72 Co 163/2024-276 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v , adresa, výše označeným rozsudkem zavázal žalovanou k zaplacení částky , Anonymizováno, s úrokem z prodlení ve výši , Anonymizováno, ročně z částky , Anonymizováno, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu zamítl v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení úroků z prodlení ve výši , Anonymizováno, ročně z částky , Anonymizováno, od , datum, do , datum, a úroků z prodlení ve výši , Anonymizováno, ročně z částky , Anonymizováno, od , datum, do zaplacení (výrok II.). Žalovanou dále zavázal zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši , Anonymizováno, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Za prokázané vzal, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. občanského zákoníku, kdy žalobce předal žalované částku , Anonymizováno, . Nepřisvědčil obraně žalované, podle níž měla být částka předaná žalobcem žalované použita jako vklad do podnikání, že byla zápůjčka zčásti vrácena v důsledku plateb učiněných žalovanou či že došlo k zániku závazku započtením. Existenci vzájemné dohody účastníků, podle níž měl žalobce vykonávat specifikovanou práci pro žalovanou za sjednanou odměnu, dokládá vyúčtování a úhrada částky , Anonymizováno, , Anonymizováno, tedy ještě před předáním zápůjčky , datum, . Rovněž ve vztahu k částce , Anonymizováno, uhrazené žalovanou žalobci dospěl k závěru, že nejde o částečné vrácení zápůjčky, neboť smyslem provedené úhrady bylo poskytnout žalobci plnění za vykonanou práci, které bylo vyúčtováno fakturou č. , tel. číslo, . , adresa, , Anonymizováno, byla žalobci poskytnuta rovněž z jiného důvodu, než je vrácení zápůjčky, v tomto případě k vyplacení zaměstnanců. Jednotlivými platbami tedy nemohlo dojít, byť k částečnému, splnění povinnosti zápůjčku vrátit. Tyto úhrady proto nemohly být ani započítány na žalovanou pohledávku. K zániku závazku nemohlo dojít ani v důsledku započtení pohledávky žalobce oproti pohledávkám žalované vzešlých ze tří akcí – ubytování osob z Evropské akademie , adresa, , pořádání plaveckého večera pro , právnická osoba, AXIS, z. s. a pronájem prostor a ubytování osob na svatbě slečny , jméno FO, . Právní jednání žalované, jež mělo vést k započtení, nebylo dostatečně určité, nevymezilo jednoznačně pohledávku žalované (§ 1987 občanského zákoníku). Poukázal přitom na právní teorii a judikaturu Nejvyššího soudu. K úhradě částky specifikované ve výroku I. rozsudku žalovanou zavázal ve lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce neprokázal, že by mezi stranami byla sjednána doba trvání zápůjčky v době dvou měsíců, proto prvostupňový soud aplikoval ustanovení § 1987 (správně má být § 2393 odst. 1) občanského zákoníku, podle něhož je výpovědní lhůta u zápůjčky šestitýdenní, uplynula nejpozději , datum, , proto se žalovaná dostala do prodlení , datum, . Proto co do zbývajícího žalobou požadovaného úroku z prodlení žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 a § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. O místu a lhůtě plnění rozhodl dle ustanovení § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.3. Proti rozsudku, a to jeho výrokům I. a III., se žalovaná odvolala. V prvé řadě namítla vadu řízení spočívající v neposkytnutí dostatečného poučení, že žalovaná dle názoru soudu neunášela důkazní břemeno ohledně námitky započtení oproti platbám, jež byly hrazeny ze strany žalované k rukám žalobce. Nebyla informována o právním názoru, že snad měl soud seznat za prokázanou existenci blíže nespecifikované dohody účastníků o vykonávání „specifikované“ práce za odměnu , Anonymizováno, . Žalovaná tak měla být soudem poučena dle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 občanského soudního řádu, že celou věc posuzuje odlišně a dospívá i k odlišným skutkovým a právním závěrům ohledně těchto plateb, o nichž žalovaná tvrdila, že jsou úhradou započitatelnou na žalobcem uplatněný nárok. Stejně tak dle téhož ustanovení měl soud prvního stupně poučit žalovanou, že dosavadní tvrzení ohledně pohledávky z titulu náhrady škody mají být neurčitá a vyzvat ji k doplnění. Dále namítla vyvození nesprávných skutkových závěrů a právního posouzení věci. Neztotožnila se zejména se závěrem, že žalovaná uzavřela se žalobcem dohodu o finanční odměně za provedenou práci. Nebylo specifikováno, o jakou dohodu se mělo jednat, jaká měla být práva a povinnosti plynoucí z této dohody. Pro