18 Co 13/2025-107 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“ či „soud“), označeným v záhlaví, bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, částku , částka, Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, částku , částka, Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, částku , částka, Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, částku , částka, Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Dále bylo rozhodnuto, že se zamítá žaloba v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky , částka, Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, částky , částka, Kč, částky , částka, Kč, částky , částka, Kč a částky , částka, Kč (výrok II), a že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši , částka, Kč k rukám právního zástupce žalobce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).2. Proti tomuto rozsudku, a to výlučně proti výrokům II a III, podala žalobkyně odvolání. V něm uvedla, že nesouhlasí se závěrem soudu, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné dle § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku. Tvrdila, že smluvní pokuta byla sjednána jasně, srozumitelně a v souladu s právními předpisy. Zdůraznila, že smlouvy uzavřené mezi účastníky byly smlouvami adhezními ve smyslu § 1798 a násl. občanského zákoníku, u kterých se o obsahu smluv nevyjednává, což je typické v oblasti dodávek energií, vody, bankovních a pojišťovacích služeb. Ujednání o smluvní pokutě tvoří integrální součást každé smlouvy, nejedná se o skryté ustanovení. Smluvní text je přehledný, logicky strukturovaný a obsahuje část „SMLUVNÍ SANKCE“ nadepsanou hůlkovým písmem, kde byly podmínky smluvní pokuty výslovně uvedeny, stejně jako v části „PROHLÁŠENÍ ZÁKAZNÍKA“. Není tedy pravdivé tvrzení, že by žalovaná musela složitě vyhledávat, zda byla smluvní pokuta sjednána. Odvolatelka dále namítala, že závěr soudu o údajné nesrozumitelnosti ujednání odporuje provedeným důkazům. Text smlouvy je napsán ve spisovné češtině, gramaticky správně, a není složitější než jazyk právních předpisů. Ujednání obsahuje jasně vymezenou hypotézu i dispozici, což odpovídá běžné právní konstrukci. Spotřebitel měl možnost se s obsahem smlouvy seznámit před jejím podpisem, neboť žalobkyně zveřejňovala vzory smluv na svých webových stránkách, jak jí ukládá § 11a odst. 1 energetického zákona. Pokud tak neučinil, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži žalobkyně. Ochrana spotřebitele nemůže znamenat, že bude chráněn i tam, kde sám neprojeví běžnou péči a opatrnost, jak vyplývá z § 4 občanského zákoníku. Dále uvedla, že požadavek na uhrazení smluvní pokuty je přiměřený, neboť vyplývá z povinnosti setrvat ve smlouvě po sjednanou dobu, což bylo vyváženo výhodou nezvýšení ceny energií. Ujednání o smluvní pokutě mělo funkci náhrady škody, která žalobci vznikala v důsledku předčasného ukončení smlouvy, zejména z důvodu kolísání cen na trhu, marně vynaložených akvizičních nákladů a dalších administrativních výdajů. Namítala také, že písmo použité ve smlouvě není méně čitelné než písmo běžně užívané na obalech potravinových výrobků, které obsahují povinné informace zásadního významu pro zdraví spotřebitelů. Ujednání o smluvní pokutě obsahuje číslice, které přitáhnou zrak i při letmém čtení, a nachází se na jediném listu smlouvy o dvou stranách, což vylučuje možnost, že by jej spotřebitel přehlédl, navíc je nadepsáno hůlkovým písmem. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, a přizná ji náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.3. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II a III, jakož i řízení jejich vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Právní moc výroku I není odvoláním žalobkyně dotčena, neboť její odvolání směřuje do skutkově samostatného výroku II a výroku III o nákladech řízení (§ 206 odst. 2 a 3 o. s. ř.).5. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že mezi účastníky byly dne , datum, uzavřeny smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a elektřiny podle zákona č. 458/2000 Sb. Žalobkyně se zavázala dodávat žalované plyn a elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , a žalovaná se zavázala hradit cenu plynu a elektřiny podle ceníku žalobkyně platného pro dané fakturační období. Na základě provedeného dokazování listinami předloženými žalobkyní soud uzavřel, že žalobkyně řádně vyúčtovala cenu za dodávku energií a že žalovaná řádně vyúčtované částky, ani po zaslaných výzvách, neuhradila. Proto jí uložil povinnost zaplatit dlužné částky za dodávku plynu a elektřiny, včetně úroků z prodlení, a pojistného za sjednané produkty (výrok I).6. Pokud jde o část žaloby, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvních pokut za předčasné ukončení smluv a za prodlení s úhradou, soud prvního stupně dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „OZ“), neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud zdůraznil, že se jednalo o spotřebitelskou smlouvu, u níž platí zvýšená ochrana spotřebitele. Ujednání o smluvní pokutě bylo podle soudu včleněno do textu formulářové smlouvy nepřehledně, bez samostatného oddílu, bylo psáno velmi malým písmem, a spotřebitel na něj neby nijak výrazně upozorněn. Informace o smluvní pokutě byla uvedena pouze jako „případná“ a navozovala dojem, že nemusí být součástí smlouvy. Soud proto uzavřel, že ujednání nebylo sjednáno jasně a srozumitelně, a k takovému ujednání nelze přihlížet.7. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 1811 odst. 1 OZ veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.9. Podle § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.10. Skutková zjištění soudu prvního stupně, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného rozsudku, považuje odvolací soud za správná a vychází z nich i při svém rozhodnutí. Soud prvního stupně správně dovodil, že ujednání o smluvní pokutě, které mělo sankcionovat předčasné ukončení smlouvy částkou , částka, Kč za každý měsíc do konce sjednané doby trvání smlouvy a částkou , částka, Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoliv platbou, nesplňuje požadavky na jasnost a srozumitelnost ve smyslu § 1811 odst. 1 občanského zákoníku.11. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne , datum, a ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, vyplývá, že se jedná o smlouvy ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Jsou koncipovány tak, že na straně označené jako 2/2, tj. „druhé straně“ smlouvy, jsou identifikováni účastníci, adresa pro doručování, platební podmínky a smluvní a technické podmínky, tj. o jaký odběr se jedná, jaká produktová řada byla sjednána, v jakém odběrném místě a od kdy bude dodávka uskutečňována. Jedná se o smlouvy formulářové, kde jsou dopisovány jen údaje týkající se zákazníka, výběru služby, odběrného místa a započetí dodávky. Na této straně smluv se nachází i kolonka pro podpis zákazníka. „První strana“ smluv, která vizuálně působí spíše jako obchodní podmínky, zcela nelogicky předchází konkrétním údajům o účastnících smlouvy, místě spotřeby apod., nejsou do ní uváděny žádné údaje za součinnosti účastníka. Pohledem průměrného spotřebitele tato vzbuzuje na první dojem představu, že se jedná o ujednání technického charakteru, ujednání nepodstatná, když vše podstatné z pohledu zákazníka je uvedeno na „druhé straně“ smlouvy, kterou podepisuje. Samotná písemná podoba smluv, kdy „první strana“ (na rozdíl od „druhé strany“), v níž jsou podstatná ujednání přehledně členěna, je psána nepřehledně (byť je částečně text proložen hůlkovým písmem), hustým řádkováním, dlouhé odstavce nejsou nijak členěny, navozují spíše pocit, že se jedná o obchodní podmínky, kdy spotřebitel může le