59 CO 240/2022-256 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [číslo] kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.814,49 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 858,97 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu pro částku 54.483,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 35.584,51 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14.928,03 Kč od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II.). Žalobkyni uložil povinnost uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 25.070 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného (výrok III.). Na náhradu nákladů státu, spočívajících ve znalečném, uložil žalobkyni povinnost uhradit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti částku 3.685,74 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok IV.) a žalovanému povinnost uhradit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti částku 235,26 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok V.). Žalobkyni uložil dále povinnost uhradit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti náhradu dalších nákladů státu spočívajících v doplatku znalečného v rozsahu 94 % ve výši, která bude stanovena v samostatném rozhodnutí soudu, do tří dnů od právní moci tohoto samostatného rozhodnutí (výrok V.) a žalovanému uložil dále povinnost uhradit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti náhradu dalších nákladů státu spočívajících v doplatku znalečného v rozsahu 6 % ve výši, která bude stanovena v samostatném rozhodnutí soudu, do tří dnů od právní moci tohoto samostatného rozhodnutí (výrok IV.). 2. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení toho, co vyplatila za období od listopadu 2019 do dubna 2020 poškozenému [jméno] [příjmení] jako náhradu škody za ztrátu na výdělku při invaliditě, neboť žalovaný zavinil dne [datum] při řízení vozidla pod vlivem alkoholu dopravní nehodu, při které došlo k poškození zdraví poškozeného. Soud I. stupně věc posuzoval podle § 10 odstavec 1, 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění účinném k [datum] a při rozhodování aplikoval také ustanovení § 39 a § 56 odst. 1 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb. Odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou poškozenému shledal soud I. stupně za naplněnou na základě rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 11. 2010 č. j. [číslo jednací]. Žalobkyni přiznal vůči žalovanému regresní nárok v částečném rozsahu, neboť považoval za prokázané, že u poškozeného není dáno takové zdravotní omezení, jaké bylo stanoveno ČSSZ. Dle znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] pokles pracovní schopnosti poškozeného byl od roku 2016 maximálně do 35 %, čemuž odpovídá invalidita I. stupně, a jeho zdravotní stav neodpovídal II. stupni invalidity s poklesem pracovní schopnosti nejméně 50 %. Soud I. stupně dovodil, že poškozený byl schopen vyššího pracovního nasazení a měl mít nárok na nižší invalidní důchod s ohledem na nižší stupeň invalidity. Při výpočtu náhrady za vyplacenou rentu soud I. stupně vyšel z průměrných hrubých mezd nástrojáře za rok 2019 a 2020, z nichž výpočtem zjistil čistou mzdu, následně z ní vypočetl 35 % představujících částku, která má být poškozenému kompenzována. Od takto vypočtené částky odečetl výši invalidního důchodu, který by poškozený v rozhodném období pobíral. Jelikož spoluzavinění poškozeného bylo dle nesporných tvrzení účastníků v rozsahu 30 % z důvodu nepoužití bezpečnostního pásu v autě, ponížil soud I. stupně vypočtený regres o 30 %. Soud I. stupně se neztotožnil s námitkou žalovaného, že pokud poškozený dostal fakticky zaplaceno na invalidním důchodu více, než kolik by činil jeho nárok, žalovaný by neměl být zavázán k žádné úhradě. Neztotožnil se ani s námitkou žalobkyně, že není oprávněna přezkoumávat zdravotní stav poškozeného, ale s poukazem na prevenci a povinnosti dobrého hospodáře měl za to, že žalobkyně je povinna průběžně ověřovat, zda vyplácené částky skutečně odpovídají zdravotnímu stavu poškozeného. Žalovaný tak má povinnost regresu pouze v rozsahu, ve kterém za újmu skutečně odpovídá. Pokud žalobkyně plnila z jakéhokoliv důvodu více, postižní právo nad rámec rozsahu odpovědnosti pojištěného jí nemůže vzniknout. Po žalovaném nelze žádat úhradu jen proto, že správní orgán rezignoval na řádné zjištění zdravotního stavu poškozeného a nadále vyplácel dávku, na kterou poškozený neměl nárok, a žalobkyně bez dalšího tento status quo přejímala. 