závěry, že platby měly být plněním nějaké dohody, nesvědčí žádné provedené důkazy. Prvostupňový soud měl naopak dospět k závěru o neprokázání existence konkrétního právního titulu pro předmětné úhrady v částkách , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , a měl je posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Pokud jde o faktury č. , tel. číslo, a , tel. číslo, tyto žalovaná nikdy neobdržela, má pochybnost, že se nacházejí v účetnictví žalobci a bylo z nich odvedeno DPH. U provedených plateb poukázala na variabilní symbol , var. symbol, , který se neshoduje s variabilním symbolem faktur. Dle žalované se jedná o faktury vyrobené dodatečně. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu zdůraznila, že ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení tíží důkazní břemeno k prokázání tvrzení o přesunu majetkových hodnot na obohaceného ochuzeného, zatímco prokázání právního důvodu získaného plnění opravňujícího příjemce si plnění ponechat zatěžuje obohaceného. Žalovaná namítla, že žádnou smlouvu se žalobcem neuzavřela, nebyla jí předložena a žalobce pro ni žádnou funkci nevykonával. Důkazní břemeno ohledně právního důvodu těchto plateb tíží žalobce, avšak nic konkrétního o dohodě nebylo tvrzeno, natož prokázáno. , adresa, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, Kč měly být považovány za bezdůvodné obohacení a na základě provedeného zápočtu měla být žaloba alespoň v této podstatné části zamítnuta. Navrhla napadený rozsudek změnit a žalobu zamítnout, žalované přiznat náklady řízení před soudy obou stupňů.4. Žalobce v rámci vyjádření k odvolání žalované poukázal na obranu žalované, jíž neustále měnila. Zdůraznil, že pokud započítávala částku , Anonymizováno, za údajné vyvádění prostředků z tržeb, fakticky uznala, že částka , Anonymizováno, Kč byla žalobci dne , datum, zaplacena na základě právního důvodu; jinak by ji také započetla. Poukázal na shodný variabilní symbol uvedený na platbách , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , jakož i na obsah dopisu jeho dřívější právní zástupkyně, v němž uvedla, že částku , Anonymizováno, vrátil a , Anonymizováno, bylo vkladem žalobce do podnikání, resp. vyvedení prostředků z tržeb, jíž oproti zbývající částce započetl. Zápočet nebyl učiněn řádně. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku a přiznání nákladů odvolacího řízení.5. Žalovaná podala odvolání včas (§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále též jen „o. s. ř.“), a to jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 a § 90 o. s. ř.). Napadla rozsudek, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o.s.ř., § 202 à contrario o.s.ř.). Odvolání splňuje podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedených odvolacích důvodů (§ 212a odst. 2 o. s. ř.). Proto odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Protože proti výroku II. nebylo odvolání podáno, nabyl tento výrok samostatně právní moci (srov. § 206 odst. 3, § 159, § 159a o. s. ř.).7. Soud prvního stupně založil své vyhovění žalobě na závěru o existenci smlouvy o zápůjčce uzavřené dne , datum, realizované formou bezhotovostního platebního styku, tj. bezhotovostním převodem částky , Anonymizováno, na účet žalované. Uvedené je v souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku citovaného soudem prvního stupně, jakož i s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , , Anonymizováno, použitelného i na právní poměry založené zákonem č. 89/2012 Sb., dle nějž ke smlouvě o (zá)půjčce nedochází (a právní vztah z ní nevzniká) jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníkovi, kterým je právě i takový způsob realizace smlouvy, k němuž sporné strany přistoupily, tedy bezhotovostním převodem na účet (viz též rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , , Anonymizováno, ze dne , datum, , , Anonymizováno, a ze dne , datum, , , Anonymizováno, . Skutečnost, že částka , Anonymizováno, připsaná žalované dne , datum, na její účet byla zápůjčkou poskytnutou jí žalobcem, zřetelně vyplývá z údaje na výpisu z účtu žalobce („půjčka dle domluvy , datum, “), čímž žalobce jasně vyjádřil svou vůli, že poskytnutím částky , Anonymizováno, mínil půjčení této částky žalované. Žalovaná netvrdila, natož prokázala, že na přijetí této částky na svůj účet reagovala způsobem, z něhož by bylo možno usuzovat, že částka , Anonymizováno, zápůjčkou není.8. Z provedeného dokazování soud první