastnického práva ve smyslu stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS st. 2709, za které by jim měla být poskytnuta náhrada prostřednictvím přímé aplikace čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“).3. Soud prvního stupně učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobci jsou vlastníky mimo jiné pozemků p. č. st. , Anonymizováno, , p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, , jež se nacházejí v uzavřeném areálu bývalého zemědělského družstva. Dle územního plánu obce , adresa, z roku 2001 byly vymezeny v ploše „P2 - zemědělské výrobní plochy“, tedy území výroby a služeb v oblasti zemědělské výroby a umístění zařízení sloužících pro zabezpečování této výroby neslučitelné s bydlením. V roce 2016 nabyl účinnosti nový územní plán obce , adresa, , kterým byly mimo jiné vymezeny plochy sídelní zeleně, do kterých byly nově zařazeny předmětné pozemky žalobců o celkové výměře 3868 m2. Důvodem této změny byla ochrana významné kulturní památky, a to tvrze pocházející z 15. století, která se nachází v bezprostřední blízkosti areálu. Současně byly jiné pozemky ve vlastnictví žalobců v daném areálu, a to pozemky p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , o výměře cca 8500 m2, které byly v původním územním plánu obce , adresa, vymezeny jako plochy zemědělského půdního fondu a krajinné zeleně, zařazeny do plochy smíšené výrobní (tedy změněny z pozemků nezastavitelných na pozemky zastavitelné). Do doby nabytí účinnosti nového územního plánu (tj. do 18. 5. 2016) nepodali žalobci na stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí či stavebního povolení ohledně výstavby haly, když případný záměr žalobců postavit na pozemku p. č. , hodnota, halu byl pouze ve fázi zcela obecného záměru zachyceného ve studii, která byla prezentována zastupitelstvu obce , adresa, , případně odboru územní plánování stavebního úřadu , adresa, až v průběhu července 2015. Žádné další přípravné kroky pro realizaci záměru žalobci neučinili.4. Soud prvního stupně poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž vyplývá, že vlastník pozemku zpravidla nemá právo na to, aby byl jeho pozemek zařazen do jím požadované kategorie, případně aby byl v této kategorii napořád. O náhradě za omezení vlastnického práva by proto bylo možné uvažovat za situace, kdy vlastníkovi bude uloženo břemeno, které přesáhne spravedlivou míru. V usnesení ze dne 21. 7. 2009, sp. zn. , spisová značka, , rozšířený senát Nejvyššího správního soudu dovodil, že pokud územním plánem dojde k zásahům do vlastnického práva, jejichž intenzita přesáhne spravedlivou míru, kterou je vlastník bez větších obtíží a bez významnějšího dotčení podstaty svého vlastnického práva schopen snášet, nastupuje ústavní povinnost veřejné moci zajistit mu adekvátní náhradu ve shodě s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud v usnesení ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 202/20, dovodil, že „úprava náhrady‚ prokazatelných nákladů“ vyjádřená v § 102 stavebního zákona nezahrnuje kompenzaci za samotné snížení ceny pozemku v důsledku změny jeho funkčního využití. Pokud má však zásah do vlastnického práva v podobě omezení vyplývajícího z územního plánu takovou intenzitu, že omezení přesahuje míru spravedlnosti, je nutné uvažovat o přiznání náhrady na základě přímé aplikace čl. 11 odst. 4 Listiny za přiměřeného užití § 102 stavebního zákona, a to včetně ustanovení o subjektech povinných k výplatě náhrad, o lhůtách a procedurách k jejich poskytnutí a o soudní ochraně“.5. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v dané věci se nejedná o situaci předvídanou ust. § 102 stavebního zákona, když žalobci netvrdí, že by vynaložili náklady na přípravu výstavby, které by následně byly zmařeny. Podle § 102 stavebního zákona přitom nelze přímo odčinit škodu kvantifikovanou rozdílem cen zastavitelných a nezastavitelných pozemků.6. Je-li posuzováno, zda má vlastník pozemku právo na náhradu za omezení vlastnického práva na základě přímé aplikace čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod za přiměřeného užití § 102 stavebního zákona, je nutné také zohlednit prekluzivní lhůtu stanovenou v § 102 odst. 3 stavebního zákona (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Protože určení předmětných pozemků k zastavění bylo zrušeno po více než 5 letech po jejich včlenění do zastavitelné plochy (na základě územního plánu obce č. 1/2001, tj. v roce 2001), podle § 102 odst. 3 stavebního zákona ve znění zákona č. 350/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2013, žalobcům náhrada spočívající v poklesu cen pozemků ani na základě přímé aplikace čl. 11 odst. 4 LZPS za přiměřeného užití § 102 stavebního zákona nenáleží, pročež je nutné žalobu zamítnout.7. Současně soud prvního stupně uzavřel, že omezení vlastnického práva žalobců v posuzované věci nepředstavuje tzv. kvalifikovaný případ (ve smyslu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 202/20), a proto ani z tohoto důvodu nelze žalobcům právo na náhradu za omezení vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 4 LZPS přiznat.8. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 950/17, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 202/20, při posuzovaní, zda lze za snížení ceny pozemku v důsledku změny jeho funkčního využití přiznat určitou kompenzaci, je především nutné zohlednit legitimní očekávání vlastníka pozemku ohledně jeho konkrétního funkčního využití (např. realizace výstavby), resp. je nutné v konkrétním případě zohlednit existenci a intenzitu záměru vlastníka pozemku stavbu na pozemku realizovat. V projednávaném případě žalobci pouze v rovině svých podnikatelských vizí zamýšleli své pozemky využít k další výstavbě. Nepodnikli v tomto směru žádné přípravné kroky k získání příslušných správních rozhodnutí umožňujících zahájení výstavby, dokonce nepředložili ani projektovou dokumentaci, k níž by se mohl stavební úřad kvalifikovaně vyjádřit, nejednalo se o dlouhodobý podnikatelský zám