17 Co 189/2024-180 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 11 C 68/2018-128, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 375,65 Kč s příslušenstvím tak, jak je konkrétně uvedeno ve výroku I rozsudku, a to do tří dnů od jeho právní moci. Výrokem II byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 34 870,37 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno žalobce B, .2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalobce poukazuje na usnesení Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , insolvenční spisová značka, které nabylo právní moci dne 27. 2. 2024, a na základě něhož byl v rámci insolvenčního řízení osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení. Žalobce byl do insolvenčního řízení přihlášen pod přihláškou , číslo, která byla insolvenčním správcem uznána v plné výši, na tuto pohledávku byl žalobce uspokojen z více než 60 %, k probíhajícímu insolvenčnímu řízení neměl žádné námitky. Žalovaný tudíž neočekával, že i po splnění oddlužení a osvobození od placení zbytku pohledávek bude nucen pokračovat v hrazení pohledávek žalobci, který se v průběhu insolvenčního řízení nevyjádřil, že se jedná o pohledávku, na kterou se nevztahuje osvobození. Otázkou tedy zůstává, proč žalobce jako jeden z věřitelů v průběhu insolvenčního řízení svůj nesouhlas s osvobozením žalovaného od předmětného dluhu nevyjádřil a rozhodl se vymáhat pohledávku až po splnění oddlužení. Dále žalovaný uvedl, že nebyl schopen v období, za které žalobce požaduje náhradu škody v rámci odběru plynu, hradit žádné závazky, byl v platební neschopnosti, která vedla k jeho úpadku a následnému insolvenčnímu řízení. Žalovaný nechtěl záměrně žalobci svým jednáním způsobit škodu, měl zájem situaci řešit, nečinil žádné obstrukční jednání, které by žalobci znemožňovalo přístup k plynoměru. Žalovaný navíc v předmětné nemovitosti, kde mělo docházet k neoprávněnému odběru plynu, od března 2017 nebydlel, k čemuž však soud prvního stupně nepřihlédl. Žalovaný rovněž namítl, že žalobce si svým liknavým přístupem přivodil vznik škody, když dne 29. 11. 2016 vstoupil na pozemek žalovaného, provedl odečet plynoměru a mohl rovněž provést demontáž plynoměru. Žalovaný byl v tíživé finanční situaci, neplatil žádnému ze svých věřitelů, podal na sebe návrh na oddlužení, snažil se situaci řešit, nezpůsobil žalobci škodu úmyslně. Žalobce v průběhu insolvenčního řízení nijak neavizoval a neinformoval žalovaného o tom, že bude požadovat zaplacení zbývající části pohledávky, což učinil podanou žalobou. Žalovaný též nesouhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně o nákladech řízení, neboť podle jeho názoru dva úkony právní služby učiněné zástupcem žalobce nelze považovat za účelné, když neměly žádný vliv na další vývoj řízení. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá.3. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil písemně s tím, že je nepovažuje za důvodné a zcela se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry učiněnými soudem prvního stupně. Je nepochybné, že od 2. 11. 2016 v odběrném místě žalovaného probíhal neoprávněný odběr plynu a neoprávněná distribuce plynu dle § 74 odst. 1 a 4 energetického zákona. Pokus žalobce o demontáž plynoměru dne 29. 11. 2016 nebyl úspěšný a žalovaný tudíž nejpozději od tohoto dne věděl, že k odběru plynu nemá uzavřenou smlouvu, plyn odebírá neoprávněně, přesto plyn v odběrném místě vědomě a úmyslně odebíral nadále, čímž způsobil žalobci škodu. Žalobce se pokusil o demontáž plynoměru ještě dne 23. 2. 2017, opět bezúspěšně, proto přistoupil k vymáhání plynoměru soudní cestou a dne 10. 5. 2017 podal žalobu na vydání plynoměru. Žalovaný opustil odběrné místo v červenci 2017, žalobce následně vyčíslil škodu vzniklou neoprávněným odběrem plynu za období od 30. 11. 2016 do 30. 7. 