70 CO 77/2022-133 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované 1) zaplatit žalobci 100 000 Kč s příslušenstvím (I. výrok). Žalobu vůči žalované 2) zamítl (II. výrok). Žalované 1) uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 28 051 Kč (III. výrok) a žalobci uložil povinnost nahradit žalované 2) náklady řízení ve výši 13 068 Kč (IV. výrok). Dospěl k závěru, že žalobce a předchůdce žalovaných uzavřeli smlouvu o půjčce částky 200 tisíc Kč, kterou se předchůdce žalovaných zavázal vrátit ve sjednané době. Žalobce přihlásil pohledávku do dědického řízení, žalovaná 1) nabyla dědictví ve výši 2 481 166 Kč, žalovaná 2) nenabyla z dědictví ničeho. Citoval § 470 obč. zák. Pokud žalovaná 1) tvrdila že uhradila dluhy co do výše ceny nabytého dědictví a za zbývající dluhy neodpovídá, neměl její tvrzení za prokázaná. Na žalovanou 2) dluhy nepřešly, proto ve vztahu k ní byla naopak žaloba zamítnuta. 2. Proti I. a III. výroku rozsudku podala odvolání žalovaná 1). Uvedla, že žalobce neprokázal uzavření smlouvy o půjčce, ani to, že žalovanou částku předchůdci žalovaných předal. Směnka cizí je jen nepřímým důkazem, jen zajišťovacím instrumentem, neprokazuje existenci smlouvy o půjčce, ani poskytnutí finančních prostředků, navíc má žalovaná 1) pochybnosti o pravosti podpisu na této listině. Pohledávka není evidována v účetnictví jejího předchůdce. Žalovaná 1) odpovídá jen za dluhy do částky 2 481 166 Kč, na přednostní pohledávky částku vyčerpala (§ 175v o.s.ř., což vyplývá z jejího vyjádření k žalobě ze dne [datum]). 3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o.s.ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o.s.ř.), bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 1 o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 4. Z obsahu spisu soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal stanovení povinnosti žalovaným zaplatit mu každá 100 tisíc Kč s příslušenstvím (petit upřesněn na č. l. 23). Uvedl, že Ing. [jméno] [příjmení] od něj převzal na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum] částku 200 tisíc Kč, kterou se zavázal vrátit [datum], což neučinil. Dne [datum] Ing. [příjmení] zemřel, dědičkami jsou žalované. Žalovaná 1) uvedla, že o smlouvě o půjčce nebyla spravena (č. l. 18). V podání ze dne [datum] (č. l. 59) uvedla, že dle přihlášených věřitelů a výše pohledávek byly prostředky ve výši 2 481 166 Kč rozděleny tam uvedeným způsobem s tím, že s pohledávkou žalobce nepočítala. Uvedla, že vyplacením částky její dědická povinnost vůči věřitelům zanikla, protože byla vyčerpána cena dědictví, požádala o zastavení řízení. Uvedla, jak byly rozděleny prostředky mezi jednotlivé věřitele (č. l. 59). Soud rozhodl napadeným rozsudkem. 5. Odvolací soud provedl dle § 213 odst. 4 o.s.ř. ve spojení s § 120 odst. 2 o.s.ř. dokazování listinami ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 60 D 876/2012, konkrétně č. l. 506-508, [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a dále ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 21 Cm 241/2012, a to č. l. 1, 2, 33, 37. A učinil následující skutková zjištění: Do dědického řízení po Ing. [jméno] [příjmení] přihlásili své pohledávky Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky, pohledávku ve výši 252 884 Kč coby pojistné na veřejné zdravotní pojištění ve smyslu § 6 z.č. 48/1997 Sb. (č. l. 506-508), Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, pohledávku ve výši 623 143 Kč (č. l. 1287), taktéž pojistné na veřejné zdravotní pojištění, Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, daňové pohledávky ve výši 5 348 937,96 Kč (č. l. 1395-1411). Správci pozůstalosti – Mgr. [jméno] [příjmení] byla přiznána odměna ve výši 609 857,18 Kč (usnesení Městského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2020, č. j. 60 D 876/2012-2720). Pohledávky byly přihlášeny ve lhůtě do [datum] (viz usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2015, č. j. 60 D 876/2012-1042). 6. Podle § 470 obč. zák., dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí (odst. 1). Je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova pohřbu a za dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví (odst. 2). 