15 Co 152/2025-66 — Krajský soud v Brně

1. Žalobou, podanou u soudu I. stupně , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím. Jednalo se o , Anonymizováno, samostatných nároků, které vznikly na základě smlouvy o sdružených službách dodávky , Anonymizováno, z , datum, a smlouvy o sdružených službách dodávky , Anonymizováno, z , datum, . Obě smlouvy byly uzavřeny se žalovaným, když podle těchto smluv se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému na dohodnuté odběrné místo (na adrese , adresa, ) , Anonymizováno, a , Anonymizováno, za dohodnutých podmínek. První nárok se týkal zaplacení částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené ceny odebraného , Anonymizováno, a souvisejících služeb za období od , datum, do , datum, . Druhý nárok se týkal částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené ceny odebraného , Anonymizováno, a souvisejících služeb za období od , datum, do , datum, a smluvní pokuty za pozdní platbu. Třetí nárok se týkal částky , Anonymizováno, Kč z titulu smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky , Anonymizováno, . Čtvrtý nárok se týkal částky , Anonymizováno, Kč z titulu nezaplaceného poplatku za sjednání dohody o splátkách dluhu ze dne , datum, . Pátý nárok se týkal částky , Anonymizováno, Kč z titulu nezaplaceného poplatku za výzvu k zaplacení dlužné částky dohodnuté v dohodě o splátkách z , datum, . Šestý nárok se týkal částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené ceny odebrané elektřiny a souvisejících služeb za období od , datum, do , datum, a smluvní pokuty za pozdní platbu. Sedmý nárok se týkal částky , Anonymizováno, Kč z titulu nezaplacené smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky , Anonymizováno, . Osmý nárok se týkal částky , Anonymizováno, Kč z titulu nezaplaceného poplatku za výzvu k zaplacení dlužné částky sjednané v dohodě o splátkách dluhu ze dne , datum, . Devátý nárok se týkal částky , Anonymizováno, Kč z titulu nezaplacené smluvní pokuty za prodlení s platbou pohledávky dle uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky , Anonymizováno, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení před soudem I. stupně zůstal pasivní.3. Soud I. stupně provedl dokazování listinnými důkazy a poté ve věci rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , kterým žalobě vyhověl ohledně zaplacení částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím, částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím, částky , Anonymizováno, Kč, částky , Anonymizováno, Kč, částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím, částky , Anonymizováno, Kč a částky , Anonymizováno, Kč (výrok I.), žalobu zamítl ohledně zaplacení částky , Anonymizováno, Kč a částky , Anonymizováno, Kč (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce , Anonymizováno, Kč (výrok III.). Pokud jde o zamítavý výrok II. (nárok žalobkyně na zaplacení smluvních pokut ve výši , Anonymizováno, Kč a , Anonymizováno, Kč z titulu předčasného ukončení smlouvy z důvodu opakovaného neplnění platebních povinností žalovaného), z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud I. stupně ujednání o těchto smluvních pokutách považoval za absolutně neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/2011, ze kterého dovodil, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný s tím, že takováto ujednání nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Poukázal na to, že smluvní pokuta ujednaná mezi účastníky je vložena do velice dlouhého souvětí, nepřehledného, složitě formulovaného a malým písmem psaného, proto reálně hrozí, že průměrnému spotřebiteli unikne. Dodal, že i kdyby sjednaná smluvní pokuta nebyla absolutně neplatná ve smyslu § 588 občanského zákoníku, pak by k ní nebylo možné přihlížet ve smyslu § 1813 a 1815 občanského zákoníku. Proto tyto dva uplatněné nároky zamítl. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle jejich úspěchu ve věci a převážně procesně úspěšné žalobkyni přiznal 56,02 % vynaložených nákladů řízení, které vyčíslil částkou , Anonymizováno, Kč.4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, a to pouze do výroku II. a závislého výroku III. o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně především poukázala na to, že žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni z vyúčtování služeb, které obsahuje mimo jiné i smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy u , Anonymizováno, ve výši , Anonymizováno, Kč (, Anonymizováno, měsíců po , Anonymizováno, Kč) a u , Anonymizováno, ve výši , Anonymizováno, Kč (, Anonymizováno, měsíců po , Anonymizováno, Kč), a to co do důvodu i výše. Zmínila, že uznání dluhu je samostatným zajišťovacím institutem, který zajišťovací funkci plní založením domněnky existence dluhu v době jeho uznání, a že tak zakládá domněnku existence dluhu v době jeho uznání a jeho důsledkem je přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka. Z toho žalobkyně dovozovala, že bylo tedy na žalovaném (jako na dlužníkovi), aby prokázal, že mu závazek vůči věřiteli (žalobkyni) nevznikl. Rovněž z toho dovozovala, že ve věci nemusí nic dalšího prokazovat, neboť existence její pohledávky nebyla v řízení žalovaným vyvrácena. Žalobkyně dále nesouhlasila s právním závěrem soudu I. stupně v tom směru, že by ujednání o smluvní pokutě bylo absolutně neplatným právním jednáním. Aplikaci závěrů formulovaných Ústavním soudem v nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 považovala v této věci za nepřípadnou, neboť nález Ústavního soudu reflektoval zcela odlišnou právní úpravu (která se týkala občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013). Mimoto poukázala na to, že ujednání o obou smluvních pokutách se nachází přímo v textu samotné smlouvy, a to na její první straně v části „ostatní ujednání“. Zmínila i to, že velikost písma se neliší od popisku na druhé straně smlouvy a že celý text je rovnoměrně rozložen. Ujednání o smluvních pokutách zabírá podstatnou část textu první strany smlouvy a lze se jen těžko domnívat, že by jej spotřebitel při čtení smlouvy zcela pominul. Ze všech těchto důvodů žalobkyně navrhovala, aby napadený výrok II. rozsudku soudu I. stupně byl změněn tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno a žalovanému bude uložena náhrada nákladů řízení, které žalobkyni vznikly před soudy obou stupňů.5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.6. Žalobkyně v rámci odvolacího řízení neuváděla žádné nové rozhodné skutečnosti a nenavrhovala nové důkazy.7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.8. Odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu I. stupně, jakož i s jeho skutkovým i právním závěrem a pro stručnost odkazuje na odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku. K odvolacím námitkám žalobkyně lze uvést následující.9. Je beze všech pochybností, že platný občanský zákoník (§ 2048 a násl.) umožňuje v rámci závazkových vztahů sjednání smluvní pokuty. Tato možnost však není neomezená. Limity možností sjednání smluvní pokuty mohou vyplývat mimojiné i z charakteru účastníků smlouvy, jak je tomu v projednávaném případě, kdy na jedné straně stojí žalobkyně jako podnikatelka – obchodník s , Anonymizováno, (se silným ekonomickým zázemím), a na straně druhé fyzická osoba jako spotřebitel. Již při tvorbě občanského zákoníku zákonodárce „vnímal“ rozdílnost v postavení obou stran, a proto pro tyto spotřebitelské smlouvy stanovil jisté omezující limity ve snaze o zachování rovného postavení při uzavírání, platnosti či ukončení smlouvy. Jedním z těchto limitů je ustanovení § 1800 odst. 1 a § 1813 občanského zákoníku.10. Podle § 1798 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění (občanský zákoník, dále jen o.z.) ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Podle odstavce 2 téhož ustanovení použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.11. Podle § 1800 odst. 1 o.z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostat