17 Co 206/2024-476 — Krajský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhá regresního nároku státu podle § 16 zákona č. 82/1998 Sb. vůči , právnická osoba, (1. žalovaný) a , právnická osoba, (2. žalovaný), který mu vůči uvedeným žalovaným vznikl výplatou žalované jistiny jako přiměřeného zadostiučinění poškozeným účastníkům správního řízení (, jméno FO, a , jméno FO, ) z titulu nesprávného úředního postupu při výkonu stavební správy v přenesené působnosti, při němž došlo k nepřiměřené délce tří na sebe navazujících řízení vedených stavebním úřadem prvního žalovaného jako prvostupňovým úřadem a odvolacím krajským úřadem druhého žalovaného (dvou řízení o odstranění stavby a řízení o dodatečném povolení stavby účelové komunikace na p. č. , č.pozemku, v k. ú. , adresa, ). Povinnost k úhradě uvedeného přiměřeného zadostiučinění shora označeným poškozeným pak byla žalobci jako žalovanému uložena pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27.6.2019, č.j. 26 C 63/2016-130, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26.11.2019, č.j. 14 Co 327/2019-155.2. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně prvnímu žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 176 614,56 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), druhému žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 36 258,84 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu zamítl vůči prvnímu žalovanému co do částky 149 715 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 326 329,56 Kč od , datum, do zaplacení zamítl (výrok III.) a vůči druhému žalovanému co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36 258,84 Kč od 11.12.2020 do zaplacení (výrok IV.), rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným tak, že vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení nemají (výrok V.) a druhému žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 3 160,05 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.). Po provedeném rozsáhlém dokazování vyšel ze zjištění, že žalobce dne 22. 1. 2020 uhradil poškozeným částku 362 588,40 Kč jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správních řízení, Anonymizováno, vedených ve věci nepovolené účelové komunikace na pozemku p. č. , číslo parcely, v k. ú. , adresa, . Věc zahrnovala tři na sebe věcně a časově navazující správní řízení: řízení o odstranění stavby zahájené u , právnická osoba, , adresa, jako prvostupňového úřadu pod , značka, , zahájené dne , datum, , v němž bylo po přerušení řízení rozhodnutím ze dne , datum, , č. j. , značka, vydáno rozhodnutí o odstranění stavby ze dne18. 2. 2008, č.j. , značka, , které bylo následně zrušeno a řízení zastaveno odvolacím orgánem – , právnická osoba, rozhodnutím ze dne , datum, , č. j, číslo jednací, s právní mocí , datum, ; dále nové řízení o odstranění stavby vedené pod sp. zn. , číslo jednací, , přerušené rozhodnutími ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , a ze dne 7. 4. 2009, č.j. , číslo jednací, , skončené rozhodnutím o odstranění stavby na úřadu prvního stupně ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , které odvolací orgán potvrdil rozhodnutím ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , s právní mocí , datum, ; a konečně řízení o dodatečném povolení stavby – zahájené žádostí dne , datum, a formalizované oznámením o zahájení řízení ze dne , datum, , č j. , číslo jednací, . V tomto řízení vydal stavební úřad opakovaně meritorní rozhodnutí (např. ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, rozhodnutí z , datum, na č.l. 46, rozhodnutí z , datum, na č.l. 67, rozhodnutí z , datum, na č. l. 84, rozhodnutí z , datum, na č. l. 107, a rozhodnutí ze , datum, na č. l. 131), která byla opakovaně rušena , právnická osoba, (např. rozhodnutím ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, rozhodnutím ze dne , datum, , sp. zn. , číslo jednací, , rozhodnutím ze dne , datum, , sp. zn, číslo jednací, , rozhodnutím ze dne , datum, , sp. zn. , číslo jednací, a nakonec změněna tak, že žádost o dodatečné povolení byla zamítnuta – rozhodnutím ze dne , datum, , sp. zn. , číslo jednací, s právním mocí , datum, . Současně docházelo k opakovaným přerušením (např. rozhodnutím ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, rozhodnutím ze dne 5. 5. 