13 Co 120/2024-147 — Krajský soud v Brně

1. Dosavadní průběh řízení:2. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že je vůči žalobci právně neúčinná darovací smlouva uzavřená dne , datum, mezi , jméno FO, jako dárkyní a žalovanou jako obdarovanou, na základě které žalovaná bezúplatně nabyla nemovitou věc – pozemek p.č. , číslo, , jehož součástí je stavba č.p. , číslo, , v katastrálním území , adresa, (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, Kč (výrok II.).3. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobce coby věřitel uplatnil vůči žalované nárok na určení relativní neúčinnosti právního jednání jeho dlužnice , jméno FO, (dále jen „dlužnice“) spočívajícího v uzavření darovací smlouvy ze dne , datum, (dále jen „darovací smlouva“) ve prospěch žalované, které však zkracuje uspokojení jeho vykonatelné pohledávky za dlužnicí. Z provedeného dokazování učinil skutková zjištění o tom, že mezi dlužnicí jako dárkyní a žalovanou jako obdarovanou byla dne , datum, uzavřena písemná darovací smlouva, na základě níž dlužnice darovala žalované nemovitou věc. Dlužnice je matkou žalované. Právní účinky zápisu (vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí) nastaly dne , datum, . Po právní stránce věc posoudil podle § 589 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že § 590 o. z. se při posouzení věci vůbec neuplatní, neboť uzavření darovací smlouvy představovalo bezúplatné právní jednání, jehož případnou relativní neúčinnost je třeba posoudit toliko na základě § 591 o. z., které coby zvláštní právní úprava vylučuje aplikaci ustanovení § 590 o. z. coby obecné právní úpravy. Dále dospěl k závěru, že lhůta dvou let stanovená v § 591 o. z. je prekluzivní lhůtou, a tudíž by její případné marné uplynutí znamenalo zánik práva žalobce dovolávat se určení relativní neúčinnosti právního jednání dlužnice. Jelikož darovací smlouva byla uzavřena dne , datum, a právní účinky vkladu vlastnického práva z této smlouvy do katastru nemovitostí nastaly téhož dne, zatímco žaloba byla u soudu podána až dne , datum, , žalobou uplatněné právo tak zaniklo ještě před podáním žaloby, a to uplynutím prekluzivní lhůty, která počala běžet dne , datum, a skončila dne , datum, . Z tohoto důvodu žalobu zamítl (výrokem I. rozsudku). Co se týče náhrady nákladů řízení, pak s poukazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přiznal (výrokem II. rozsudku) plně úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci v celkové výši , částka, Kč. Výši sazby mimosmluvní odměny advokáta žalované určil z tarifní hodnoty , částka, Kč, což odůvodnil § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“).4. Odvolání a vyjádření k odvolání:5. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Namítal, že soud prvního stupně se nedostatečně zabýval okolnostmi uzavření darovací smlouvy z toho pohledu, zda se opravdu jednalo či nejednalo o bezúplatné právní jednání. Argumentoval tím, že bezúplatným je takové právní jednání, které znamená pro dlužníka majetkovou oběť, za níž mu však druhá strana neposkytne adekvátní protihodnotu. V projednávané věci tomu ale bylo jinak. Ze skutkových tvrzení žalované vyplynulo, že žalovaná v souvislosti s darováním poskytla dlužnici několik protiplnění. Jednak do darované nemovité věci investovala od roku , Anonymizováno, tím způsobem, že platila náklady na dodávané energie, platila pojištění nemovité věci, financovala výměnu oken v březnu , Anonymizováno, a výměnu podlah v srpnu , Anonymizováno, a prováděla také běžnou údržbu nemovité věci. Rovněž od okamžiku darování platila za dlužnici splátky hypotečního úvěru váznoucího na nemovité věci zatížené zástavním právem ve výši , částka, Kč měsíčně. A dále dne , datum, uzavřela novou smlouvu o hypotečním úvěru, kterým v částce , částka, Kč zaplatila předchozí hypoteční úvěr dlužnice váznoucí na nemovité věci, čímž fakticky převzala a refinancovala dluh dlužnice. Soud prvního stupně se však těmito skutečnostmi vůbec nezabýval a neprovedl k nim potřebné dokazování. Správně měl soud prvního stupně právní jednání mezi žalovanou a dlužnicí posoudit jako úplatné a aplikovat § 590 odst. 1 písm. a) o. z. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že navrhuje, aby byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrzen a ve výroku II. změněn v intencích jejího odvolání, které podala proti tomuto výroku rozsudku.7. Žalovaná v odvolání proti výroku II. napadeného rozsudku namítla, že soud prvního stupně při stanovení výše odměny advokáta v rámci náhrady nákladů řízení nesprávně posoudil otázku tarifní hodnoty podle advokátního tarifu. Chybně vyšel z toho, že předmětem sporu bylo právo, jehož hodnota není vyjádřitelná v penězích, a proto za tarifní hodnotu považoval částku , částka, Kč stanovenou v § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Předmětem sporu však bylo určení neúčinnosti právního jednání (darovací smlouvy) k nemovité věci, tedy právní jednání, které se týkalo nemovité věci, která je penězi ocenitelná. V průběhu dokazování byl předložen odhad obvyklé ceny nemovité věci ze dne , datum, vypracovaný odhadcem , tituly před jménem, , jméno FO, , podle něhož tato cena činila částku , částka, Kč. Sám žalobce v žalobě uvedl, že nemovitá věc je zatížena hypotečním úvěrem do výše , částka, Kč. Soud prvního stupně tedy znal cenu nemovité věci, přesto k ní při stanovení výše odměny advokáta v rámci náhrady nákladů řízení nepřihlédl, když neaplikoval § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Pokud by však Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) přesto dospěl k závěru, že předmět sporu není penězi ocenitelný, tak je třeba výši odměny advokáta v rámci náhrady nákladů řízení posoudit v souladu s § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu a vyjít z tarifní hodnoty , částka, Kč, jelikož předmětem sporu bylo určení existence či neexistence práva (neúčinnosti právního jednání) k nemovité věci. Navrhla, aby byl výrok II. rozsudku změněn tak, že žalované bude vůči žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve vši , částka, Kč.8. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že navrhuje, aby odvolání žalované bylo „zamítnuto“.9. Skutková zjištění:10. Odvolací soud ve vztahu posouzení úplatnosti či bezúplatnosti právního jednání (darovací smlouvy ze dne , datum, ) odvolací soud zopakoval dokazování darovací smlouvou ze dne , datum, , souhlasem s převodem vlastnictví ze dne , datum, a výpisem z katastru nemovitostí z listu vlastnictví č. , Anonymizováno, pro katastrální území , adresa, ze dne , datum, .11. Odvolací soud z těchto listinných důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění:a) Dne , datum, žalobce (jako věřitel) a dlužnice , jméno FO, (jako dlužník) uzavřeli ve formě notářského zápisu dohodu, na základě které se dlužnice coby povinná osoba zavázala zaplatit žalobci jako oprávněné osobě dlužnou částku , částka, Kč z titulu ústních smluv o zápůjčkách a vystavených směnek vlastních na řad věřitele, a to ve lhůtě splatnosti do , datum, , přičemž pro případ nezaplacení této částky ve sjednané lhůtě splatnosti dlužnice svolila, aby podle tohoto notářského zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí - vedena exekuce na její majetek a aby tento notářský zápis byl exekučním titulem. Tyto skutečnosti byly zjištěny z notářského zápisu sepsaného dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, , notářem se sídlem v , adresa, , pod spisovými značkami , Anonymizováno, , , Anonymizováno, .b) Dne , datum, zástavní věřitel , právnická osoba, ., kterému svědčí zástavní právo váznoucí na nemovité věci, písemně vyjádřil souhlas s tím, aby vlastnictví nemovité věci bylo převedeno na žalovanou. V listině se neuvádí ničeho o tom, že by žalovaná měla převzít či uhradit dluh dlužnice vůči zástavnímu a zároveň i obligačnímu věřiteli zajištěný zástavním právem. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze souhlasu s převodem vlastnictví ze dne , datum, .c) Dne , datum, dlužnice (jako dárkyně) a žalovaná (jako obdarovaná) uzavřely dne , datum, písemnou darovací smlouvu, kterou dlužnice darovala žalované (své dceři) pozemek p.č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , jehož součástí je stavba , adresa, , č. p. , číslo, (dále jen „nemovitá věc“). Ve smlouvě se ve všech jejích částech vždy píše o darování. Smlouva žádným způsobem nezmiňuje jakýkoliv úplatný charakter smlouvy. Neuvádí se v ní žádné protiplnění, které by v souvislosti s darováním žalovaná poskytla či měla poskytnout dárkyni, nebo které by dárkyně od ní obdržela či měla obdržet. Tyto skutečnosti byly zjištěny z darovací smlouvy ze dne , datum, .d) Dne , datum, byl v katastru nemovitostí proveden zápis vlastnického práva žalované k nemovité věci na základě darovací smlouvy ze dne , datum, (s právními účinky zápisu ke dni , datum, ). Tyto sku