15 Co 86/2025-109 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně rozsudkem zavázal žalovanou odstranit z pozemku parc. č. , Anonymizováno, betonové panely spojující pozemek parc. č. , Anonymizováno, s cestou umístěnou na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , všechny v k. ú. , adresa, (výrok I.) a zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , Anonymizováno, Kč (výrok II.).2. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná, která navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu - dále „o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), doplnil dokazování v potřebném rozsahu (§ 213 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.5. Žalobu na odstranění betonových panelů odůvodnila žalobkyně tím, že bez jejího souhlasu je na její pozemek nainstalovala na žalovaná, aby dosáhla spojení mezi svým pozemkem parc. č. , Anonymizováno, a cestou umístěnou na pozemku žalované parc. č. , Anonymizováno, (oba v k. ú. , adresa, ). Obranu žalované, že umístění betonových panelů je součástí jejího práva vyplývajícího z věcného břemene zřízeného mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně smlouvou z , datum, žalobkyně neuznává, neboť obsahem toho práva je pouze procházení a projíždění přes pozemek, nikoli položení betonových panelů, a to navíc na místě, na němž nemá být právo průchodu a průjezdu realizováno. Soud I. stupně odůvodnil napadené rozhodnutí především skutečnostmi mezi účastníky nespornými, které vyplynuly z účastnických výslechů u jednání soudu I. stupně , datum, , že v době zřízení věcného břemene smlouvou z , datum, , k důkazu, vstup do haly na pozemku parc. č. , Anonymizováno, ještě nebyl, že žalovaná ho zřídila později během výstavby, a to v době, kdy vlastníkem dotčeného pozemku již byla žalobkyně, která s tím nesouhlasila. Celé stavba realizovaná žalovanou na pozemku parc. č. , Anonymizováno, byla v počáteční fázi prováděna bez stavebního povolení, které udělil příslušný stavební úřad až dodatečně.6. Soud I. stupně zhodnotil obsah zřízeného věcného břemene tak, že jím založené právo chůze, jízdy, resp. průchodu a jízdy, nelze interpretovat jako právo budovat na zatíženém pozemku také sjezdy a komunikace, byť primárním účelem věcného břemene je zajištění obslužnosti nemovitostí, v jejichž prospěch je zřízeno. Pokud z rozhodnutí příslušného stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby na pozemku parc. č. , Anonymizováno, vyplynulo, že vjezd k budově ve vlastnictví žalované, resp. příjezd k jejímu pozemku, nebyl předmětem dodatečného povolení stavby, nepovažuje soud I. stupně ani při aplikaci ustanovení § 1258 občanského zákoníku (dále „o. z.“) za součást místních zvyklostí, aby v rámci areálů byly budovány sjezdy, nájezdy či komunikace na pozemcích jiných vlastníků. Proto položením sporných betonových panelů zasáhla žalovaná do vlastnického práva žalobkyně k jejímu pozemku parc. č. , Anonymizováno, , na výzvu tyto panely z jejího pozemku neodstranila, proto je žaloba na ochranu jejího vlastnického práva důvodná.7. Žalovaná proti těmto závěrům v odvolání namítá, že v době zřízení věcného břemene bylo zřejmé, že nemovitosti na pozemku parc. č. , Anonymizováno, jsou v havarijním stavu, nutně musí dojít k jejich opravě či přestavbě a nemohlo v době podpisu smlouvy o zřízení věcného břemene být zřejmé, jak bude muset být dopravní obslužnost zajištěna. Ve vztahu k této skutečnosti namítla, že soud neprovedl jí navržený důkaz výslechem svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , který dohodu o zřízení věcného břemene projednával za žalovanou s předchůdcem žalobkyně, a tento úmysl účastníků smlouvy může prokázat. Žalovaná poukázala na to, že smyslem a účelem věcného břemene jízdy a chůze přes zatížené pozemky je zajištění obslužnosti nemovitostí, v jejichž prospěch je zřízeno, což není možné přes nezpevněnou plochu, na níž proto žalovaná betonové panely umístila, čímž došlo nejen ke zpřístupnění její nemovitosti ve prospěch účelu věcného břemene, ale také k ochraně majetku samotné žalobkyně. Navíc předchozí vlastník zatíženého pozemku a právní předchůdce žalobkyně souhlasil s úpravou pozemku, neboť žádná cesta neexistovala. Zpevnění cesty a položení panelů je nutné považovat za nezbytnou úpravu plochy pro výkon břemene a mělo by být považováno za součást „údržby a zajištění výkonu“ břemene.8. Kromě těchto věcných námitek proti žalovaná namítla i