14 Co 67/2024-198 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně rozsudkem zamítl žalobu žalobců, aby žalovaný byl povinen zaplatit každému z nich 250 000 Kč s 15 % úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Proti rozsudku podali odvolání všichni účastníci. Žalobci napadli rozsudek v zamítavých výrocích o věci samé a navrhli jeho změnu tak, že jejich žalobám bude vyhověno a žalovaný bude zavázán zaplatit jim požadované finanční částky. Žalovaný napadl rozsudek stupně pouze ve výroku II. o nákladech řízení a navrhl jeho změnu tak, že žalobci budou zavázáni zaplatit mu na náhradě nákladů řízení částku 107 450 Kč.3. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu – dále „o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobců důvodné není a odvolání žalovaného je v základu důvodné.4. Soud I. stupně rozhodoval o žalobách žalobců, které byly podány u soudu I. stupně , datum, , jako návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu na zaplacení částek 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve prospěch každého z žalobců, a to na základě souvisejících tvrzení, že žalobci poskytli žalovanému každý zápůjčku 250 000 Kč na základě ústní smlouvy bez sjednání doby splatnosti a že po výpovědi smluv ze strany žalobců jim žalovaný zapůjčené částky na výzvu nevrátil.5. Žalovaný popřel uzavření smluv o zápůjčkách, ale nepopřel převzetí částky 500 000 Kč od druhého žalobce, který je jediným společníkem a jednatelem první žalobkyně. Toto převzetí odůvodnil tím, že druhý žalobce byl se žalovaným rovnodílným společníkem , právnická osoba, ., jejíž pohledávku 1 000 000 Kč u , Anonymizováno, , Anonymizováno, . v celkové výši 1 000 000 Kč uhradil žalovaný z poloviny z částky 500 000 Kč předané mu druhým žalobcem z tohoto důvodu.6. Soud I. stupně odůvodnil napadené zamítavé rozhodnutí závěrem, že žalobci neprokázali uzavření smlouvy o zápůjčkách ve smyslu § 2390 a následujících občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to především podstatné obecné náležitosti takových smluv spočívajících v nabídce (§ 1731 a § 1732 o. z.) a jejím přijetí, jakož i jednoznačné určení zapůjčitele a vydlužitele a předmětu zápůjčky, tedy výši zapůjčené částky, ve vztahu ke každé tvrzené smlouvě. Tento závěr učinil soud I. stupně na základě skutkového zjištění z provedeného dokazování, že žalovaný převzal od druhého žalobce dne , datum, finanční částku 500 000 Kč v hotovosti, že téhož dne žalovaný složil finanční částku 1 000 000 Kč v hotovosti na bankovní účet , právnická osoba, . k vyrovnání jejího závazku u , Anonymizováno, pocházejícího z úvěru u této banky zajištěného blankosměnkou z , datum, na 1 000 000 Kč, za níž ručili jako „avalové“ druhý žalobce i žalovaný jako rovnodílní společníci , právnická osoba, ., že zrušení směnky bylo účelem této transakce, což požadoval před svým odchodem ze společnosti sám druhý žalobce, a že poté došlo k ukončení jeho účasti v této společnosti smlouvu z , datum, o převodu jeho obchodního podílu na žalovaného.7. Proto soud I. stupně neshledal jako prokázaný právní důvod převzetí celkové částky 500 000 Kč žalovaným od druhého žalobce jako přijetí dvou zápůjček po 250 000 Kč od žalobců, ale učinil na základě provedeného dokazování závěr, že právním důvodem celé transakce bylo umoření dluhu společnosti , Anonymizováno, u banky , Anonymizováno, ve výši 1 000 000 Kč a složení této částky každým ze dvou rovnodílných společníků , právnická osoba, . v poloviční výši. Ve vztahu k možnému hodnocení, že při neprokázání právního důvodu převzetí celkové finanční částky 500 000 Kč, který tvrdí žalobci, a při neprokázání ani jiného právního důvodu má jít o bezdůvodné obohacení žalovaného, učinil soud I. stupně závěr, že v takovém případě by došlo k obohacení nikoli žalovaného jako fyzické osoby, ale společnosti , Anonymizováno, , na jejíž platbu 1 000 000 Kč ve prospěch , Anonymizováno, k umoření úvěru byla tato částka předána žalovanému, který ji za , právnická osoba, . na tuto platbu složil.