28 Co 184/2022-114 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 740,42 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 21 678,50 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení a s 0,25% úrokem ročně z částky 21 678,50 Kč od 8. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 21 342,26 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 14 978,58 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení a s úrokem nad 0,25 % ročně z částky 21 678,50 Kč od 8. 6. 2022 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). Doplňujícím rozsudkem uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni též 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 61,92 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok) a zamítl žalobu v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení 59,68% úroku ročně z částky 7 532,01 Kč od 23. 6. 2021 do 16. 7. 2021 a 8% úroku ročně z částky 7 532,01 Kč od 17. 7. 2021 do 7. 6. 2022 (II. výrok). Rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení spojených s vyhlášením doplňujícího rozsudku (III. výrok).2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, a to do části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 21 342,26 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 14 978,58 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení, dále 7,87% úrok ročně z částky 29 210,51 Kč od 23. 6. 2021 do 16. 7. 2021, 8% úrok ročně z částky 21 678,50 Kč od 8. 6. 2022 do zaplacení, 8,25% úrok ročně z částky 29 210,51 Kč od 17. 7. 2021 do 7. 6. 2022 a 8,25% úrok ročně z částky 7 532,01 Kč od 8. 6. 2022 do zaplacení, a do III. výroku o náhradě nákladů řízení. Vyjádřila přesvědčení, že dostála svým povinnostem poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 105 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když jedno vyhotovení smlouvy obsahující všechny nezbytné informace poskytla žalovanému na pevném nosiči dat a nebyl zde proto důvod pro aplikaci § 110 odst. 1 tohoto zákona. Konkrétně zaslala smlouvu žalovanému na jeho e-mailovou adresu , e-mail, a dále uložila smlouvu do uživatelského účtu žalovaného na internetové stránce www.razdvapujcka.cz. S odkazem na preambuli ke směrnici EP a Rady 2011/83/EU ze dne 25. 10. 2011 o právech spotřebitelů se neztotožnila se závěrem soudu prvního stupně, že emailovou adresu nelze považovat za trvalý nosič dat, neboť i sám normotvůrce legislativy EU považuje elektronickou poštu, a tudíž i e-mailovou adresu (schránku) spotřebitele za trvalý nosič dat. Z uvedeného důvodu má žalobkyně nárok na zaplacení nové dlužné jistiny úvěru, smluvního úroku, smluvních pokut a nákladů vynaložených na vymáhání spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dodala, že v odvolacím řízení se nedomáhá přiznání původně požadované výše úroku 59,93 % ročně, ale pouze úroku ve výši 7,87 % ročně, jež byla běžnou úrokovou sazbou v době uzavření úvěrové smlouvy.3. Žalovaný se k odvolání, které mu bylo doručeno dne 8. 8. 2022, nevyjádřil.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v žalobě, která byla soudu doručena dne 29. 12. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 719 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 23. 6. 2021 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 6 301,76 Kč, 59,93% úroku ročně z částky 29 210,51 Kč od 23. 6. 2021 do 16. 7. 2021 a 8,25% úroku ročně z částky 29 210,51 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 80 870 Kč. Uvedla, že dne 1. 10. 2020 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. 9300205966, podle které žalovanému poskytla téhož dne peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem v nominální sazbě 59,93 % ročně v 36 měsíčních splátkách po 1 872 Kč, počínaje měsícem listopadem 2020 podle splátkového kalendáře. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného, z nichž žalobkyně zjistila, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Rovněž byla ověřena úvěrová historie žadatele o úvěr v databázích SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalobkyně provedla tzv. scoring klienta, na jehož základě bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalobkyně prověřila, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek, žalobkyni uhradil na dluh jen částku 5 616 Kč dne 15. 1. 2021 a částku 3 744 Kč dne 16. 4. 2021. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty podle bodu 6.1 smlouvy ve výši 1 996 Kč (za první, čtvrtou, šestou a sedmou splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, po 499 Kč) a právo na zaplacení náhrady nákladů v souvislosti s prodlením podle bodu 6.2 smlouvy ve výši 1 200 Kč (200 Kč za první, druhou, čtvrtou, pátou, šestou a sedmou splátku, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení delším než 15 dnů). K předčasnému zesplatnění úvěru došlo dne 21. 6. 2021 podle bodu 6.3 smlouvy, když se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou šesté splátky (splatná dne 17. 4. 2021) po dobu 65 dnů. Ke dni zesplatnění se dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny ve výši 33 523,80 Kč, kterou byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Jestliže k úhradě nedošlo, vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny od 23. 6. 2021 do zaplacení. Požadovanou smluvní pokutu ve výši 6 301,76 Kč vypočetla žalobkyně k datu vyhotovení žaloby. Ve smlouvě bylo sjednáno, že úroky běží od data poskytnutí úvěru až do jeho skutečného vrácení. Žalobkyně proto uplatňuje úrok z úvěru od 23. 6. 2021 do 16. 7. 2021 z jistiny 29 210,51 Kč jen v nominální sazbě 59,93 % a od 17. 7. 2021 do zaplacení v sazbě 8,25 %, a to vše jen do výše 80 870 Kč (úrok byl limitován v bodu 2.2 smlouvy). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným rozsudkem. Dospěl k závěru, že vztah mezi účastníky byl založen na základě platně a účinně uzavřené smlouvy o úvěru uzavřenou podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, což doložila kartou klienta, výpisem z účtu žalovaného o jeho přijmu kolem 31 000 Kč a dále výpisem z registru SOLUS a systému NRKI. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě a o její platnosti i s přihlédnutím k § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 o. z. neměl soud pochybnosti. Zdůraznil však, že zákon o spotřebitelském úvěru zakotvuje další požadavky, které musí věřitel při právním jednání se spotřebitelem dodržet, mimo jiné povinnost poskytnout spotřebiteli písemné vyhotovení smlouvy v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Žalobkyně dle svého tvrzení tuto povinnost splnila tím, že smlouvu v elektronické podobě zaslala na e-mail žalovaného a zároveň ji uložila na uživatelském účtu žalovaného na internetové stránce žalobkyně, kam má přístup výlučně žalovaný. Za trvalý nosič dat nemůže být považováno řešení, které neumožňuje spotřebiteli ověřit, zda informace v něm obsažené nebyly změněny. Uložení smlouvy na uživatelský účet žalovaného na internetové stránce žalobkyně není dostatečným způsobem, jak zajistit ochranu spotřebitele před případnou změnou smlouvy, když k takovému účtu má bezpochyby přístup i samotná žalobkyně. V souladu s eurokonformním výkladem nelze za trvalý nosič dat považovat ani e-mailovou adresu žalovaného. Žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou v § 110 odst. 1 z. s. ú., v důsledku čehož nelze přihlížet k ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě (s výjimkou poskytnuté jistiny a zápůjční úrokové sazby), ačkoliv je smlouva platná. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 31 000 Kč, žalovaný zaplatil na jistinu pouze částku v celkové výši 9 360 Kč a zbývá mu uhradit 21 678,50 Kč. V této části soud žalobě vyhověl a s ohledem na prodlení žalovaného přiznal žalobkyni i úrok z prodlení v zákonné sazbě 8,25 % ročně z této částky od 23. 6.