7. Podle § 471 obč. zák., je-li dědictví předluženo, mohou se dědici s věřiteli dohodnout, že jim dědictví přenechají k úhradě dluhů. Soud tuto dohodu schválí, neodporuje-li zákonu nebo dobrým mravům (odst. 1). Nedojde-li k dohodě mezi dědici a věřiteli, řídí se povinnost dědiců plnit tyto dluhy ustanoveními občanského soudního řádu o likvidaci dědictví. Dědici přitom neodpovídají věřitelům, kteří své pohledávky neoznámili přesto, že je k tomu soud na návrh dědiců vyzvalo, pokud je uspokojením pohledávek ostatních věřitelů cena jimi nabytého dědictví vyčerpána (odst. 2). 8. Smrtí zůstavitele – dlužníka – povinnost plnit nezaniká, ledaže by jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem (srov. § 579 odst. 1). V případě že povinnost plnit smrtí dlužníka nezanikne, nemůže zaniknout ani zajištění pohledávky dlužníkova věřitele, včetně zajištění zástavním právem. Na tomto závěru nic nemění ani ustanovení § 470 odst. 1, neboť toto ustanovení upravuje odpovědnost dědiců za zůstavitelovy dluhy, a nikoliv přechod dluhů na ně; nelze proto z něho ani dovozovat, že by smrtí dlužníka zanikaly jeho dluhy, jestliže převyšují cenu nabytého dědictví, a ani to, že se vztahuje na jiné osoby než dědice ([jméno] Švestka, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, [obec a číslo], [číslo] s.). 9. Pravidla rozvrhu výtěžku zpeněžení zůstavitelova majetku jsou stanovena v § 175v odst. 2, 3 o.s.ř. Pohledávky věřitelů se uhrazují postupně podle těchto skupin: a) pohledávky nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti se zpeněžením majetku; b) pohledávky nákladů zůstavitelovy nemoci a přiměřených nákladů jeho pohřbu; c) pohledávky zajištěné zástavním právem, zadržovacím právem, převodem práva nebo postoupením pohledávky; d) pohledávky nedoplatků výživného; e) pohledávky daní a poplatků, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud nebyly uspokojeny podle písmena c); f) ostatní pohledávky (odst. 1). Nelze-li plně uspokojit pohledávky patřící do téže skupiny, uspokojí se poměrně; ve skupině c) se však pohledávky uspokojují podle jejich pořadí, přičemž pohledávky zajištěné zadržovacím právem se uhradí před ostatními pohledávkami. Pro pořadí je rozhodující den, kdy právo zajišťující pohledávku vzniklo (odst. 2). 10. Pohledávky patřící do nižší (pozdější) skupiny mohou být uspokojeny, jen jestliže byly plně uspokojeny všechny pohledávky vyšší (lepší) skupiny. Nestačí-li získaný výtěžek k úhradě všech pohledávek patřících do stejné skupiny, uspokojí se tyto pohledávky poměrně (zásada proporcionality). 11. Velký senát Nejvyššího soudu v R 30/2015 dospěl k závěru, že ten, kdo (jako dědic) nabyl dědictví, neodpovídá za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí, v plném (neomezeném) rozsahu, nýbrž že dědic odpovídá za dluhy zůstavitele (přebírá zůstavitelovy dluhy) - a za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele - jen omezeně, a to do výše ceny nabytého dědictví (zásada pro viribus hereditatis). V případě, že dědic odpovídá za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem jen omezeně, neboť zůstavitel sice zanechal majetek, avšak pasiva dědictví přesahují cenu nabytého dědictví, je nepochybné, že některé pohledávky zůstavitelových věřitelů, popř. část těchto pohledávek, zůstanou neuhrazeny. Jestliže rozsah odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem odůvodňuje závěr, že bude (má být) splněna jen část pohledávky zůstavitelova věřitele, má zůstavitel procesního (a právního) nástupce jen v takovém rozsahu, v jakém dědic odpovídá za zůstavitelův dluh. V rozsahu neuspokojované části pohledávky nemá zůstavitel procesního nástupce, pročež povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení o celé pohledávce a soud proto podle ustanovení § 107 odst. 5 věty první o.s.ř. zastaví řízení v takovém rozsahu, v jakém dědic za dluh neodpovídá. 12. Shodný závěr (co do způsobu, jakým je v probíhajícím řízení nutné zohlednit rozsah odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem) je ostatně zastáván rovněž odbornou literaturou (srov. např. [příjmení], L., [příjmení], J., a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 724, nebo Svoboda, K., [příjmení], P., Levý, J., [příjmení], R. a kol: Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 374). 13. V posuzovaném případě žalobce tvrdil, že půjčil Ing. [jméno] [