54 Co 156/2023-243 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 29. června 2023, č. j. 11 C 223/2022-143, výrokem I. určil, že pronajímatelem a nositelem práv a povinností pronajímatele dle nájemní smlouvy ze dne , datum, uzavřené mezi společností , Jméno žalobkyně, ., IČO: , IČO žalobkyně, , se sídlem , adresa, a panem , jméno FO, , narozeným , Datum narození žalované A, , bytem č. p. , Anonymizováno, , , adresa, , jejímž předmětem je pronájem pozemků parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, , zapsané na LV č. , Anonymizováno, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , je pan , Jméno žalované A, , narozený , Datum narození žalované A, , bytem č. p. , Anonymizováno, , , adresa, , výrokem II. zamítl žalobu (vzájemný návrh), kterou se žalovaná 2. domáhala určení, že pronajímatelem a nositelem práv a povinností pronajímatele dle nájemní smlouvy ze dne , datum, uzavřené mezi společností , Jméno žalobkyně, ., IČO: , IČO žalobkyně, , se sídlem , adresa, a panem , jméno FO, , narozeným , Datum narození žalované A, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, , zapsané na LV č. , Anonymizováno, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , je společnost , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO: , IČO, , zapsaná v obchodním rejstříku vedeném , Anonymizováno, soudem v , Anonymizováno, , oddíl , Anonymizováno, , vložka , Anonymizováno, , výrokem III. pak uložil žalovaným povinnost zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši , Anonymizováno, Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. Doplňujícím rozsudkem ze dne 23. srpna 2024 č.j. 11 C 223/2022-195, výrokem I. zamítl rovněž žalobu (vzájemný návrh), kterou se žalovaný 1. domáhal určení, že pronajímatelem a nositelem práv a povinností pronajímatele dle nájemní smlouvy ze dne , datum, uzavřené mezi společností , Jméno žalobkyně, ., IČO: , IČO žalobkyně, , se sídlem , adresa, a panem , jméno FO, , narozeným , Datum narození žalované A, , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, , zapsané na LV č. , Anonymizováno, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , je společnost , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO: , IČO, , zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka , Anonymizováno, , výrokem II. uložil žalovaným povinnost zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši , Anonymizováno, Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Soud prvního stupně ve svém rozsudku popsal skutkový stav věci tak, že žalovaný 1. je vlastníkem pozemků parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, a uzavřel dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem části pozemků ve zjednodušené evidenci parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , a to za účelem zřízení a provozování telekomunikačního zařízení - základnové stanice „, adresa, “. V mezidobí došlo k pozemkové úpravě a na základě dodatku č. , Anonymizováno, jsou předmětem nájmu pozemky parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, . Původní nájemní vztah mezi žalobkynía žalovaným 1. byl dodatkem prodloužen až do , datum, . Bylo sjednáno předkupní právo ve prospěch žalobkyně. Dne , datum, byla mezi žalovanou 2. a žalovaným 1. uzavřena smlouva nazvaná jako „smlouva o požívacím právu“, a to ve prospěch pozemků parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , na těchto pozemcích je umístěno telekomunikační zařízení a přístupová cesta, služebnost požívacího práva byla následně zapsána do evidence katastru nemovitostí. Žalovaná 2. dopisem ze dne , datum, oznámila žalobkyni, že vstoupila do postavení žalovaného 1. a nechť žalobkyně hradí k jejím rukám sjednané nájemné, což žalobkyně neakceptovala ani poté, co ji žalovaná 2. uzavření smlouvy doložila. Žalobkyně poté podala k soudu určovací žalobu, na kterou oba žalovaní reagovali vzájemným návrhem.3. Žalobkyně v průběhu řízení zastávala stanovisko, že je zde rozdílnost předmětu nájemní a požívací smlouvy, když předmětem nájemní smlouvy jsou pozemky parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , zatímco předmětem smlouvy o požívacím právu jsou parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Dále uváděla, že vedle sebe věcné břemeno a nájemní smlouva nemohou