70 CO 136/2022-99 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaslání omluvného dopisu tohoto znění:„ [jméno], Přijmi prosím moji omluvu za to, že jsem ti v období let 2017 -2021 zcela nedůvodně odpírala právo stýkat se s naším synem [jméno], a ubližovala tak tobě a nepřímo i našemu dítěti. Svého chování zpětně velice lituji a pokusím se ti do budoucna ztracený čas se synem vynahradit. Zdraví [jméno] [příjmení]“ (I. výrok), jakož i na náhradu nemajetkové újmy v penězích v částce 300 500 Kč (II. výrok). Současně žalobci uložil zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku 13 600 Kč (III. výrok). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce na žalované domáhal předmětných satisfakčních nároků za bezdůvodné odpírání styku se svým nezletilým synem [jméno] [jméno] (rozeným [příjmení]), narozeným dne [datum], neboť žalovaná vědomě zneužila institut souhlasného prohlášení rodičů a zapsala jako otce svého partnera [jméno] [příjmení], se kterým nemohla řadu let otěhotnět, přičemž před OSPOD dle zprávy ze dne [datum] sama doznala, že ví, že žalobce je biologickým otcem nezletilého. Rozsudkem ze dne [datum] bylo určeno, že [jméno] [příjmení] není otcem nezletilého, a otcovství žalobce bylo soudem určeno dne [datum]. Žalobce se nemohl v důsledku svévolného a protiprávního jednání žalované se svým synem plnohodnotně stýkat, a to od [datum] do [datum] vůbec a poté po vydání předběžného opatření ze dne [datum] do [datum] pouze 2 hodiny měsíčně v prostředí krizového centra, čímž mu vznikla nemajetková újma spočívající v psychických útrapách a závažném poškození jeho rodinného života, neboť byl ochuzen o jedinečné a neopakovatelné období v životě svého syna a nemohl si s ním vytvořit blízký vztah již od raných fází jeho života. K požadované výši náhrady nemajetkové újmy v penězích žalobce dospěl na základě částky 6 500 Kč za každý ze 43 měsíců prvního období, po které se nemohl se synem vůbec stýkat, a 3 000 Kč za každý ze 7 měsíců, během nichž se mohl se synem stýkat pouhé 2 hodiny měsíčně v prostorách krizového centra. 3. Zamítnutí žaloby odůvodnil soud prvního stupně tím, že nebylo prokázáno protiprávní jednání žalované, která po početí nemohla mít 100% jistotu, kdo je otcem nezletilého [jméno]. Jistotu získala až v době, kdy se seznámila se znaleckým posudkem ohledně otcovství žalobce, a nelze jí vytýkat využití institutů souvisejících s paternitou. V průběhu opatrovnického řízení byla žalovaná vyrozuměna o trestním řízení vedeném proti žalobci pro trestný čin násilí proti osobě žijící ve společné domácnosti a svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v řízení vedeném pod sp. [značka automobilu] [rok] vypovídaly o jimi vnímaném závadném chování žalobce vůči nezletilým dětem i jiným osobám. Žalovaná proto měla důvodnou obavu z možného negativního vlivu styku žalobce s nezletilým. Po rozhodnutí soudu o nařízení asistovaného styku a meritorním rozhodnutí o úpravě styku žalovaná podporuje styk žalobce s nezletilým, jak vypověděl i žalobce. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] jako bývalého advokáta žalované ve výše uvedeném řízení bylo prokázáno, že žalobce se ke kompenzaci v souvislosti s otcovstvím vyjádřil tak, že jeho sperma je vzácné a kompenzace by byla ve statisících, což bylo tehdejší advokátkou žalobce usměrňováno v další komunikaci jako nepochopení. Nebylo prokázáno, že žalovaná se dopustila právem neaprobovaného jednání, nelze uvažovat o příčinné souvislosti v relaci k duševním útrapám žalobce, a vypracování znaleckého posudku na duševní útrapy by tak bylo nehospodárné. 