2011na č.l. 58; rozhodnutím ze dne , datum, na č.l. 73, rozhodnutím ze dne , datum, na č. l. 93 a rozhodnutím ze dne , datum, na č. l. 115), nedodržování zákonných lhůt pro rozhodnutí a pro předkládání spisu odvolacímu orgánu a k nepřezkoumatelnosti výroků či nedostatkům skutkového zjištění. Soud prvního stupně na základě uvedeného uzavřel, že řízení byla zatížena průtahy. Zejména šlo o nečinnosti při vydávání rozhodnutí, nedodržování lhůt pro vydání rozhodnutí (§ 71 správního řádu) a pro předložení spisu odvolacímu orgánu (§ 88 odst. 1 správního řádu), nadměrnou délku přerušení řízení (§ 64 správního řádu) a nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů (§ 68 odst. 3 správního řádu), což je v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti (§ 6 odst. 1 správního řádu). V intencích ustálené judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu dovodil, že je třeba v takových poměrech nahlížet na související řízení jako na jeden celek pro účely posouzení přiměřenosti jejich celkové délky. Na základě uvedených zjištění pak uzavřel, že žalobci vznikla škoda (náklady na přiměřené zadostiučinění podle § 13 a § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.), za kterou stát odpovídá poškozeným, avšak vůči žalovaným – coby subjektům vykonávajícím státní správu v přenesené působnosti – vznikl státu samostatný regresní nárok (§ 16 odst. 1 téhož zákona). Při určení rozsahu regresu soud přihlédl k míře účasti jednotlivých žalovaných na způsobení škody podle délky řízení, jak trvalo u každého ze žalovaných z celkové délky 3 635 dní, na základě toho pak uložil prvnímu žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 176 614,56 Kč a druhému žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 36 258,84 Kč. V částce ve výši 149 715 Kč žalobu proti prvnímu žalovanému zamítl, neboť dovodil, že v této části lze s ohledem na vstřícnější postoj prvního žalovaného k odpovědnosti za žalovanou regresní náhradu v nynějšímu řízení oproti druhému žalovanému, jakož i k dalším zjištěným okolnostem (okolnosti vzniku škody a podíl druhého žalovaného na škodě) přikročit k moderaci snížením základní stanovené částky o částku odpovídající částce uplatněné žalobcem vůči druhému žalovanému ve výši 36 258,84 Kč. Nárok na úrok z prodlení soud prvního stupně žalobci nepřiznal, jelikož poškozeným v kompenzačním řízení úrok přiznán nebyl. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl tak, že mezi žalobcem a prvním žalovaným žádná ze stran nemá právo na náhradu, zatímco druhý žalovaný má žalobci uhradit náklady prvostupňového řízení ve výši 3 160,05 Kč.3. Proti tomuto rozsudku si podali odvolání žalobce a druhý žalovaný.4. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích III., IV. a V. Napadl závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti nároku na přiznání příslušenství vůči oběma žalovaným a dále projevil nesouhlas s neúspěchem žaloby v částce 149 715 Kč vůči prvnímu žalovanému. Žalobce je přesvědčen, že regresní nárok státu je samostatnou (novou) pohledávkou odlišnou od vztahu stát – poškozený, a jeli dlužník v prodlení s její úhradou, náleží žalobci zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku bez ohledu na to, zda byly poškozeným úroky přiznány v kompenzačním řízení. Ve vztahu k rozsahu odpovědnosti prvního žalovaného žalobce namítl, že soud prvního stupně při úvahách o míře odpovědnosti podhodnotil rozsah jeho účasti na nepřiměřené délce řízení, když rozhodnou příčinou průtahů byla především nečinnost, nadměrná přerušení a opakovaná rušení jeho rozhodnutí. Složitost věci byla již zohledněna při určení výše zadostiučinění poškozeným a nelze ji znovu promítat v neprospěch státu v regresním řízení. S ohledem na uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud přiznal žalobci též úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a. vůči oběma žalovaným od data uvedeného v žalobě a aby v části 149 715 Kč rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě plně vyhoví i ve vztahu k prvnímu žalovanému.5. Druhý žalovaný podal odvolání proti vyhovujícím výrokům II. a VI. rozsudku soudu prvního stupně z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b) c) a g) o. s. ř. Namítl, že rozsudek je v části posouzení zavinění druhého žalovaného nepřezkoumatelný, neboť žalobce nepředložil konkrétní časové či věcné vyčíslení pochybení na straně odvolatele, a soud poté z nedostatečného tvrzení žalobce „dovodil“ jeho odpovědnost. Zdůraznil, že jeho povinnost metodicky vést podřízený orgán je obecná a nemůže suplovat rozhodování prvního stupně ani porušovat zásadu dvojinstančnosti řízení. Opožděné zajištění vyjádření k závazným stanoviskům bylo vyvoláno objektivními provozními důvody a nepromítlo se relevantně do celkové délky řízení. Druhý žalovaný se nicméně ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně, která jej vedla k nepřiznání úroků z prodlení žalobci z ž