¨8. Žalobci v odvolání proti těmto závěrům soudu I. stupně namítají, že obě smlouvy o zápůjčce mohly být uzavřeny konkludentně, že nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že druhý žalobce a žalovaný do úschovy mimo společnost z její pokladny každý částku 500 000 Kč, což je nelogické a nevyplývá to ani z účetnictví společnosti, že tvrzení žalovaného o převzetí částky 500 000 Kč, respektive dvou částek po 250 000 Kč, ohledně místa a denního času je v rozporu s provedenými důkazy, především výslechem svědka , jméno FO, , a že případné bezdůvodné obohacení, pokud není prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčkách, vzniklo žalovanému, který jako jednatel , právnická osoba, . měl mít k dispozici peněžní prostředky k výplatě úvěru společnosti u , Anonymizováno, , jako takový měl tyto prostředky složit on, a pokud na to převzal celkovou částku 500 000 Kč (dvakrát 250 000 Kč od obou žalobců) byť bez právního důvodu tvrzeného žalobci, ale ani jiného právního důvodu, došlo tím k bezdůvodnému obohacení žalovaného na úkor obou žalobců.9. Shora uvedené závěry soudu I. stupně jsou správné a odvolací námitky žalobců proti nim důvodné nejsou. Odvolací soud s odůvodněním správnosti napadeného rozhodnutí ve věci samé především odkazuje pro stručnost na dostatečné a přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožňuje. Odvolací argumentace žalobců byla uplatněna již v prvostupňovém řízení a soud I. stupně se s ní v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal, včetně částečně sporných skutečností při zjišťování skutkového stavu uvedených zde níže.10. Nad rámec shora uvedeného odkazu odvolací soud doplňuje, že ohledně místa a přesného času předání celkové částky 500 000 Kč ve dvou bílých obálkách (po 250 000 Kč), je rozporné tvrzení druhého žalobce, že k tomu došlo až v bance , Anonymizováno, , kde se žalovaný k druhému žalobci a svědku , jméno FO, připojil, a žalovaného, že částku 500 000 Kč převzal od druhého žalobce již v , právnická osoba, ., kde ji žalobce vybral z účtů obou žalobců po 250 000 Kč, přičemž svědek , jméno FO, ve své výpovědi korespondující s jím vyhotoveným písemným záznamem detektivní a bezpečnostní agentury , právnická osoba, . z , datum, potvrzuje skutkovou verzi druhého žalobce. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že tento dílčí rozpor sám o sobě nevede ke zpochybnění primárně významného základního zjištění, že žalovaný od druhého žalobce částku 500 000 Kč v hotovosti, ať už v jedné obálce či ve dvou obálkách po 250 000 Kč, převzal a že byla použita na platbu 1 000 000 Kč za společnost , Anonymizováno, ve prospěch , Anonymizováno, k umoření dluhu ve výší 1 000 000 Kč a „vyplacení“ směnky zajištěné druhým žalobcem i žalovaným, což odpovídá jejich shodnému tvrzení o této jejich vůli před odchodem druhého žalobce za společnosti , Anonymizováno, . Byť i odvolací soud hodnotí tento rozpor o čase předání finančních prostředků jako překvapivý, neboť z hlediska formální logiky by žalovaným tvrzená jeho přítomnost již v bance žalobců při výběru peněz z obou jejich účtů odpovídalo spíše smluvnímu ujednání s každým z žalobců, které tvrdí druhý žalobce, naopak předání peněz a setkání druhého žalobce s žalovaným až v , Anonymizováno, by spíše odpovídalo tvrzení žalovaného, že druhý žalobce měl jako druhý společník peníze pro tuto platbu přinést bez vztahu k nějakým smluvním u jednáním s oběma žalobci, nicméně samotné převzetí finanční částky 500 000 Kč je mezi těmito účastníky nesporné, ať už k němu došlo dne , datum, dopoledne či odpoledne a na jakémkoli místě. Použití této částky pro platbu , právnická osoba, . ve prospěch , Anonymizováno, , a. s., z dokazování soudu I. stupně také jednoznačně vyplývá, ať už pro tuto hotovostní platbu měl či neměl žalovaný připravenu výčetku bankovek, kterou si připravil předem po předchozím převzetí peněz v , právnická osoba, .11. Pokud se týká odvolací námitky, že žalovaný neprokázal, že si oba společníci vzali z pokladny , právnická osoba, . do úschovy každý 500 000 Kč, lze poukázat na to, že tuto skutečnost potvrdila svědkyně , jméno FO, , která je manželkou žalovaného a působila jako hlavní účetní společnosti , Anonymizováno, a která mimo jiného uvedla, že tato transakce zaúčtována nebyla, protože to byla „jenom úschova“ a nebyl vystaven ani žádný účetní doklad, protože žádná vnitropodniková směrnice to neurčuje. Bez ohledu na to, zda jsou tyto tvrzené skutečnosti v souladu s účetními a daňovými právními předpisy, je především správný ten závěr soudu I. stupně, že není významné, z jakých zdrojů pocházely finanční částky 500 000 Kč složené každým ze společníků k uvedené transakci, jejímž jediným v řízení tvrzeným účelem, jak soud I. stupně správně uvedl, bylo splacení úvěru společnosti , Anonymizováno, u , Anonymizováno, a zrušení blankosměnky, která tento dluh zajišťovala. Tento právní důvod předání