15 Co 56/2024-168 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném dne 7. 12. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 214 150 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne , datum, bylo vypořádáno podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem tak, že nemovitosti připadly do výlučného vlastnictví žalovaného a žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši , Anonymizováno, Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci , datum, a vykonatelnost rozsudku nastala , datum, . Žalobkyně tvrdila, že žalovaný vypořádací podíl zaplatil až , datum, (na základě exekuce zahájené na návrh žalobkyně ze dne , datum, ). Žalovaný tak byl v prodlení se zaplacením vypořádacího podílu od , datum, do , datum, . Za tuto dobu prodlení žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (, Anonymizováno, Kč), který kapitalizovala na částku 214 150 Kč. Z kapitalizované částky 214 150 Kč pak požadovala i 15 % úrok z prodlení ročně od , datum, do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy.2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a namítal, že žaloba je v rozporu s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy spatřoval především v následujících třech důvodech. Namítal, že jednu polovinu nemovitostí, které byly předmětem vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků, v minulosti (za trvání manželství účastníků) žalobkyni daroval. Druhý důvod opíral o tvrzení, že žalobkyně mu byla za trvání manželství nevěrná, a to od roku 2014 či 2015 až do zániku manželství. I přes její nevěru (a tedy porušení základních manželských povinností) se však rozhodl po žalobkyni nepožadovat „vrácení daru“. Za tento jeho benevolentní přístup se mu nyní žalobkyně odvděčila žalobou na zaplacení úroků z prodlení. Poslední důvod pro zamítnutí žaloby pak opíral o tvrzení, že dlouhou dobu nebylo jasné, kdy rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 4. 2022 nabude právní moci. K tomuto poukazoval na to, že proti tomuto rozsudku podal odvolání, proto výrok III. (o jeho povinnosti zaplatit vypořádací podíl) nemohl nabýt právní moci. Dále pak uváděl, že 10. 8. 2022 vzal své odvolání proti rozsudku ze dne 28. 4. 2022 zpět a že poté 12. 8. 2022 žádal Okresní soud Brno-venkov o vyznačení doložky právní moci; soud mu 16. 8. 2022 sdělil, že o zpětvzetí odvolání rozhodne odvolací soud a teprve pak výrok III. rozsudku nabude právní moci. O zpětvzetí jeho odvolání rozhodl odvolací soud dne 30. 9. 2022 a žalovaný v průběhu listopadu 2022 dostal rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 4. 2022 s doložkou právní moci. Hned poté dluh (vypořádací podíl) žalobkyni zaplatil. S ohledem na tyto okolnosti měl tedy za to, že fakticky nebyl v prodlení se zaplacením vypořádacího podílu, neboť žalobkyni tento podíl zaplatil hned, jak se dozvěděl o doložce právní moci. Minimálně však nebyl v prodlení v období od , datum, do , datum, (do zpětvzetí svého odvolání), resp. nemohl vědět, od kdy je v prodlení.3. Soud I. stupně ve věci provedl dokazování listinnými důkazy a poté rozhodl rozsudkem ze dne 6. 11. 2023, č. j. 33 C 321/2022-90 tak, že vyhověl žalobě ohledně zaplacení jistiny ve výši 214 150 Kč (výrok I.), zamítl žalobu v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení 15 % úroku z prodlení ročně z částky 214 150 Kč za období od , datum, do zaplacení (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 59 649,60 Kč (výrok III.). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud I. stupně vycházel z toho, že nárok žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení vyplývá z ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku s tím, že bylo povinností žalovaného zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve lhůtě stanovené rozsudkem soudu; pokud tak neučinil, nesplnil svůj závazek včas, byl v prodlení, a žalobkyně tak byla oprávněna domáhat se zaplacení úroků z prodlení. Soud I. stupně nesdílel závěr žalovaného, že by podaná žaloba byla v rozporu s dobrými mravy. V tomto směru dále uvedl, že pro rozhodnutí ve věci nebylo podstatné, z jakých důvodů žalovaný daroval žalobkyni za trvání manželství polovinu předmětných nemovitostí, stejně jako otázka tvrzené nevěry žalobkyně za situace, kdy žalovaný se vrácení daru nedomáhal, neboť nelze nezohledňovat, že tak snad mohl učinit. Stejně tak rozpor s dobrými mravy nespatřoval ve skutečnosti, že rozsudek ze dne , datum, o vypořádáni podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem nabyl právní moci zpětně na základě zpětvzetí žalovaným podaného odvolání. Zde soud I. stupně poukázal na to, že žalovaný si měl být vědom pravidla zakotveného v § 222 o.s.