3. Žalovanému přiznal soud I. stupně podle § 142 odst. 3 o. s. ř. plnou náhradu nákladů řízení, neboť jeho procesní neúspěch byl jen v rozsahu 6 %. Náhradu nákladů státu uložil soud I. stupně účastníkům podle procesní úspěšnosti. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, jímž napadla výroky II. a III. z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně ohledně výpočtu výše nároku poškozeného provedeného žalobkyní a jeho následným uplatněním po žalovaném. V situaci, kdy poškozenému byl přiznán částečný invalidní důchod II. stupně, který trval i v době, za kterou je žalobou uplatňován nárok, považovala žalobkyně za absurdní závěr soudu I. stupně, že je povinna průběžně ověřovat, zda vyplacené částky skutečně odpovídají zdravotnímu stavu poškozeného. Má za to, že při výpočtu renty musí přihlédnout k aktuálně přiznanému invalidnímu důchodu a nepřísluší jí z vlastní iniciativy tuto skutečnost přehodnocovat. Respektováním rozhodnutí správního orgánu žalobkyně postupovala s řádnou a odbornou péčí, kterou lze po ní spravedlivě požadovat při likvidaci pojistné události. Stejně měl postupovat i soud I. stupně vzhledem k § 135 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Soud není oprávněn v civilním řízení nahrazovat pravomocné rozhodnutí správního orgánu. Přestože se na uvedené rozhodnutí nevztahuje překážka věci rozsouzené, je ke změně takového rozhodnutí oprávněn toliko příslušný správní orgán. Žalobkyně navrhla, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [číslo] kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 35.584,51 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14.928,03 Kč od [datum] do zaplacení, a byl jí povinen zaplatit náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 5. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Uvedl, že soud je vázán pouze rozhodnutími uvedenými v § 135 odst. 1 o. s. ř., k nimž rozhodnutí ČSSZ o výši invalidního důchodu nepatří. Z rozhodnutí vydaných ve věcech dle § 135 odst. 2 o. s. ř. soud pouze vychází, tuto otázku si může soud posoudit sám. Takto soud I. stupně dle žalovaného postupoval, v rozhodnutí podrobně uvedl, z jakých důkazů vycházel a jakými úvahami se řídil. Žalovaný se ztotožnil se soudem I. stupně, že je věcí ČSSZ a žalobkyně, jak se vypořádají s tím, že poškozený zneužívá dávkový systém a pracuje na černo. Za nespravedlivé žalovaný považuje, aby byl odsouzen k dlouhotrvajícímu či doživotnímu placení renty poškozeného na základě regresního nároku jen z důvodu, že žalobkyně, a především ČSSZ neplní řádně své povinnosti přezkumu zdravotního stavu poškozeného. Žalovaný souhlasil i se způsobem výpočtu regresního nároku žalobkyně provedeného soudem I. stupně s tím, že v úvahu dal posouzení, zda není správné kalkulovat se skutečně vyplacenou částkou invalidního důchodu II. stupně. 6. Žalobkyně podala odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), je osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), odvolání směřuje proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.) a uvádí v něm způsobilé odvolací důvody, podřaditelné pod ust. § 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř. 7. O odvolání rozhodl odvolací soud při splnění podmínek vyplývajících z ust. § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání. 8. Výrok I rozsudku soudu I. stupně odvoláním dotčen nebyl a nabyl právní moci (§ 206 o. s. ř.). Byť žalobkyně odvolání výslovně směřovala jen do výroků II, III, byly odvoláním napadeny i závislé nákladové výroky IV až VII rozsudku soudu I. stupně. 9. Po přezkoumání rozhodnutí soudu I. stupně v napadeném rozsahu včetně řízení jemu předcházejícího (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání není důvodné. 10. Po skutkové stránce vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu I. stupně, který provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci, provedené důkazy hodnotil v intencích ust. § 132 o. s. ř. Skutková zjištění soudu I. stupně mají oporu v provedeném dokazování, odvolací soud je jako správná přejímá a může na ně plně odkázat. Lze uvést, že ani ze strany žalobkyně nebyly vzneseny námitky, které by směřovaly do skutkového stavu věci. 11. Předmětem řízení učinila žalobkyně nárok na zaplacení náhrady plnění, které za žalovaného vyplatila poškozenému [jméno] [příjmení] jako náhradu škody za ztrátu na výdělku při invaliditě za období od listopadu 2