procesní vadu postupu soudu I. stupně, který nevyhověl její žádosti o odročení jednání , datum, , ač byla podle žalované důvodná, věc na tomto jednání projednal a vyhlásil na něm napadený rozsudek. Tím ji soud I. stupně zkrátil na právech vyjádřit se k důkazům a uplatnit další návrhy na doplnění dokazování a zatížil řízení vadou, která také odůvodňuje zrušení napadeného rozsudku.9. Žalobkyně považuje všechny závěry soudu I. stupně za správné a námitky žalované za nedůvodné, jak ohledně neprovedení navrženého důkazu, tak ohledně projednání věci na jednání , datum, bez přítomnosti žalované.10. Odvolací soud nejprve uvádí, že podle jeho názoru je v základu důvodná odvolací námitka žalované o nesprávnosti postupu soudu I. stupně, který projednal věc na druhém jednání v nepřítomnosti žalované a vyhodnotil její žádost o odročení jednání jako nedůvodnou. Soud I. stupně neakceptoval žádost žalované ze , datum, o odročení jednání , datum, odůvodněnou tím, že její advokát je v pracovní neschopnosti od , datum, , která nebyla do toho dne ukončena. Soud I. stupně tuto skutečnost nepovažoval za významnou, protože již , datum, žádal zástupce žalované o odročení tohoto jednání z jiného důvodu, po sdělení soudu, že žádost nepovažuje za důvodnou, ji urgoval a teprve poté požádal o odročení jednání z důvodu své pracovní neschopnosti. Bez ohledu na to, zda lze zajištění substitučního zastoupení vůbec požadovat po advokátu i v jiných případech, než je kolize více jednání nařízených na stejný termín, nelze dle odvolacího soudu ignorovat potvrzení o pracovní neschopnosti doložené s poslední žádostí o odročení toho jednání, z něhož bez dalšího (pokud nejsou zjištěny jiné okolnosti) lze zpravidla dovodit neschopnost takové osoby dostavit se k soudnímu jednání. Pokud jde o časovou souvislost, že tato pracovní neschopnost byla dána již od , datum, , lze dle odvolacího soudu považovat za věrohodné, že bylo očekáváno její ukončení před nařízeným jednáním, k němuž ale nakonec nedošlo ani k , datum, , kdy zástupce žalované o odročení jednání z tohoto důvodu požádal. Byť odvolací soud souhlasí s tím, že pro substituční zastoupení advokáta není významný souhlas zastoupeného účastníka, je požadavek na zajištění substituce jednoznačný v situacích, kdy jde o kolizi více nařízených jednání, což je přirozené riziko advokátní praxe jdoucí k tíži advokáta a jeho účastníka, ale v případě jiné objektivní překážky, tedy pracovní neschopnosti, je nutné hodnotit každou situaci tak, aby procesní práva zastoupeného účastníka nebyla porušena. V tomto případě, který lze hodnotit jako hraniční, považuje odvolací soud za přece jen věrohodné, že při očekávání včasného ukončení pracovní neschopnosti zástupce žalované své substituční zastoupení z tohoto důvodu nezajistil, a o odročení jednání pak požádal až těsně před termínem jednání, kdy už substituční zastoupení zajistit nešlo.11. Odvolací soud však v souvislosti s touto procesní vadou postupu soudu I. stupně vychází z názoru, na němž je založeno rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 56/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 53/2021, byť to se týká zmatečnostní vady rozsudku spočívající v odnětí možnosti účastníka soudního řízení jednat před soudem. K této vadě nemusí dojít, jestliže u dalšího jednání soudu bylo prováděno dokazování, u něhož měl dotčený účastník možnost uplatnit procesní obranu, včetně možnosti vyjádřit se k dosud provedeným důkazům. Z tohoto ale vyplývá, že může jít o jinou vadu řízení, která také může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, což by však ve zde nastalé situaci mohlo nastat, pokud by u jednání, jehož se žalovaná nezúčastnila, byla provedena podstatná část dokazování o podstatném rozsahu právně významných skutečností. Takové dokazování však bylo provedeno u prvního jednání , datum, , jehož se žalovaná účastnila a na němž byli vyslechnuti oba účastníci, resp. jejich jednatelé, k čemuž dokazování provedené na druhém jednání , datum, bylo významné jen málo.12. Proto dospěl odvolací soud k závěru, že toto procesní pochybení soudu I. stupně nemusí mít vliv na správnost rozhodnutí a nemůže samo o sobě odůvodnit nutnost jeho zrušení, pokud odvolací soud zopakuje dokazování provedené na jednání, jehož se žalovaná nezúčastnila, a poskytne jí možnost vyjádřit se k těmto důkazům a navrhnout případně další důkazy z toho vyplývající. To odvolací soud učinil, čímž došlo