ř., tedy měl vědět, že vezme-li odvolání zpět, právní moc napadeného rozhodnutí nastane jako kdyby k podání odvolání nedošlo. Z těchto důvodů vyhověl žalobě na zaplacení částky 214 150 Kč, když tato částka představuje kapitalizované zákonné úroky z prodlení z částky , Anonymizováno, Kč za období od , datum, do , datum, . Pokud se žalobkyně z dlužných kapitalizovaných úroků z prodlení domáhala i zákonného úroku z prodlení od , datum, do zaplacení, tak v této části soud I. stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že nelze požadovat úroky z prodlení z (kapitalizovaných) úroků z prodlení, které jsou příslušenstvím pohledávky. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když s ohledem na zamítnutí žaloby ohledně úroků z prodlení z částky 214 150 Kč od , datum, do zaplacení vypočetl procesní úspěch žalobkyně v rozsahu 87,6 % a procesní úspěch žalovaného v rozsahu 12,4 %. Proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 75 % celkových nákladů a tímto způsobem dospěl k výpočtu částky 59 649,60 Kč, kterou žalovanému jako procesně neúspěšnému účastníku uložil zaplatit žalobkyni.4. Proti tomuto rozsudku žalovaný podal odvolání, kterým navrhoval, aby odvolací soud rozsudek v napadených výrocích I. a III. změnil tak, že žaloba bude zamítnuta i ohledně částky 214 150 Kč a žalovanému bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalovaný v odvolání setrval na všech třech námitkách, kterými se bránil zaplacení dlužné částky s poukazem na rozpor žaloby s dobrými mravy. Poslední námitku doplnil argumentací v tom směru, že při posuzování toho, zda má věřitel vůči dlužníkovi právo na zaplacení úroku z prodlení, je třeba vycházet z faktického stavu, jaký tu je v každý posuzovaný den údajného prodlení, nikoli ze stavu retroaktivně nastoleného v důsledku zákonné domněnky uvedené v ust. § 222 odst. 1 o.s.ř. Zmínil dále, že občanské hmotné právo, ze kterého se právo na zaplacení úroků z prodlení odvíjí, je ovládáno mimo jiné zásadou zákazu retroaktivity, podle které nemůže nikomu vznikat právní povinnost zpětně (tj. retroaktivně). Vyjádřil přesvědčení, že tuto zásadu nemůže prolomit ani zákonná fikce vyplývající z procesněprávního předpisu, tedy z ust. § 222 odst. 1 o.s.ř. Z toho tedy nadále dovozoval, že v době od , datum, (kdy se předmětný rozsudek Okresního soudu Brno-venkov o vypořádání podílového spoluvlastnictví stal vykonatelným) do 10. 8. 2022 (kdy vzal zpět své odvolání) nebyl ani jeden den v prodlení se zaplacením dlužné částky , Anonymizováno, Kč, neboť po celou tuto dobu stále probíhalo ohledně předmětu sporu soudní řízení, které nebylo pravomocně ukončeno; proto lhůta k plnění peněžitého závazku žalovanému v té době ještě ani nezačala běžet (natož pak, aby již uplynula). Poté, co své odvolání proti rozsudku ze dne , datum, vzal zpět, pak žalovanému ve vyplacení vypořádacího podílu bránila skutečnost, že i přes zpětvzetí odvolání nebyla na rozsudku ještě velmi dlouhou dobu vyznačena doložka právní moci, což žalovaný nemohl nikterak ovlivnit. Jestliže tedy žalovaný nezavinil, že zaplacení vypořádacího podílu žalobkyni mohl uskutečnit až v polovině listopadu 2022, bylo by v rozporu s dobrými mravy mu ukládat povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.5. Žalobkyně odvolání žalovaného považovala za nedůvodné a navrhovala, aby rozsudek soudu I. stupně byl v napadených výrocích jako věcně správný potvrzen. K rozporu s dobrými mravy poukazovala na to, že v rámci pokusu o smírné vyřešení věci u prvního jednání před soudem I. stupně nabízela žalovanému, že by se spokojila jen se zaplacením dlužných úroků z prodlení až za období po , datum, do skutečného zaplacení; žalovaný však na tento její smírný návrh nepřistoupil.6. Žalovaný v řízení před soudem I. stupně, jakož i v odvolacím řízení, setrval na tom, aby dokazování bylo doplněno výslechem účastníků, které by mohlo osvětlit okolnosti darování poloviny předmětných nemovitostí žalobkyni za trvání manželství účastníků. Odvolací soud (shodně se soudem I. stupně) tyto důkazní návrhy považoval pro rozhodnutí ve věci za nadbytečné, proto dokazování v tomto směru nedoplňoval.7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 2