60 Co 225/2024-357 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , , č. j., , byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 1 000 000 Kč, výrokem II byla žalobci uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 191 513 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena dne , datum, písemná smlouva o půjčce, kterou žalobce půjčil a fakticky také předal žalovanému 3 000 000 Kč, další písemné smlouvy o půjčce uzavřeli účastníci , datum, na 3 000 000 Kč a , datum, na 3 000 000 Kč. Ve vztahu k částce 3 000 000 Kč půjčené žalovanému dne , datum, dospěl soud k závěru, že jde o písemně uzavřenou dohodu o změně závazku ve smyslu § 516 odst. 1 občanského zákoníku týkající se splatnosti závazku spojenou s dohodou o úročení za dobu posunutí splatnosti závazku, kdy nově byl tento závazek splatný do , datum, . Dále soud vyhodnotil listinu označenou jako smlouva o půjčce datovanou , datum, , jejímž obsahem je ujednání, že žalobce půjčil žalovanému , datum, částku 3 000 000 Kč a , datum, částku 3 000 000 Kč a žalovaný se zavázal půjčenou částku vrátit do , datum, spolu se sjednaným úrokem, jako písemně uzavřenou dohodu o změně závazku dle § 516 odst. 1 občanského zákoníku týkající se změny splatnosti závazku spojenou s dohodou o úročení za dobu posunutí splatnosti závazku, kdy nově byl závazek k vrácení částky 6 000 000 Kč z půjček poskytnutých , datum, a , datum, splatný do , datum, . Soud prvního stupně uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by se účastníci dohodli na dalším prodloužení splatnosti půjček poskytnutých na základě těchto smluv a ani, že by sjednali poskytnutí půjček jiných za stávajících podmínek, jejichž vznik nevylučuje, pokud k předání předmětu půjčky dojde dříve z jiných důvodů. Soud prvního stupně následně shledal jako důvodnou žalovaným vznesenou námitku promlčení, když uplatňovaný nárok z titulu půjčky poskytnuté , datum, a , datum, byl splatný , datum, . Právní vztah se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, a žaloba byla podána po uplynutí tříleté promlčecí doby dle § 110 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., která marně uplynula dne , datum, . Soud prvního stupně dospěl k závěru, že platbami žalovaného na půjčku k dne , datum, - , datum, nedošlo k uznání dluhu, neboť právní vztah se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., který takovou fikci nestanovil a nikoliv zákonem č. 89/2012 Sb., který takovou úpravu obsahuje. Soud prvního stupně následně neshledal důvodnou námitku žalobce, že námitka promlčení a vznesená žalovaným je v rozporu s dobrými mravy, neboť v řízení nebylo prokázáno uzavření dohody, že žalobce nebude nárokovat po dobu trestního stíhání vrácení půjček. Jestliže žalobce tvrdil, že on dobrovolně splnil závazek o převodu obchodního podílu, ačkoliv tak již činit nemusel a žalovaný naopak nesplnil svoji povinnost vrátit dlužné částky, přičemž tyto povinnosti byly vzájemně vázány, tak jde o právní jednání, kterým byly řešeny vztahy v obchodní společnosti a toto nemá vliv na posouzení vztahu účastníků jako fyzických osob. Ze splátek v průběhu a po plynutí promlčecí doby nemohl dovozovat žalobce, že dojde k úhradám dluhu ve lhůtě, zvláště když nepoužíval splátky na úhradu jistiny.2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém setrvává na svých skutkových tvrzeních. Dovozuje, že tato skutková tvrzení jsou prokázána. Soud nesprávně vyhodnotil výpověď žalobce jako nevěrohodnou, když toto je v souladu především s tím, že žalovaný až do , datum, plnil na úroky z půjčky v dohodnuté výši. Soud nepřihlédl při hodnocení výpovědi žalobce k časovému odstupu, který mohl způsobit drobné rozpory ve výpovědi. Soud nehodnotil provedené důkazy správně, neboť je nehodnotil ve vzájemných souvislostech, když dovozuje, že pokud by tak učinil, činily by tyto logický celek prokazující verzi žalobce. Odvolatel vytýká soudu prvního stupně to, že zamítl provedení důkazu print screeny Google kalendáře žalobce a dotazem na Google Ireland Limited, že se zápisy do kalendáře nebylo manipulováno s odůvodněním, že důkazy byly navrženy po koncentraci řízení. Namítá, že důkazy má být zpochybněna věrohodnost výpovědi žalovaného. Poukazuje také na to, že pokud soud prvního stupně dospěl k neunesení důkazního břemene žalobcem, opomněl mu dát poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Zdůrazňuje, že je nelogické, aby žalovaný platil v pravidelných intervalech úroky smluvní a nikoliv úroky z prodlení, pokud by se účastníci nedohodli na obnovení půjček. Je zde zjevná vůle účastníků být vázán jejich projevy vůle a účastníci se chovali podle obsahu žalobcem tvrzených smluv. Žalobce trvá na prokázání dohody, že plnění nebude po žalovaném vymáháno do skončení trestního řízení. Nadále setrvává na důvodech, pro které je uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy.3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání poukazuje na to, že argumentace žalobce o plnění smluvního úroku je založena na tom, že žalobce si vybírá z uskutečněných plateb jen ty, které mu vyhovují. Výše a data plateb žalovaného souvisely s jeho finanční situací a účetním obdobím. K tvrzení o existenci dohody o nevymáhání plnění v době trestního stíhání žalovaného, poukazuje na to, že dluh byl splácen i v době trestního stíhání. Poukazuje také na to, že žalobce v průběhu řízení měnil svá skutková tvrzení a přizpůsoboval je zjištěnému skutkovému stavu. Zdůrazňuje, že žalovaný prokázal, že nemohl uzavřít smlouvu dne , datum, , neboť se nacházel v , adresa, . Žalovaný argumentuje, že je nevěrohodné, aby ústní dohody nebyly uzavřeny v písemné formě a bez zajištění směnkou. Naopak poukazuje na věrohodnost své výpovědi. Žalovaný také má za to, že vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Dohoda o tom, že žalobce nebude nárokovat vrácení dluhu po dobu trestního stíhání žalovaného, nebyla prokázána a žalobce platby žalovaného započítává na jistinu a úroky podle své potřeby. Žalobce nabízí jen nepřímé důkazy. Dále uvádí, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nárok žalobce není promlčený, nechť se vypořádá s námitkou zaplacení dluhu.4. Krajský soud v Brně - pobočka ve , adresa, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), obsahově způsobilé odvolací důvody, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností (§ 205 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.), že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že ve věci jsou důvody pro potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně.5. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na neunesení důkazního břemene žalobcem, a to k tvrzení o tom, že účastníci každý rok uzavírali novou smlouvu o půjčce či zápůjčce a že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o nevymáhání dluhu po dobu trestního stíhání žalovaného. V takovém případě však měl soud prvního stupně poskytnout žalobci poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby prokázal svá tvrzení, jinak to může vést k zamítnutí žaloby. Odvolací soud toto pochybení soudu prvního stupně napravil. Žalobce navrhl k provedení důkazu print screeny jeho Google kalendáře a dotazem na provozovatele tohoto serveru, zda bylo se záznamy manipulováno. Odvolací soud důkaz těmito print screeny provedl. Z těchto je zřejmé, že žalobce si na den , datum, zaznamenal schůzku s žalovaným s poznámkou „smlouvy a směnky“, dále na den , datum, si zaznamenal schůzku s žalovaným s poznámkou „náklady na zeď a v , adresa, “ a „700 000 Kč“, další schůzky se žalovaným byly zaznamenány na , datum, s poznámkou „okna ve , adresa, “, na den , datum, s poznámkou „dluží k , datum, … 100 000, , datum, 300 000“ a , datum, bez poznámky. Další záznamy schůzky s žalovaným jsou ze dne , datum, s poznámkou „dluhy … 700 000, vyúčtování T-Mobile, starý dluh , adresa, “ a dne , datum, bez poznámky ve vztahu k financím. Žalobce poukazuje na to, že tímto prokazuje, že se uskutečnily schůzky se žalovaným a účastníci na nich jednali o předmětném dluhu. Nicméně takové posouzení je subjektivní. Ze záznamů lze dovodit, že si žalobce v kalendáři zaznamenal plánované schůzky s žalovaným ve shora uvedených datech. Ze záznamu o finanční částce 700 000 Kč (záznam z , datum, ), nelze dovodit, čeho se týká. Ze záznamu „dluží k , datum, … 1 000 000, , datum, . … 300 000 (záznam ze , datum, ) lze dovodit, že předmětem schůzky měl být dluh v uvedené výši k uvedenému datu, avšak o jaký konkrétní nárok se jedná, nelze dovodit. K záznamu „dluhy, úrok 700 000 Kč“ (záznam z , datum, ) a „dluhy … 700 000, vyúčtování T-Mobile, starý dluh, , adresa, (záznam z , datum, ) je to obdobné. Lze uzavřít, že záznamy js