2017. Žalobce rovněž poukázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž jednoznačně vyplývá, že pohledávky na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem plynu jsou pohledávkami na náhradu škody způsobené úmyslně a ve smyslu § 416 insolvenčního zákona se na tyto pohledávky nevztahuje osvobození dlužníka. Žalovaný mohl splnit svou povinnost a umožnit žalobci demontáž plynoměru, čímž by zabránil vzniku škody, přesto odebíral vědomě a úmyslně plyn z distribuční soustavy, ačkoliv neměl řádnou smlouvu. Žalobce poukázal na to, že plynoměr se nacházel uvnitř oploceného pozemku žalovaného, nebyl k němu přístup zvenčí, žalovaný jednoznačně neposkytl žalobci žádnou součinnost k provedení demontáže plynoměru. Soud prvního stupně rovněž správně konstatoval, že insolvenční zákon neukládá povinnost věřiteli v insolvenční přihlášce informovat dlužníka o tom, že jeho pohledávka bude vymáhána i po skončení insolvenčního řízení. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení, kdy všechny úkony učiněné zástupcem žalobce byly účelné a reagovaly na vyjádření žalovaného v průběhu řízení.4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalovaného bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Odvolací důvody, o které žalovaný opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu prvního stupně dne 23. 1. 2018 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 42 144,74 Kč (po zpětvzetí žaloby do částky 30 769,09 Kč s příslušenstvím zůstala předmětem řízení částka 11 375,65 Kč s příslušenstvím) z titulu náhrady škody. Uplatněný nárok opíral žalobce o tvrzení, že v rámci podnikatelské činnosti je provozovatelem distribuční soustavy a na základě smlouvy o distribuci plynu uzavřené mezi účastníky byl povinen zajišťovat pro žalovaného distribuci plynu do odběrného místa , adresa, . Dojde-li k ukončení smluvního vztahu mezi obchodníkem s plynem a odběratelem a odběr plynu na odběrném místě dále pokračuje, jedná se podle § 74 odst. 1 a 4 energetického zákona o neoprávněný odběr plynu a neoprávněnou distribuci plynu. Z technického hlediska nelze fakticky zabránit odběru plynu, pokud odběratel nezpřístupní měřidlo a nedojde k jeho demontáži a zaslepení přípojky plynu mechanickými prostředky. Neoprávněným odběrem a neoprávněnou distribucí plynu vzniká žalobci jako provozovateli distribuční soustavy škoda. Mezi účastníky zanikla smlouva o zajištění služby distribuční soustavy pro odběrné místo , adresa, ke dni , datum, pro neplnění platebních povinností ze strany žalovaného. Žalobce odstoupil od smlouvy, o čemž byl žalovaný vyrozuměn, byl vyrozuměn o tom, že pro odběrné místo nejsou hrazeny platby za odebraný plyn. Ode dne následujícího, tj. od 2. 11. 2016, kdy v odběrném místě nadále pokračoval odběr plynu, byl tento kvalifikován jako neoprávněný odběr a neoprávněná distribuce plynu. Množství neoprávněně odebraného (spotřebovaného) plynu (výše škody) vyplývá v rozdílu mezi konečným stavem měřidla č. 1106348 na odběrném místě ke 14. pracovnímu dni od podání žádosti obchodníka s plynem o ukončení dodávky plynu, tj. ke dni 1. 11. 2016, a stavem měřidla ke dni 30. 7. 2017, kdy pro odběrné místo byla žalobcem uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu s novým zákazníkem.7. Řízení ve věci bylo ze zákona přerušeno, neboť byl zjištěn úpadek žalovaného, kdy usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , insolvenční spisová značka, vzal soud prvního stupně na vědomí splnění oddlužení dlužníka – žalovaného a osvobodil ho od placení pohledávek podle § 414 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona.8. Žalovaný ve svém písemném vyjádření nárok žalobce neuznal ani zčásti a trval na zamítnutí žaloby. Nerozporoval, že v odběrném místě , adresa, v období od 1. 11. 2016 do 30. 7. 2017 plyn odebíral, aniž měl uzavřenou smlouvu se žalobcem. Žalovaný však namítl, že na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , insolvenční spisová značka, byl v rámci insolvenčního řízení osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení. Žalobce byl do insolvenčního řízení přihlášen pod přihláškou , číslo, , která byla insolvenčním správcem uznána v plné výši, a na niž bylo ze strany žalovan