27 Co 140/2023-122 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 22 643,90 Kč s příslušenstvím (I. výrok) a žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikoval § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). K tomu uvedl, že žalovaná je starobní důchodkyní, má zhoršený , podezřelý výraz, stav, je nepohyblivá, a proto pobírá příspěvek na péči III. stupně. Její příjmy, včetně starobního důchodu, činí 33 853 Kč a výdaje 30 300 Kč. Vzhledem k uvedeným okolnostem a s přihlédnutím ke , podezřelý výraz, stavu žalované soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve II. výroku rozsudku.2. Proti II. výroku rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal odvolání žalobce. Uvedl, že byť se soud prvního stupně zabýval sociální a finanční situací žalované, kterou ve svém odůvodnění podrobně rozepsal a žalobce ji v tomto směru nezpochybňuje, nesouhlasí s tím, aby mu bylo odepřeno právo na náhradu nákladů soudního řízení. Poukázal na to, že původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu, na základě které jí byl na účtu založen kontokorentní úvěr; od data čerpání 27. 1. 2021 žalovaná ničeho nezaplatila. Žaloba byla podána důvodně a vynaložené náklady na vedení soudního sporu jsou výdaji účelně vynaloženými. Nadto žalobci nebyla soudem přiznána ani náhrada za zaplacený soudní poplatek, což se jeví naprosto nespravedlivé vzhledem k jeho úspěchu ve věci. Žalobce se domnívá, že soud prvního stupně rozhodl podle § 150 o. s. ř. na základě porovnání majetkových poměrů obou účastníků. Takový postup přitom není v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. II. ÚS 3015/09, podle kterého § 150 o. s. ř. neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Žalobce má za to, že se soud prvního stupně odklonil od ustáleného názoru Ústavního soudu, aniž by své rozhodnutí řádně odůvodnil. Tímto postupem bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a rovněž byla porušena zásada rovnosti stran v soudním řízení. V neposlední řádě žalobci nebyly podklady, na základě kterých soud prvního stupně rozhodl podle § 150 o. s. ř., předloženy a neměl tak reálnou možnost se k nim vyjádřit. Soud prvního stupně taktéž neprojevil svůj záměr rozhodnout o náhradě nákladů řízení za použití § 150 o. s. ř., čímž byla narušena právní jistota, kdy žalobci nebylo umožněno vyjádřit se k moderaci nákladů. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a žalované uložil povinnost k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 12 179,15 Kč, jakož i náhradě nákladů odvolacího řízení.3. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] a dospěl k závěru, že jsou zde dány důvody pro potvrzení II. výroku rozsudku soudu prvního stupně.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v řízení zahájeném 29. 9. 2022 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 22 643,90 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 21. 1. 2014 uzavřené s právním předchůdcem žalobce; kontokorentní úvěr byl veden na účtu č. , č. účtu, . Jelikož úvěr nebyl řádně splácen, byl k datu 2. 7. 2021 zesplatněn. Z prohlášení spolku , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , , adresa, , vyplývá, že žalovaná se dne 1. 6. 2022 stala členem tohoto spolku, který o ni dlouhodobě pečuje, za což měsíčně hradí částku 17 000 Kč (, Anonymizováno, není v celkové částce); platba se skládá z: depozit na stravu ve výši 5 500 Kč, členský příspěvek 11 500 Kč, depozit na příspěvek na péči ve výši 12 800 Kč. Z rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Brně ze dne 2. 2. 2021, č, Anonymizováno, , se podává, že žalované byl od července 2020 zvýšen příspěvek na péči z částky 880 Kč na částku 12 800 Kč jako osobě závislé na pomoci jiných fyzických osob ve III. stupni. Z oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 5. 2023 bylo zjištěno, že od června 2023 náleží žalované starobní důchod ve výši 21 053 Kč. Dle sdělení obecného zmocněnce má žalovaná další výdaje v podobě nákladů na léky, které se pohybují okolo 500 Kč.6. Za účelem rozhodnutí o odvolání žalobce, a vzhledem k delší době od rozhodnutí soudu prvního stupně, vyzval Krajský soud v Brně žalovanou, aby sdělila své aktuální majetkové a sociální poměry a tyto náležitě doložila. Z předloženého prohlášení je patrné, že žalovaná je vdova pobírající starobní důchod ve výši 21 413 Kč a ošetřovné ve výši 14 800 Kč. Má jiný dluh vůči žalobci ve výši 22 643 Kč, jehož měsíční splátka činí 2 902 Kč. Měsíčně hradí částku 17 000 Kč jako členský poplatek spolku , právnická osoba, ., přičemž má další výdaje zhruba 1 000 Kč jako doplatek na léky a hygienické potřeby. Zbývá jí částka cca 600 Kč jako kapesné. Ošetřovné ve výši 14 800 Kč vynakládá měsíčně v plné výši na zaplacení nákladů za osobní ošetřovatelku. Žalovaná nemá žádné jiné příjmy mimo starobní důchod a nemá ani jiný hodnotný majetek.7. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.8. Dle § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.9. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1529/2017, za důvody zvláštního zřetele hodné se považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (zvažováno může být i jen částečné nepřiznání těchto nákladů). Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu, než účastníku druhému, okolnosti další.10. Odvolací soud nemá pochyb o tom, že obě strany v řízení hájily svá práva a právem chráněné zájmy. Nesouhlasí však s námitkou žalobce, že ze strany soudu prvního stupně došlo k aplikaci § 150 o. s. ř. pouze na základě porovnání majetkových poměrů účastníků, případně, že by užití tohoto ustanovení bylo vedeno pouze snahou o zmírnění majetkových rozdílů mezi procesními stranami. V posuzovaném případě, ačkoli byl žalobce v řízení z procesního hlediska zcela úspěšný, soud prvního stupně nepochybil, pokud o náhradě nákladů řízení nerozhodoval pouze s ohledem na zásadu úspěchu ve věci. Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 804/08, zdůraznil, že ani rozhodování o nákladech řízení nesmí být jen mechanickým posuzováním výsledků sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci. Samotné rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení. Úspěch či neúspěch ve věci nelze poměřovat jen tím, jak bylo o konkrétním návrhu rozhodnuto, ale je třeba jej posuzovat i v širších souvislostech.11. Soud při uplatnění § 150 o. s. ř. musí zkoumat všechny konkrétní okolnosti věci, tedy osobní, majetkové, sociální, , podezřelý výraz, a další poměry na straně všech účastníků, jakož i ty, které vedly k uplatnění nároku, postoje účastníků a jejich chování v průběhu řízení, pravidla morálky a ekvity. S ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci je nutné především přihlížet k porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků, jak je uvedeno v citovaném usnesení Nejvyššího soudu. Žalobce v odvolání uvedl, že finanční