obstát, odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012 sp.zn. 22 Cdo 2222/2011. Svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení odůvodňovala tím, že je nutno, aby bylo postaveno najisto, kdo je oprávněn vykonávat práva a povinnosti z nájemní smlouvy, když je přesvědčena, že z popsaných důvodů je to i nadále žalovaný 1. Žalovaní rovněž tvrdili svůj naléhavý právní zájem na určení skutečnosti, že tím, kdo je oprávněn vykonávat práva a povinnosti z nájemní smlouvy, je žalovaná 2., a to z důvodu jejich právní nejistoty. Rozhodnutí ohledně přechodu práv a povinností z nájemní smlouvy nastaví pevné základy právních vztahů mezi žalobkyní a žalovanou 2. Žalovaní tvrdili, že žalovaná 2. vstoupila do existující nájemní smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným 1. a nyní je ona vykonávat práva a povinnosti z nájemní smlouvy.4. Soud prvního stupně shledal naléhavý právní zájem podle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) na požadovaném určení u všech účastníků, a to z důvodu, že otázka, zda je pronajímatelem žalovaný 1. nebo žalovaná 2., je mezi účastníky sporná. Uvedl, že s ohledem na nutnost vyjasnění vzájemných vztahů a vypořádání stávajících a budoucích závazků stran je nezbytné postavit tuto skutečnost najisto. Vzhledem k existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení se soud prvního stupně žalobou a vzájemným návrhem věcně zabýval.5. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc podle ust. §§ 1285, 1287, 77, 1289 a 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), z hlediska dobrých mravů a platnosti smlouvy pak podle ust. §§ 547, 580 odst. 1 a 588 o.z.6. Své rozhodnutí, kterým určil, že nositelem práv z nájemní smlouvy je žalovaný 1. a naopak zamítl žaloby na určení, že nositelem práv z nájemní smlouvy je žalovaná 2., odůvodnil soud prvního stupně následovně. Uvedl, že každé právní jednání musí být posuzováno co do obsahu, nikoliv co do označení. Požívací smlouvu uzavřenou mezi žalovanými posoudil tak, že je sepsána až nápadně v neprospěch žalovaného jako povinné osoby. Zákon totiž předpokládá, že žalovanému 1. jako osobě povinné opravdu zbude pouze holé vlastnictví ve formě základních vlastnických práv (např. zřídit zástavní právo nebo jinak nemovitou věc zatížit) a jinak se zbaví souvisejících břemen a povinností. Žalovaná 2. však své zákonné povinnosti přenesla zpět na žalovaného 1., ačkoliv je smyslem požívání mít z věci užitky, včetně mimořádných výnosů, výměnou za povinnosti a náklady, které podle ustanovení § 1287 a § 1288 o.z. nese poživatel. Ten je povinen nést nejen obvyklé udržovací náklady, tj. náklady na údržbu, opravu věci včetně jejího pojištění proti škodám apod., ale patří sem též náklady veřejnoprávního charakteru jako zejména daně a poplatky. Z čl. , Anonymizováno, smlouvy je podle soudu prvního stupně patrné, že strany smlouvy o požívacím právu se od znění § 1288 o.z. významně odchýlily, zejména bodem , Anonymizováno, přenesena poplatková povinnost na žalovaného 1. jako osobu povinnou ve vztahu např. k dani z nemovité věci, což právní zástupce žalovaných výslovně soudu potvrdil při jednání, stejně tak byla vyloučena úplata za zlepšení věci. Rovněž byla zcela vyloučena povinnost údržby nemovitostí žalovanou 2. jako osobu oprávněnou a tato byla přenesena na žalovaného 1. Problematické je i ujednání v bodě , Anonymizováno, smlouvy, podle něhož je to právě žalovaná 2. namísto žalovaného 1., kdo je oprávněn věc zatížit. Takové ujednání shledal protichůdným, jelikož bez souhlasu vlastníka nebude stejně osoba oprávněná z požívání schopna věc účinně zatížit. Jako další důvod uvedl soud prvního stupně i charakter dobrých mravů, kdy smluvní pokuty zavazují pouze žalovaného 1. jako vlastníka a oscilují mezi denní částkou , Anonymizováno, Kč až drakonických , Anonymizováno, Kč. Přitom charakter institutu požívací smlouvy je takový, že je to právě vlastník, kdo by si měl co nejvíce zajistit a pojistit chování osoby oprávněné ze služebnosti, tedy i tento znak v dané smlouvě naplněn nebyl. Pro uvedené „odchylky“ není posuzovaná smlouva smlouvou o zřízení požívacího práva, ale smlouvou nájemní, s presumovaným souhlasem k dalšímu pronájmu předmětu smlouvy. Žalovaná 2. jednoduše valnou většinu svých povinností natolik přenes