4. Žalobce podal proti tomuto rozsudku odvolání, kterým se domáhal jeho změny vyhověním žalobě. Poukázal na skutečnost, že v řízení o výchově a výživě k nezletilému vydal soud předběžné opatření č. j. [spisová značka], v němž se konstatuje, že žalovaná dlouhodobě bezdůvodně brání styku žalobce s nezletilým přes opakované domluvy opatrovníka a další oddalování počátku navazování styku mezi žalobcem a nezletilým považuje soud za rozporné se zájmem nezletilého na styku s otcem. Není významné, pokud soud prvního stupně v rozsudku uvádí, že žalovaná nemohla mít 100% jistotu o osobě otce předtím, než se seznámila s příslušným znaleckým posudkem. Již před narozením syna totiž žalovaná považovala za jeho otce žalobce. Rovněž nelze argumentovat trestním řízením proti žalobci, neboť platí presumpce neviny a hypotetické obavy nemohly být právně relevantní, přičemž žalovaná neměla důvody se domnívat, že by žalobcovo hypoteticky závadné jednání mělo směřovat proti synovi. Žalovaná vždy umožňovala žalobci kontakt se synem v podstatně menším rozsahu, než jak byl stanoven v meritorním rozhodnutí ve věci. To, že do doby meritorního výroku nebyl rozsah styku soudně stanoven, nezbavovalo otce jeho rodičovských práv a žalovanou právní odpovědnosti za to, že je porušila. Je nepodložený závěr, že žalobce měl údajně požadovat kompenzaci ve statisících za své sperma, neboť se zakládá toliko na výpovědi jediného svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] jako dřívějšího zástupce žalované a v kontextu žalobcova chování nedává smysl. 5. Žalovaná navrhla„ zamítnutí“ odvolání, tedy (dle obsahu svého vyjádření) potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedla, že odvolání žalobce je opětovně pouhou rekapitulací předchozích řízení a manipulativním vyjádřením subjektivních pocitů žalobce, které nejsou podloženy důkazy. 6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o.s.ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contr. o.s.ř.), a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející i nad rámec odvolacích důvodů a poté, co zopakoval dokazování příslušnými spisy [název soudu] sp. [značka automobilu], [spisová značka] a [spisová značka] (včetně jejich relevantních částí) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 7. Dle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 8. Dle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. 9. Žalobcem je po žalované nárokována povinnost nahradit mu formou morální a relutární satisfakce nemajetkovou újmu, způsobenou odpíráním styku s nezletilým synem [jméno] [jméno] (rozeným [příjmení]), narozeným dne [datum]. Žalobce před odvolacím soudem odstranil rozpor mezi vymezením období v texu nárokované omluvy (období let 2017 -2021) a vymezením období pro účely požadované výše náhrady nemajetkové újmy (období od [datum] do [datum], kdy se žalobce nemohl se synem stýkat vůbec, a poté období do [datum], kdy se mohl po dobu 7 měsíců se synem stýkat na základě předběžného opatření ze dne [datum] pouze 2 hodiny měsíčně v prostředí krizového centra), a to tak, že i nárokovaná omluva se ve shodě s nárokovanou finanční satisfakcí týká shodného období od [datum] do [datum] Odvolací soud tedy tento procesní úkon žalobce neposoudil jako částečné zpětvzetí žaloby, ale jako odstranění vady žaloby uvedením žalovaného období do vnitřního souladu. Žalobce současně uvedl text nárokované omluvy do souladu s tím, že v průběhu řízení došlo ke změně příjmení žalované z [příjmení] na [jméno]. 10. Odvolací soud předesílá, že z titulu ochrany práva na rodinný život jako dílčího osobnostního práva, chráněného i v rámci soukromí člověka (§ 81 o.z.), účinného erga omnes (tedy i vůči druhému z rodičů), nelze v obecné rovině podle okolností vylučovat možnost poškozeného rodiče domáhat se na základě § 2910 a § 2956 o.z. odčinění nemajetkové újmy způsobené druhým rodičem při bezdůvodném trvalém či četně opakovaném bránění ve styku s dítětem. Takový přístup měl již dle dřívějšího obč. zák. svou judikatorní (např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) i doktrinální oporu (viz Fabianová, Z., Ondřejová, E. Odnětí možnosti realizovat právo na rodinný život jako žalovatelné porušení osobnostních práv, Právní rozhledy 15-16/2013; Westphalová, J. Problematické aspekty styku rodiče s dítětem, Právní rozhledy 11/ 2017). V poměrech současného o.z. lze poukázat i na případ přiznání morální i finanční satisfakce za takový neoprávněný zásah druhého rodiče do rodinného života, řešený rozsudkem právě zdejšího odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (dovolání žalovaného odmítnuto usnesen